Tento víkend patří zesnulým: Tři děsivé dušičkové příběhy!
3 fotografie
Ve středu uctíme Památku zesnulých neboli Dušiček a hřbitovy jako každoročně ožijí plápolavým světlem svíček i spoustou květin a věnců. K záhrobí se však váže i mnoho duchařských příběhů a zážitků, při kterých mrazí.
Některé působí na první poslech nevěrohodně, zatím co jiné se zdají být i pro uši skeptiků přijatelnější. Zvláště když je vypráví někdo s puncem serióznosti. Pro čtenáře Nedělního Aha! jsme proto připravili tři tajemné příběhy spadající do tajů ezoteriky. Možná, že něco podobného zažili někdy i někteří z vás.
1. Maminka zmizela přímo před očima
Duchař a »čaroděj« Jiří Kaiser zvaný Sam, který byl ve Skotsku vysvěcen na velekněze, si okamžitě vybavil příběh, který se udál jeho dnes čtyřiadevadesátileté matce. Ta asi před třiačtyřiceti lety doprovázela svou matku, Samovu babičku, v sanitce do nemocnice. Staré paní se tehdy udělalo špatně a převoz byl nevyhnutelný.
Během cesty do jednoho ze strmých kopců uviděla náhle vyděšená dcera, jak směrem od matčina těla stoupá bílý obláček, který prostoupil i stropem sanitky a zmizel... „Proboha, jeďte rychleji, umírá!“ vykřikla směrem k řidičovi, ale dobře věděla, že už je pozdě. Do nemocnice její maminku už dovezli mrtvou.
Asi před dvěma měsíci, po více než čtyřiceti letech, viděla dcera svou matku znovu. Ve chvíli, kdy se jako každý den modlila, spatřila ji, jak stojí mezi závěsy. Byla oblečena tak, jak si ji pamatovala, a hleděla přímo na ni. „Jej, maminko, ty jsi mě přišla navštívit?“ zvolala spontánně, ale poté, co větu dořekla, se postava matky nenávratně rozplynula.
2. Návrat do minulosti
Sam také vzpomíná na příběh jedné rodiny, který se měl odehrát na počátku minulého století a sahá až do dob Rakouska-Uherska. Také tato událost má spojitost s duší zemřelé a vyprávěla mu ji jedna z jeho klientek. Hlavní roli v tomto příběhu hraje osmileté děvčátko, které jednoho dne začalo z ničehonic říkat své mámě teto.
Matka to zpočátku brala jako nějaký podivný vtip, ale když ji dcera takto titulovala i před cizími lidmi, došla jí trpělivost. Dceři řekla, že si nepřeje, aby ji tak oslovovala, ale dívka trvala na svém. Řekla, že do této rodiny nepatří, že její domov je jinde.
Dokonce sdělila i jméno vesnice, nacházející se v jiném okrese, a vymohla si návštěvu této obce. Když s matkou přijely na místo, došly po krátkém hledání k domu, kde dívka zaklepala na dveře.
Cizí dům dokonale znala
Otevřela jim paní, které rozpačitá matka jen stěží vysvětlovala důvod nečekané návštěvy. Zatímco obtížně hledala vhodná slova, děvčátko si počínalo jako doma. Na první pohled bylo patrné, že interiér domu zná. Už v předsíni ukazovalo, které dveře vedou do sklepa a které do komory.
Překvapená žena pozvala návštěvu dál, a než uvařila čaj, požádala ji dívka, zda by ji nepustila na půdu. Po krátkém zaváhání a s matčiným souhlasem paní nakonec svolila. Dívka šla téměř najisto.
Zapomenutá tragédie
V jednom zaprášeném koutě, pod vrstvou slámy, se jí podařilo odkrýt starou dřevenou desku. Dolů se vrátila s krabicí dopisů a dobových fotografií, o kterých současná paní domu, která v domě bydlela přes třicet let, neměla ani tušení.
Mezi korespondencí prý byl i zažloutlý list ze starých policejních složek, psaný v němčině, ze kterého se přítomné ženy po delším bádání dozvěděly neuvěřitelnou informaci. Před mnoha lety se v tomto domě nešťastnou náhodou zabila osmiletá dívka, která spadla ze žebříku hlavou rovnou na kámen.
3. Neznámý hlas oznámil smrt
Tento příběh je zaručeně autentický, člověk, který ho vyprávěl, neměl důvod k vymýšlení. Redaktorovi Nedělního Aha! ho navíc sdělil krátce po smutné události, po úmrtí své matky. Karel B. z Prahy zažil před lety situaci, kterou si dodnes nedokáže rozumně vysvětlit.
Jednoho květnového dne odvezl svou šedesátiletou matku, které se náhle udělalo nevolno, do nemocnice. Měla bolesti na prsou, špatně se jí dýchalo a obvodní lékař rozhodl, že bude nejlepší, když ji vyšetří specialisté. Pan Karel tedy vyzvedl svou matku v čekárně a rovnou ji odvezl do nemocnice na Bulovce.
Potom počkal, až matku vyšetří a uloží na pokoji. Od ošetřujícího lékaře se dozvěděl, že trpí srdeční ischemickou chorobou a pár dnů si ji v nemocnici nechají. S matkou se rozloučil v klidu s tím, že druhý den přijdou s otcem na návštěvu. Karel nebral matčin zdravotní stav jako vážný, počítal, že za týden bude zase doma.
Měl naopak dobrý pocit z toho, že ji v nemocnici alespoň pořádně vyšetří. V noci se však stalo něco, s čím se pan Karel dodnes nedokáže vyrovnat, co se vymyká jeho myšlení. Kdyby mu něco podobného vyprávěl kdokoliv jiný, neuvěřil by.
Děsivé probuzení
Byla ještě tma, když Karla náhle probudil srdceryvný výkřik: „Umírá!“ Nějaký naléhavý a neznámý mužský hlas ho doslova vytrhl z klidného spánku. Karel se posadil na posteli a chvíli přemýšlel, co se to vlastně děje. Komu patřil ten hlas? Proč volal právě toto slovo? To byly zásadní a jediné otázky, které ho v tu chvíli napadly.
Žádný sen se mu nevybavoval, a hlas byl navíc tak autentický, jako by volající byl přímo někde v ložnici. Po chvíli se probuzený muž uklidnil, pohlédl na hodinky, které právě ukazovaly čtvrtou hodinu ranní a zanedlouho zase usnul. Spojitost s matkou v nemocnici mu nepřipadla na mysl ani na okamžik, její zdravotní problémy nebral jako závažné.
Smutný telefonát
Druhý den ráno ho probudil telefon. Rozespale zvedl sluchátko a trvalo mu dlouho, než pochopil následující sdělení. Otec mu právě do telefonu oznámil, že matka v noci zemřela. Nastalo obvyklé bolestné období, které si pozůstalí musejí prožít, včetně přípravy pohřbu.
Po několika dnech, kdy si Karel opakovaně připomněl tajemný noční hlas, se rozhodl navštívit nemocnici. Vyhledal matčina lékaře, aby mu položil jednu, ale pro něho klíčovou otázku. V kolik hodin matka zemřela? Odpověď znal předem, doktor mu ji jen potvrdil. Byly čtyři hodiny ráno.
3 fotografie
