Malý Honzík má oči po tátovi, nejkrásnější na světě, říká Lucie Marková
9 fotografií
Na syna se hokejista Honza Marek hrozně těšil, když zjistili přírůstek do rodiny, celý nadšený volal. „Zjistili jsme to 27. října, ale nic nepiš, máme to jako dárek pro rodinu k Vánocům,“ zapřísahal mě. Po svátcích pak prozradil víc. „Lucka připravila pro babičky pletení a pro táty dědkovské bačkory. A k tomu jim dala fotky z ultrazvuku,“ radoval se. Když se pak Honzík narodil, už měl naplánováno, jak ho naučí bruslit.
Honza, bohužel, odešel. Jenže žije dál, v tom malém rošťákovi. Je mu 14 měsíců, chvíli neposedí, pořád něco zkoumá. Maminka Lucie musí být stále ve střehu. Roste do táty. „Je to tak, možná o to víc mě to bolí. Uvědomuju si, že by se zbláznil štěstím, kdyby ho viděl. Strašně si přál miminko. Všichni říkají, abych byla ráda, že Honzíka mám. Jsem, ale zároveň to strašně bolí. Vím, jak by si přál ho vidět.“
Má tátovy oči, kukadla jako obrázek. „Když kouknu na staré fotky, má velikananánské oči Honzíka. Jen škoda, že jsme netrefili barvu. Tatínek měl modré, nejkrásnější na světě,“ povzdechne si Lucie. „Přála jsem si, ať se potatí. Okolo půl roku jsem si říkala, to je průšvih, on je celý já. Totálně. Teď už ne. A u Marků se hodně dědí nos, tak budu doufat.“
Až Honzík vyroste, přestěhují se nastálo do Prahy. Teď zatím pendlují mezi metropolí a Jindřichovým Hradcem. „Vyrostli jsme v dobré lidi v malinkém městečku, ale s Honzíkem jsme si plánovali založit rodinu v Praze. Abychom dětem mohli dát všechno, na co si vzpomenou.“Jsou panelákové děti, vysnili si a postavili domeček. „Nedovedu si představit, že bych ho prodala. Až začne chodit do školy, tak v Praze. A taky na hokej. Půjdeme na Spartu. Viď?“ otočí se Lucie na kloučka. Ten ale nemá čas, vyráží na další průzkum.
9 fotografií
