Neratov, oáza v Orlických horách: Kostel s oknem do nebe! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Neratov, oáza v Orlických horách: Kostel s oknem do nebe!

Neratov se nachází v půvabných Orlických horách.
Neratov se nachází v půvabných Orlických horách. (Foto Aha! – David Malík, Martin Pekárek, archiv Sdružení Neratov)

Horečné shánění dárků, přeplněné obchoďáky a trhy na náměstích, svátky klidu už moderní Vánoce dávno nepřipomínají. Pořád ovšem najdeme místa, kde si můžeme užít tu starou dobrou zimní atmosféru a poklidnou náladu konce roku, kdy tak rádi rozjímáme. Jedno takové místo je úplně speciální. Navíc unikát, jedinečný architektonický skvost! Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách je oázou klidu, monumentální symbol a oslava propojení pozemské nepatrnosti s vesmírem.

Svatostánek s pozoruhodnou prosklenou střechou, která má nyní právě deset let, láká návštěvníky věřící i bez vyznání z daleka. Přitahuje odvážným technickým řešením, dechberoucí originalitou. Ale tohle místo má genia loci odpradávna.

Přitahovalo zástupy poutníků ještě před samotným položením základního kamene. Chrám totiž stojí na poutním místě, kam lidé pořádali pouti za zázraky a soškou Panny Marie. První dřevěný kostel nejdříve vystřídal kamenný a v roce 1723 začala výstavba současné budovy.

Rusové zasadili první úder
Honosná barokní stavba měla i odpovídající luxusní vybavení, zkrátka, chrám jak má být. Těšil se velké oblibě, přežil 220 let bez úhony, první i druhou světovou válku, zkáza ovšem paradoxně přišla v roce 1945 z ruky vojáka osvoboditele. Bůhví proč rudoarmějec vypálil na kostel střelu z pancéřové pěsti a ten začal hořet. Smutná a bizarní je skutečnost, že s hašením vesničané počkali, dokud jim to nepovolilo ruské velení. Požár mezitím stihl zničit střechu kostela i věží, schodiště, hodinový stroj a roztavil zvon. Komunisté podepsali demoliční výměr
Ani nadcházející komplikovaná doba místu nepřála. Místní chtěli kostel opravit a na obvodových zdech zbudovali svépomocí střešní konstrukci. Potíž byla v tom, že šlo vesměs o Němce, kteří v poválečném Československu podléhali v pohraničí odsunu. A s nimi odešel i německý farář. Ten sice zůstat mohl, jenomže neměl pro koho kázat a odešel se starousedlíky.

Po roce 1948, pod komunistickou nadvládou, kraj pustl, nepodařilo se jej plnohodnotně osídlit a chátrala dál vesnice i kostel. Zanikl obchod, hospoda i škola, domy zbourali, lidé odcházeli zpátky do vnitrozemí. Provizorní oprava poničeného kostela vlivu erozí neodolala a zřítila se, chátral samozřejmě i doposud slušně zachovalý interiér.

Nakonec úřady rozhodly, že ruina příliš hyzdí krajinu a je potřeba ji konečně srovnat se zemí. Po dlouhé době se na kostel ale usmálo štěstí a rozpočet plánovaný na celou demolici padl už na převoz rokokového schodiště. Na totální devastaci nezbyly peníze. Zříceninu proto nechali ladem až do roku 1989.

Spása a »nanebevzetí«...
Spásou se pro kostel i samotný Neratov stal příchod rokytnického faráře Josefa Suchára (58). Dobrovolně se sem sám přihlásil, zdejší kraj znal a miloval, jezdil sem totiž na dětské tábory. On jediný, za komunismu tajně vysvěcený a jinak vyučený elektromontér, poznal skutečný potenciál místa. Chtěl obnovit jeho poutní tradici, ovšem do nebezpečné ruiny lidé nesměli, a tak se první rok kázání konala před kostelem na louce.

