Podnikatel Fidelis Schlée, první český majitel luxusního korábu: Rolls-Royce? Nejlepší obchod života!

Kdysi dávno podlehl kouzlu auta značky Rolls-Royce. Podnikatel a vydavatel Fidelis Schlée (59) má totiž rád luxus. A zakládá si na tom, že mívá jedinečné věci. Včetně aut. Kdysi si koupil Rolls-Royce od zpěváka Micka Jaggera z Rolling Stones. Pak úplně nový Rolls-Royce Flying Spur za 17 milionů korun! Ten vůz pocházel z výroční limitované edice padesáti kusů. Teď už je však prodán a v garáži ho nahradil neméně luxusní Bentley Continental Flying Spur.

Dlouhá léta jste byl věrný značce Rolls-Royce. Proč jste ho prodal?
„Změnily se mi životní priority, mám dítě, jemuž se intenzivně věnuji a neprovozuji aktivní agresivní byznys. Takže jsem musel řešit otázku, co s Rolls-Roycem. A dospěl jsem k závěru, že ho vyměním. A jediné auto, které si gentleman může sám řídit, se jmenuje Bentley. Za volantem RollsRoyce totiž sedí buď řidič, nebo blbec. To jinak prostě nejde. A protože nemám práci pro řidiče a sám si Rolls-Royce řídit nemohu, tak jsem přijal nabídku firmy Bentley a nechal jsem si vyrobit Bentleye Flying Spur. Jde o čtyřdveřový salonní Bentley, který mi dodali jako prvnímu v Evropě. A ten si dnes spokojeně sám řídím.“

Proč jste si vůbec v roce 1991 kupoval vůz značky Rolls-Royce?
„Myslel jsem, že je potřeba dát jasný signál veřejnosti i společnosti tady i v zahraničí, že v Česku již existuje naprosto čistý průzračný domácí byznys, protože tato auta mohou mít lidé jen z čistého podnikání. Tímto vozem totiž něco říkáte. Že se nemusíte bát finančních kontrol. Že žijete čistý život a že už to u nás jde. Že s tím nejsou problémy. A tato filozofie se mi plně potvrdila, že to tak je.“

Dá se říci, že vám tento unikátní vůz otvíral dveře?
„Jednoznačně. Ve světě byznysu. A zejména na mezinárodním poli.“

Nikdy jste nelitoval, že jste si koupil tak drahý vůz?
„Byl to jeden z nejlepších obchodů mého života.“

A pak přišel druhý Rolls-Royce…
„Můj první Rolls-Royce byl ojetý. Byla to zkouška. Jestli jsem schopný ho provozovat, jestli to naše společnost unese a jestli můj odhad je správný. Když se během tří let ukázalo, že ano, tak jsem si nechal udělat na zakázku úplně nový vůz.“

Je pravda, že jste za Rolls-Royce Flying Spur zaplatil 17 milionů korun?
„Tato částka se blíží pravdě.“

Nechal jste si vůz vyrobit na přání?
„To jinak nejde. Můžete koupit hotový, již vyrobený. Ale to slušný člověk neudělá.“

Jaké jste měl tenkrát speciální požadavky?
„Rolls jako takový není auto, to je filozofie. A pro mě to byla pojízdná kancelář, pracoviště. V životě jsem ho neřídil...“

...opravdu ani jednou?
„Ne.“

Nelákalo vás to?
„Já mám v duši hodně pokory. A k tomuto autu je potřeba mít pokoru. Abych ho řídil, na to jsem neměl.“

A ty vaše zvláštní nároky při výrobě vozu?
„Nechal jsem si ho vybavit jako pojízdnou kancelář se všemi komunikačními prostředky a pojítky. Faxem, telefonem, počítačem. Jelikož jsem vždycky seděl vzadu, tak jsem si nechal udělat sedačky z bílé kůže přesně na míru. A pak jsem měl ještě jedno zvláštní přání. Střechu jsem nechal zvenku pokrýt vinilem. Důvod? Estetický, vinilová střecha je hezčí.“

Bylo náročné prodat tenhle Rolls-Royce?
„Ani ne. Všechna auta se dají u nás prodat. Ale je pravda, že RollsRoyce do bazaru postavit nejde...“

Jezdí teď v Čechách?
„V zahraničí. Slyšel jsem, že teď jezdí v Moskvě.“

Platí také u značky Rolls-Royce, že auto časem ztrácí hodnotu?
„U Rollsu se nedá hovořit o kategorii financí. Tam je ta zvláštní přidaná hodnota, která se dá jen těžko popsat. Není to jen o financích, o čemž svědčí i to, že když jsem si Rollse objednávat, tak si mě firma velmi důkladně prověřovala. Jestli jsem vůbec způsobilý takové auto mít.“

Jak si vás prověřovali?
„U ojetého Rolls-Royce to nikoho nezajímalo. Když jsem potom chtěl koupit nového, tak jsem letěl do Anglie k hlavnímu dealerovi Jacku Berkleymu. Řekl jsem, že bych chtěl Rollse. A ten gentleman se na mě podíval a pravil – to by chtěl kde kdo. Tím jsem pro něj skončil. Nechal jsem tam vizitku a požádal jej, zda by mě mohl někdo kontaktovat, že ho hodlám opravdu koupit. Za nějaký čas mne zavolal nějaký pán a přiletěl za mnou do Prahy. Tady jsme to všechno dojednali.“

Kolik v té době bylo u nás takových Rolls-Royců?
„Žádný v denním provozu. Jsou tady Rollsy, které mají lidé doma garážované a nejezdí s nimi. Dokonce existuje pán, který jich má padesát. Je to neuvěřitelná historická sbírka.“

Jak se vám loučilo s tím vozem?
„Byl to kus mého života. A když pro něj přijelo odtahové vozidlo, tak to bylo smutné. Ale opravdu bez řidiče ho člověk nemůže provozovat. To auto vyžaduje hodinu denně práce. V tom je ten vtip. Nemůžete vyjet se špinavým Rolls-Roysem, musíte leštit chromový chladič, atd. Samozřejmě můžete jet ve špinavém autě, ale pak jste prase, které v sobě nemá dost pokory.“

Nakonec jste se rozhodl změnit auto a koupit si levnějšího bentleye…
„Ale tato hra a je to opravdu hra není o penězích. To je o filozofii. Odjakživa gentleman, když má Rolls-Royce, musí k tomu mít řidiče. A mít Bentleyho pro soukromé řízení. To jde.“

Proč zrovna auto značky Bentley?
„Co jiného? Nic jiného není.“

Třeba Maybach od Mercedesu?
„To ne. To nepřipadá v úvahu. Maybach je humor. Nepovedené dítě firmy Mercedes, která se snažila oživit starou značku.“

Z hlediska filozofie vám to může připadat jako humor, ale takové auto stojí 15 milionů korun.
„Každá věc má nějakou cenu. Angličané na to mají hezkou větičku – Value For The Money. Rolls-Royce a jeho cena to splňuje. Bentley taky. Maybach nikoliv. Také neznám žádného slušného člověka, který by si maybacha koupil.“

JUDr. Fidelis Schlée

Od roku 1990 vydával Večerník Praha, který v prosinci 1997 prodal vydavatelství Vltava-Labe-Press. Dnes je podle svých slov rentiérem. „Spravuji svůj majetek a věnuji se dceři,“ říká. Vydává humoristický měsíčník Sorry.