Kněz s hříšnou minulostí! Páter Tomas (48) se stal farářem až po čtyřicítce!

V té době bylo Tomasovi přes třicet let, byl bohatý a život si užíval plnými doušky. Účastnil se četných večírků, střídal známosti a jeho čas vyplňovaly jen práce a radovánky. Někoho tak napadne, proč se chtěl bezstarostného a příjemného života zbavit. Vysvětlení je prosté. „Ztrácel jsem smysl života. Na rozdíl od lidí, kteří zakotví v nějakém vztahu a najdou uspokojení v rodině a dětech, já jsem nic podobného neprožíval. Znal jsem jenom krátkodobé vztahy, vydělával peníze, utrácel a investoval. A takto to šlo zhruba prvních pět let, co jsem přijel do Čech,“ vzpomíná na svou minulost páter Tomas.

S minulostí se definitivně rozloučil
Svůj životní styl začal proto postupně přehodnocovat. Trvalo dalších pět let, než si uvědomil, co mu chybí a jakou životní cestu zvolit. Za světem bujarých večírků, krátkodobých známostí a utrácení za luxusní věci udělal definitivní tečku.
Jednoho dne se sebral a odjel do kláštera v Nových Hradech, kde měl v plánu pobýt celý týden. Účel jeho rozhodnutí nebyl předem daný, věděl pouze to, že se musí na pár dní někam uklidit a něco vymyslet. A tam se to stalo. „Po pátém dnu jsem ráno vstal a najisto jsem věděl, že za sebou musím spálit všechny mosty. Pamatuji se, jakou jsem měl tenkrát ze svého rozhodnutí radost,“ usmívá se při vzpomínce na osudové rozhodnutí šumavský kněz.
Nikdo z blízkých tenkrát jeho radost nechápal, stejně tak i jemu bylo divné, že ji s ním nikdo nesdílí. Myšlenka stát se knězem v něm uzrávala nadvakrát, poprvé se dostavila již v době dospívání.

První vnuknutí měl v šestnácti
Nadšení z jeho rozhodnutí stát se knězem nesdíleli ani jeho rodiče, kteří v osmašedesátém opustili s tehdy ročním Tomáškem Čechy. Protože v Holandsku tenkrát rodina začínala nový život a Tomas je jejich jediný syn, vychovávali ho k ambicióznosti. „Již v šestnácti jsem měl první vnuknutí stát se knězem. Když jsem to rodičům oznámil, řekli mi, že to vůbec nepřipadá v úvahu. Že půjdu nejdřív studovat. Tak jsem šel na práva a po jejich ukončení jsem nastoupil do firmy, pro kterou jsem již během studií pracoval,“ vzpomíná šumavský kněz, který se v roce 1992 ocitl poprvé pracovně v Čechách. Dnes se již jeho rodiče, kteří žijí v Holandsku a v jižních Čechách mají chalupu, s rozhodnutím svého syna smířili. A jsou na něj hrdí.

Vybral si 
jižní Čechy
Stát se po třicítce knězem není jednoduché. „Nejdříve jsem musel své rozhodnutí obhájit před biskupem. Ten také rozhodl, že nastoupím do semináře. Nevím, co bych dělal, kdyby mi tenkrát řekl, že to povolání nebudu moci vykonávat,“ uvažuje páter Tomas, který si pro své působení vybral českobudějovické biskupství, kde se mu vždycky líbilo. „Je to nádherné místo. Měl jsem tu statek a lidi jsou tu skvělí,“ 
vysvětluje, proč zůstal v Jihočeském kraji a pak byl pracovně poslán na Šumavu.
Česky se učil od rodičů, ale jeho slovní zásoba byla značně omezená. V současné době hovoří česky, holandsky, francouzsky, německy, italsky, anglicky a na studiích se učil ještě latinu a řečtinu.
Na luxus už 
nemá peníze
Pokušení na návrat do období světských radovánek prý páter Tomas nikdy nepocítil. „Protože mi trvalo pět let, než jsem se od minulého způsobu života odpoutal a nejednalo se o náhlé rozhodnutí, byl jsem naopak rád, že jsem z toho života pryč,“ vysvětluje. Jsou však prý některé věci, které měl dříve rád a které ho dokážou nadchnout i dnes. Například pěkné obleky, boty, auta, dobré jídlo, víno a hudba. „Protože na to dnes už nemám, tak o tom nepřemýšlím,“ dodává s úsměvem.