Tak, a jedeme! Konečně! Ve Vancouveru se již dnes naplno rozběhnou XXI. zimní olympijské hry

Vy už víte, jestli olympijský oheň zažehla hokejová legenda Wayne Gretzky, či se této cti dostalo některému z kanadských Inuitů, jejichž pradávný symbol inukshuk představuje i oficiální emblém Her.

Co zbývá zodpovědět, to jsou jména majitelů 86 sad unikátních zprohýbaných medailí, o něž se poperou zástupci rekordního počtu 82 zemí. Kolik si jich odvezou čeští sportovci, jichž se do Vancouveru vypravilo 92, nejvícv historii? Tři? Pět? Sedm? Víc, či míň? A získá první cenný kov už zítra Martina Sáblíková v závodě na 3000 metrů? A kdy ve Vancouveru začne místo deště padat sníh? A…?

Otázek jsou stovky i tisíce a na všechny odpoví následující dva týdny. Dívejte se, budou stát za to!

S pochodní běžel i Terminátor

Jedním z posledních běžců s olympijskou pochodní na její rekordně dlouhé pouti z řecké Olympie do vancouverské hokejové haly BC Place byl také kalifornský guvernér a bývalý herec proslulý rolí Terminátora, Arnold Schwarzenegger! Štafetu přebral od dvojnásobného olympijského vítěze v atletice Sebastiana Coea, jenž je pro změnu jednou z ústředních postav příštích letních Her v Londýně 2012.

Olympijský oheň nesli v pátek ráno, už ve finální fázi štafety, která trvala od října přesně 106 dnů, měřila přes 45 000 kilometrů a do níž se zapojilo 12 000 běžců. Jméno toho úplně posledního člena, jenž měl v noci v BC Place zažehnout oheň coby symbol celých Her, však pořadatelé do posledních chvil úspěšně tajili. „Každé ráno jsem vstával se strachem, že to naše tajemství praskne a uvidím to jméno na titulkách všech novin, ale zdá se, že jsme nebyli odhaleni,“ pravil potěšeně krátce před zahajovacím ceremoniálem šéf organizačního výboru VANOC John Furlong.

KANADSKÝ ŽERTÍK - Kapkama se proplétám...

Znáte to, kanadský žertík, oblíbená, avšak lehce vyhrocená kategorie vtípku, který musel překousnout kdekdo z nás. Jde o mimořádně absurdní šprým na hranici škodolibé krutosti, prostě pečlivě připravený fórek na hraně, kdy se oběť nebaví, ale trpí. Tak přesně tohle spojení mi připomněl Vancouver hned, jakmile jsem z letiště vytlačil vozík s bágly. Zimní olympiáda, to jsou přece hromady sněhu a mráz, až štípou uši. Ne tak v Kanadě. Počasí tu s námi hraje poťouchlou hru. Přeskakujeme louže, spěcháme do průchodů, kde necedí, kupujeme deštníky. Brutální. Nepatřičné. Až zařadí vodní lyže do programu zimních Her, divit se nebudu. Když se přihlásí kanoisté, veslaři, anebo akvabely, jistě uspějí. Beztak je program letních Her našlapaný až běda... Anebo že by se Matka příroda umoudřila? Opakovaný vtip přece přestává být vtipem. A tohle, jak mi kape za límec, mi vážně přijde spíš jako kameňák. Od zítřka už chci na tomto místě psát veselejší řádky o sportovcích, zákulisí a legráckách, které nejsou až tak přísně kanadské.