»Zmrtvýchvstání«
Ovšem tenhle odolný nadšenec se odradit nenechal, sehnal peníze na horolezce, kteří zafixovali nestabilní horní části. Poté nastala ta obtížnější část asanace. V rozvalinách bylo totiž navíc na 1000 kubíků prorostlé zeminy, kterou museli odstranit. „Pro nás nebylo nic nemožné,“ směje se dnes pan farář. Po nekonečné dřině ale opravdu přišel den, kdy mohli ve vyklizeném a deštěm vypláchnutém kostele mši odsloužit. „Sešla se spousta lidí, pro kterou už ten kostel zemřel. A teď najednou vstal z mrtvých.“  

Nový život
Charisma a nadšení faráře Suchára do vísky přilákalo nové obyvatele včetně chalupářů, stěhovaly se sem rodiny s dětmi, vlastními i v pěstounské péči. Tak se do Neratova postupně vrátil život. To byla taky jedna z podmínek tehdejšího biskupa Karla Otčenáška, když ho šel žádat o povolení opravy kostela. Ten tu musí stát a fungovat pro někoho, ne jen tak.

A jak se díky získaným financím zveleboval kostel, lepšil se i stav Neratova. Založili občanské sdružení, v jehož rámci rozjeli služby pro návštěvníky a chráněné bydlení a dílny pro lidi se zdravotním postižením. Chrám se mezitím dočkal nového průčelí, věže a hodin, dlažby a kůru a hlavně slavné skleněné střechy ve tvaru kříže. Tu chtěl právě pan farář jako vzpomínku na krásné mše pod širým nebem. A po dohodě s památkáři i architekty mu přání splnili. Mše teď probíhají za slunečního i měsíčního svitu, můžete sem totiž přijít na nezapomenutelnou půlnoční.

Resumé
Stojíte v kostele, zakloníte hlavu a pokorně obhlédnete hvězdnou oblohu. Člověk si pak uvědomí malost lidského počínání i jistou příslušnost k nekonečnému vesmíru...

Občanské sdružení
Kostel není jediným lákadlem Neratova, díky občanskému sdružení je z něj příjemné místo pro každého turistu. Ubytujete se v chatě, najíte v hospodě či jídelně chráněné dílny, nechybí tady ani kavárna. Nakoupíte v obchůdku a pošlete pohledy, řemeslná dílna nabídne dárky. Idylka…


Speciální orientace kostela
Kostel má půdorys tvaru kříže, netradiční konvexní průčelí se dvěma na koso přilepenými věžemi a konkávně probrané pilastry. Je 48 metrů dlouhý a 19 metrů široký, vnitřní výška činí 27 metrů, původní vnější výška měřená až ke špičkám věží byla 47 metrů. Zajímavá je severojižní orientace kostela – hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever.

Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek. V kostele je dnes umístěna renesanční kamenná křtitelnice, věnovaná neratovskému kostelu roku 1603 Kryštofem Mauschwitzem z Armenruh.

Chtěl pomoct kostelu a zavřeli ho na Mírově
Prvním farářem, který usiloval o záchranu kostela, byl Josef Jakubec, český římskokatolický kněz a politický vězeň komunistického režimu. Za velezradu a vyzvědačství byl v roce 1949 odsouzen na 20 let. Po pěti letech ve vězení na Mírově zemřel ve věku 56 let. Během roku 1954 onemocněl rakovinou plic, levá plíce mu byla odebrána. V květnu 1955 vězeňský lékař považoval jeho stav za beznadějný, metastázy již zasáhly celé tělo. Navrhl proto naléhavé propuštění. Krajský prokurátor jej však nepovolil. Úřady o jeho skonu ani neinformovaly rodinu, dozvěděla se o tom až s měsíčním zpožděním.

Jak šly roky
1945 – Rudá armáda zasadila první úder. Rudoarmějec bez pochopitelných pohnutek odpálil v květnu jednu z věží. Shořelo, co mohlo, roztavil se zvon.
1955 – Lidé z okolí se znovu pokusili kostelní střechu obnovit, vyhlásili dokonce sbírku, ale stát odmítl přispět.
1957 – Spadly promáčené zbytky klenby, střecha a provizorní krovy se zhroutily dovnitř.
1960 – Na kostel komunisté uvalili první demolici, ale byla odložena pro nedostatek financí.

1973 – Druhá demolice. Za většinu peněz bylo ale odvezeno rokokové schodiště na zámek Skalka u Rychnova nad Kněžnou a zbytek byl zpronevěřen. Farář Suchár usiluje o navrácení schodiště kostelu.
1989 – Přišel farář Josef Suchár.
1992 – Kostel konečně zapsán na seznam státních kulturních památek.
2006 – Kostel dostal novou střechu. Částečně skleněnou, celosvětově unikátní! Podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.