Neví, kdy se narodil, nezná své rodiče a ani pravé jméno! Před 58 lety ho našli na sněhu! Dnes vydělává statisíce!
Jako miminko ho našli na sněhu a své pravé rodiče nikdy nepoznal. Z kojeňáku si ho vzali adoptivní rodiče do Prahy a dlouho žil v přesvědčení, že je Řek. Dnes je Paly Paštika (58) z Jindřichova Hradce doslova všestranným malířem – pokojů i obrazů. Tím prvním se vyučil, obrazy se staly jeho koníčkem. Pořádá výstavy, maluje na zakázku, jeho rukopis najdete v různých městech i na veřejných prostranstvích. Dodnes ho však tíží fakt, že neví, kdo vlastně je. A už se to zřejmě ani nedozví.
Rodiče ho vydávali za Řeka
V zimě roku 1952 našli lidé u Kolína na sněhu novorozeně. Promrzlý chlapeček zabalený do deky byl převezen do kojeneckého ústavu v Klánovicích, kde si ho vyhlídli bezdětní rodiče z Prahy. Po nich dostal jméno Paštika. „Datum narození mám sice 7. března, ale nikdo to přesně neví. Žádné dokumenty nemám,“ říká dnes osmapadesátiletý Paly, který své pravé rodiče nikdy nepoznal. Od těch adoptivních byl utvrzován v domnění, že je původem Řek, jinou verzi o svém původu se dozvěděl až později.
„Nevlastní otec byl blonďák, já černý, a tak se časem našly v místě bydliště nějaké dobré duše, které mi naznačily, že budu asi adoptovaný cikán. To jsem chodil tak do páté třídy,“ vzpomíná na své dětství muž, který dodnes přesně neví, co je vlastně zač. Adoptivní rodiče se s ním na toto téma odmítali bavit, a když se jako starší snažil své kořeny vypátrat, bylo zle. „Jednou v učení, když jsem dělal na brigádě u mlékaře závozníka, jel jsem s ním do Kolína, abych se něco o svém původu dozvěděl. Zbytečně. Nic podstatného mi tenkrát neřekli, zato když se táta dozvěděl, že jsem na úřadech pátral po svých pravých rodičích, všechny moje listiny spálil,“ říká muž bez původu.
Z nalezence se stal Paštika
Ve své nové rodině se malý Paly ocitl poprvé o Vánocích, kdy si lidé brali opuštěné děti domů. To mu byly asi čtyři roky. „Tenkrát si mě tam nevlastní táta vybral s tím, že mě po svátcích zase vrátí. V ústavu jsme dostali plno dárků, včetně oblečení, konkrétně se pamatuji například na punčocháče. Táta přijel z Prahy s kufrem, abych si měl ty věci kam dát, ale nakonec jsem tam musel všechno nechat. V tom kufru jsme pak vezli akorát jedny hašlerky,“ směje se Paly. Také si přesně vybavuje cestu vlakem, jak se z posledního vagonu díval na ubíhající koleje, nebo namrzlé stromy na vinohradské ulici, které mu připadaly jako v pohádce.
„Nikdy jsem nic takového neviděl. Další příjemné překvapení se mi naskytlo, když táta otevřel ve třetím patře pražského činžáku dveře a já uviděl houpací křeslo a nádherného foxteriéra, se kterým jsem se hned skamarádil.“ U svých adoptivních rodičů, kteří byli již staršího věku, žil Paly zhruba do učňovských let, kdy to začalo v rodinném vztahu skřípat. Pubertální mladík utíkal z domu a nakonec se ocitl zpět v ústavu. Po vyučení malířem pokojů své rodiče, kteří jsou dnes ji po smrti, sporadicky navštěvoval a stačili poznat i jeho manželku, se kterou dnes žije v Jindřichově Hradci.
Malování se mu stalo osudem
Již od školních let nacházel Paly Paštika zálibu v malování. Maloval doslova po všem. Po zdech, lavicích, pijácích i kdejakém kousku papíru. Tento koníček mu vydržel dodnes a stal se zároveň i jeho obživou. Na svém kontě má již stovky obrazů a za své úspěchy prý vděčí hlavně architektu Stříteckému, který v něm probudil tu správnou motivaci. Vyučený malíř pokojů se tak stal zároveň i malířem obrazů i velkých projektů. Například v Českých Budějovicích zkrášloval květinami plot v okolí stavby, maloval plastiky v garážích na autobusovém nádraží a také stěny některých kaváren zdobí jeho výjevy.
V Praze a jiných městech pro změnu osvěžil interiéry místností a sálů, kde maloval přímo na zdi, v Trnavě zase najdete jeho rukopis v místním podchodu. Jeho specialitou jsou i plastické obrazy. Vystavoval především v Českých Budějovicích a na nedostatek práce si rozhodně nemůže stěžovat. Za svou největší zakázku inkasoval na Slovensku zhruba 200 tisíc korun. „První skutečný obraz, který jsem jako kluk namaloval, byly Hradčany. Pak to byly krajinky, ženské akty, portréty...
Své výtvory jsem začal prodávat už v učňáku,“ říká malíř samouk, který svůj první úspěch zažil na vojně. V celostátní výtvarné soutěži se umístil na skvělém druhém místě. Ač sám nalezen, má Paly skvělou manželku a čtyři dcery. Že nepoznal své pravé rodiče, ho dodnes tíží. Často prý přemýšlí i o televizní Poště pro tebe, ale k zásadnímu kroku se nikdy neodhodlal. „Už se toho bojím. Za dva roky mi bude šedesát, říkám si, že rodiče už asi nežijí. Snad nějací sourozenci,“ dodává jihočeský umělec Paly Paštika.
Mezi jeho speciality patří i plastické obrazy.
Tuto krajinu si oblíbila jeho manželka.
Portréty žen umělce samouka vždy přitahovaly.
Jeden z Palyho posledních obrazů.
Malování pokojů střídá s malováním obrazů.
