Petr (23): Meningokok mu vzal nohy. Dnes touží běhat

Petr Mach (23) bydlí s otcem v domku v Klobukách u Slaného. Jezdí autem, chodí tancovat a právě s tátou zateplili dům. Před čtyřmi lety bylo ale všechno jinak. Petr, do té doby nadšený sportovec, si našel jinou společnost a s tátou se rozkmotřil. „S kamarády jsme si pronajali garáž, pili jsme, kouřili, bavili se. Až do 9. května 2003,“ vzpomíná Petr. Po prohýřené noci začal zvracet, dostal horečku, ztrácel vědomí. Sanitku už skoro nevnímal. Probral se až po dvou týdnech v nemocnici na Bulovce. Když se dozvěděl, že přišel o prsty na nohou, paty a část chodidel, plakal zoufalstvím. Jenže meningokok útočil dál a lékaři museli nohy uříznout až u kolen. „Nedokázal jsem ani pohnout rukou, zhubl jsem ze 60 na 30 kilo. Nebýt táty, nezvládl bych to. Byl u mě pořád, a když se mi tmavá skvrna objevila i na ruce, pořád ji masíroval a zachránil mi ji,“ ukazuje stopu po řádění meningokoka. Po třech měsících vyměnil nemocnici za rehabilitační ústav v Kladrubech. „Moc mi pomohli, taky jsem si uvědomil, že proti jiným mi vlastně nic není,“ říká dnes.

Doplácí na protézy

Doma se Petr postupně vzdal kolečkového křesla, berlí, a když mu nabourali auto upravené pro ruční řízení, naučil se protézami řídit běžný vůz. Je tak aktivní, že si musí z invalidního důchodu dokupovat silikonové návleky do protéz. „Jeden pár stojí osm tisíc, pojišťovna zaplatí dva páry ročně, já ale prochodím čtyři,“ podotkl mladý muž. Nejvíc ho mrzí, že nemá peníze na speciální běhací protézy. Před nemocí totiž běhal vrcholově a teď mu to chybí. „Běhací protézy stojí 400 tisíc korun a na účtu, který mi založila firma na vakcínu proti meningokovi, se zatím sešlo jen 60 tisíc. Už moc nevěřím, že ty peníze dám dohromady,“ říká smutně Petr Mach.

Přišla nová láska

Stýká se ještě s kamarády z osudné noci? „Většinou ne. Vyrůstali jsme spolu, ale stali se z nich zmetci, začali třeba fetovat,“ podotýká a kývne směrem k vystřiženému novinovému článku. „Šli do restaurace, najedli se, nezaplatili a utekli,“ poznamená nazlobeně.

A jak Petr svou situaci snáší? „Snažím se nebýt sám, někdy to pak na mě dolehne, myslím i na voloviny a říkám si »Proč právě já?«. Co ho nejvíc trápí? „Zklamání z lidí, když někomu věřím a on mě podrazí,“ poznamená a po chvíli pokračuje: „S přítelkyní Katkou jsme byli pět let, ale před rokem to skončilo fiaskem, našla si někoho jiného. Tehdy jsem byl na dně a dodnes jsem to nepochopil,“ říká se sklopenou hlavou. Hned ale téměř vzdorně dodá: „Do měsíce jsem měl jinou a věřím, že je to láska na celý život. A je to daleko lepší vztah než ten předchozí.“

Meningokok: každý desátý nemocný umírá

Ročně v Česku napadne na sto lidí, asi desetina zemře. Nejohroženější jsou mladí, oslabení lidé mezi 14 a 23 lety a malé děti. Nemoc se přenáší vzduchem, zpočátku se podobá chřipce, kromě horečky, zvracení, bolestí kloubů, hlavy a žaludku se však záhy na těle objevují typické černofialové skvrny, nemocný ztrácí vědomí a bez léčby umírá. Lidé, kteří nemoc přežijí, mívají často následky v podobě amputovaných končetin, poškozeného mozku či sluchu.

U nás se nejčastěji vyskytuje meningokok typu B, proti kterému bohužel vakcína zatím neexistuje. Experti však radí nechat se očkovat alespoň proti typu C. Vakcína stojí 500 až 800 korun, očkovat lze i velmi malé děti.

Tohle Petr prodělal

Po převozu do nemocnice Petrovi selhávaly vnitřní orgány i krevní oběh, šance na přežití byla malá. Aby se neudusil, lékaři mu udělali otvor do krku. Černé skvrny, pro útok meningokoka typické, se objevily na nohou, pak na rukou, hýždích i jinde. Lékaři museli Petrovi uříznout prsty na nohou, paty a část chodidel, později nohy až pod koleny. Domů se vrátil bezmála po půl roce.

Chcete Petrovi pomoci? Přispějte na Konto Petr – 4200046079/6800.