Vtipní, vykutálení a mírumilovní. Ano, takoví jsme! 10 typicky českých povahových rysů

My Češi jsme mírní jako beránci! Vyplynulo to alespoň z nejnovějšího výzkumu, který proběhl ve sto dvaceti zemích světa a hodnotil mírumilovnost národů. Češi skončili na krásném třináctém místě a mezi novými členskými státy Evropské unie jsme jasné jedničky!

Autoři studie sledovali například výdaje státu na zbrojení, podíl na válečných konfliktech, počet vojáků v poměru k celkové populaci a také například vztah obyvatel zkoumané země k cizincům, úroveň kriminality nebo zájem a možnost lidí získat vlastní zbraň.

V čele žebříčku mírumilovnosti se umístili Norové následovaní Novozélanďany a Dány. Na jeho opačném konci se pak ocitli občané Ruska, Izraele, Súdánu a Iráku. Podle průzkumu jsou za tradičně mírumilovné národy pokládáni obyvatelé malého politicky stabilního státu, který je zároveň členem nějakého širšího společenství, například Evropské unie. Což může být i případ České republiky, která obsadila pěkné třinácté místo hned za Německem. Můžeme si tedy gratulovat. Mírumilovnost však není jediným povahovým rysem, kterým se většina Čechů může pochlubit…

ŠARM A VTIP – Češi jsou proslulí smyslem pro humor, který neztrácejí ani v těžkých chvílích. Zvláště schopnost kousavě ironizovat a zlehčovat poměrně vážné situace jim mnohokrát pomohla bez úhony přežít i horší časy národa. Ve své malosti ovšem mnohdy sklouzneme i k posměváčkovství nebo radosti z neštěstí druhých.

VYKUTÁLENOST – Češi jsou mistři vynalézavosti a improvizace, která je většinou motivována dostat se k něčemu zadarmo nebo si něco zjednodušit. Na druhou stranu tato touha obejít předepsané postupy stojí za množstvím českých vynálezů a »zlepšováků«.

ZÁVIST – České »spravedlivé« rovnostářství, podle něhož by měli být všichni stejně majetní, se postupně změnilo v typickou českou závist. Ta se projevuje zejména zlostnými anonymy, nepřejícností, nenávistí k bohatým lidem a v totalitních režimech byla častou příčinou kolaborantství a udávání. Za svými neúspěchy pak Češi nevidí vlastní neschopnost, ale spíš nepřízeň osudu.

SEČTĚLOST – Oproti národům na západ od našich hranic Češi mnohem více utrácejí za knihy a navštěvují veřejné knihovny. Záliba ve čtení spolu s »biflováním« ve školách se pak projevuje v širokém všeobecném přehledu, kterým bezesporu disponujeme.

LHOSTEJNOST – Dva totalitní režimy, z čehož jeden trval dlouhých čtyřicet let, naučily Čechy hledět si především svého a příliš se neangažovat. Snaha do ničeho se »nenamočit« rychle přerůstá v lhostejnost, která se projevuje mimo jiné tím, že se člověk mnohdy nedovolá pomoci v nebezpečí nebo ohrožení života.

BEZBOŽNOST – Opakované ankety prokázaly, že Češi jsou národ bezvěrců a neznabohů. Spoléháme raději na vlastní schopnosti a štěstí než na pomoc »shůry«. Ateismus se pak promítá ve velké toleranci k morálním prohřeškům a neschopnosti odepřít si »světské« požitky. Většina Čechů navíc víru ironizuje nebo se o ní a věřících vyjadřuje se značným pohrdáním.

VŠEZNÁLKOVSTVÍ – Češi jsou národem kverulantů a »radičů«. Zejména v hospodě nad pivem je potřeba poukázat na to, co všechno je špatně a jak to dělat líp. Tím to však také končí. Z převzetí zodpovědnosti nebo zásadní změny byť v maličkostech mají Češi strach nebo jsou na to příliš pohodlní.

PIJÁCTVÍ A FANOUŠKOVSTVÍ – Čeští pijáci piva lámou světové rekordy a jsou na to náležitě hrdí. Popíjení s kamarády je nejobvyklejším chlapským českým koníčkem, ideálně při sledování jakéhokoliv sportovního přenosu, ve kterém máme šanci zvítězit. Pak jsme schopni radovat se z výhry několik dní a jindy nízké české sebevědomí narůstá do nadoblačných výšin.

ZBABĚLOST – Historická zkušenost ukázala, že Češi nejsou ani dostatečně jednotní a odhodlaní za národ a za sebe bojovat proti nepříteli. I v osobním životě často projevují určitý druh zbabělosti, kdy se nepouštějí do nejistých soubojů, a naopak jsou »odvážní«, když jim nehrozí případná porážka.

NEDŮVĚRA – Češi jen neradi přijímají novinky a mění zaběhnutý životní styl. Z toho vyplývá i jejich »zápecnictví«. Na dovolenou jezdí na prověřená místa, často se celý život nehnou z rodného města, přestože jinde by našli například lepší pracovní uplatnění.