Krokodýlí farma v Česku: Chovají je tady na steaky!
Jsou věci, které bychom v Česku nečekali. Na rybníce nebudou vlny a na nich surfař, v Chuchli se nebudou běhat závody velbloudů, u parníku na Lipně sotva budete pozorovat velryby. Věřili byste ale, že na Znojemsku najdete krokodýlí farmu? Světe, div se, je to tak! Nedělní Aha! ani chvilku neváhalo a vydalo se zjistit, jak to vlastně v téhle »továrně« na obrovské plazy vlastně funguje.
V obrovské hale, která kdysi zřejmě sloužila zemědělcům pro ustájení hospodářských zvířat, je betonová ohrada vysoká dva metry, v níž líně polehává hned několik desítek krokodýlů nilských. Jsme ve Velkém Karlově na Znojemsku, kde agrodružstvo chová právě tyhle obávané predátory. Jak ale říká místní zootechnik Lubomír Roškot, vlastně se není čeho bát. Pětiletý krokodýl by sice dokázal člověku hravě ukousnout ruku v zápěstí, zatím se ale nic podobného ve Velkém Karlově naštěstí nestalo.
Venku sníh, uvnitř tropy
„Jde o ojedinělý chov v Evropské unii, ti největší, pětiletí jedinci, žijí v bazénu, který má vodní a písečnou sekci. Celkem je zde chováno 230 krokodýlů. V objektu se pohybuje teplota od 30 do 35 °C, vlhkost dosahuje víc než 80 procent. Prostě přírodní podmínky pro zvířata, která mají za sebou 245 milionů let vývoje,“ vysvětluje nám zootechnik Roškot a doplňuje: „Krokodýli jsou uznáni v české legislativě jako hospodářská zvířata a hodí se i k jatečnému chovu,“ čímž tak trochu předesílá, jaký osud tato respekt vzbuzující zvířata vlastně čeká.
Narodili se v zajetí
Zootechnik také připomíná, že nejde o žádné krokodýly z volné přírody, Afriku v životě neviděli. Už po několik generací pocházejí z faremních chovů. „Proto mají částečně potlačeny přírodní lovecké pudy. Nechovají se záludně jako například aligátoři nebo kubánští krokodýli, prakticky nikdy nenapadají člověka,“ řekl zootechnik, kterého jen jednou krokodýl kousl, ale nijak vážně. „Troufám si říct, že jde o chov méně nebezpečný, než je práce s býky. Predátoři z černého kontinentu jsou naši miláčkové, řekl bych pohodová zvířata. Samozřejmě se s nimi musí zacházet opatrně a s respektem. Netrpí žádnými nemocemi a prakticky nepotřebují žádné veterinární zásahy ani očkování. Jde o zvířata velmi odolná proti nemocem,“ vychvaluje své svěřence Roškot.
Váží přes půl tuny
Krokodýlům nilským se v zajetí dobře daří a není problém s jejich nákupem. Chov je ve světě propracovaný. Dorůstají do délky přes pět metrů (maximálně sedm), dosahují hmotnosti 650 kilogramů a dožívají se v zajetí více než sta let. Tolik se ale nejspíš zdejší chovanci nedožijí, protože velká část z nich skončí na talíři v luxusní restauraci, tak jak je tomu jinde ve světě, byť se to, z pochopitelných důvodů, řadě lidí nelíbí. „Farma bude schopna nabídnout, pokud nám chov vyjde, jídlo ze čtyř krokodýlů týdně,“ konstatuje Roškot. Zároveň chce ale agrodružstvo vybudovat pro návštěvníky areál, kam se na exotická zvířata budou moci lidé přijít podívat podobně jako do zoologické zahrady.
Žerou hlavně kuřata
V jiné budově na této farmě chová agrodružstvo kuřata a právě krokodýli se starají o likvidaci uhynulých kuřat a jedinců, kteří nedorostou do správné jatečné hmotnosti. Těch je zhruba pět procent z chovu. Neprodejná kuřata se musela usmrcovat a společně s dalšími zbytky likvidovat v kafilerních stanicích. Zpracování jednoho kilogramu těchto kuřat přijde družstvo až na desetikorunu, krokodýl toto množství zkonzumuje zadarmo, náklady činí asi čtyři koruny. „Predátoři nejsou na chov ekonomicky nároční, krmí se pouze dvakrát za týden, Většinu času v teple prospí,“ uzavírá Roškot.
Krokodýlí farma funguje v celkem nenápadné budově ve Velkém Karlově na Znojemsku.
Plazi dorůstají délky až pěti metrů a váží okolo 650 kg.
Cedule na zdi upozorňuje návštěvníky, že se musejí chovat velice obezřetně.
I když krokodýl nilský vypadá velmi agresivně, chovem na farmách se jeho nátura velmi změnila.
A tady je potrava pro krokodýly. Kuřata, která nedorostou správné jateční hmotnosti, skončí v čelistech predátorů.
