Chantal Poullain (59) o teroristických útocích v Paříži i rakovině prsu, s níž před pěti lety bojovala: "Nepříteli se musíme postavit!"
Strach, bezmoc a zoufalství. To jsou pocity, které mučily Chantal Poullain (59), když viděla, jaké peklo rozpoutali teroristé v její milované Paříži. Herečka sice pochází z Marseille, v metropoli Francie však má spoustu přátel. Obavy o ně jí ani nedaly spát. Teď už zase věří, že se situace v její rodné zemi stabilizuje, a soustředí se nejen na svou hereckou práci, ale také na svou charitativní činnost v nadaci Archa Chantal. Ta pomáhá zlepšovat prostředí v nemocnicích, zejména tam, kde se léčí vážně nemocné děti. Sama Chantal má s vážnou nemocí velmi bolestné zkušenosti – v roce 2010 bojovala s rakovinou prsu, na kterou předtím zemřela její sestra Patricie. Jak dnes bývalá žena Bolka Polívky (66) žije? Netouží se vrátit do Francie?
Všichni jsou pořád otřesení z toho, co se stalo ve Francii. Pro vás to muselo být mnohem intenzivnější, jak jste to prožívala?
„Musím říct, že to nebylo nic příjemného a byla jsem z toho úplně v šoku. Celý víkend jsem nespala a sledovala všechno v televizi. Dokonce jsem přemýšlela nad tím, zda nesednout do letadla. Nevím, jak to mám popsat. To, co teroristé udělali, je tak barbarské! A mimochodem ve Francii to bylo poprvé, že se někdo odpálil mezi lidmi.“
Máte v Paříži rodinu?
„Svoji rodinu tam už naštěstí nemám. Žijí v jižní Francii. Ale mám tam přátele, kterým jsem hned psala, jestli jsou v pořádku.“
Znáte to místo, kde se neštěstí odehrálo? Byla jste tam někdy?
„Je to čtvrt republiky Paříž 10-11, která je plná studentů, kaváren a mladých lidí. Je to tam krásné. Všude lidé a ti teroristé do nich stříleli jen tak! Vždyť si to jen představte, střílet do někoho jen proto, abychom zabili co nejvíce lidí…To už není zaměřené na nic. To je jen střílet a zabít maximum lidí a ještě na rockovém koncertě.“
Máte strach z toho, co bude dál?
„Samozřejmě, že se bojím toho, co bude dál. Ale řeknu vám, z čeho mám ještě strach. Abychom nedali všechny lidi do jednoho pytle. Teroristé totiž nemají náboženství, teroristé jsou bez víry. To jsou vrahové, kteří nepatří s muslimy do stejné kategorie. A oni přesně chtějí, abychom reagovali negativně na všechny muslimy. Vyprovokovat mezi lidmi a náboženstvími nenávist.“
Myslíte si, že se jim to povede?
„Věřím, že ve Francii ne. Tam se lidé spíš spojí. Viděla jsem v televizi, jak se všichni objímali.“
Vy už dlouho žijete v Čechách. Proč právě tady?
„Zůstala jsem tady od revoluce, co se narodil můj syn Vladimír. Česko je od té doby mým domovem. Před tím byl můj život komplikovanější, stěhovala jsem se z Marseille do Švýcarska, pak do Brna a teď žiju tady v Praze. Mám tady syna, a ten je Čech jako poleno!“ (směje se)
Netoužíte se vrátit do Francie?
„Já nevím, kam mě vítr zavane. To ukáže čas a život.“
Do Česka jste přijela za svou životní láskou Bolkem Polívkou, i po rozchodu jste zde zůstala kvůli synovi. Nemrzí vás, že vám to nevyšlo?
„Někdy se cesty rozdělí, ale život jede dál. A já život miluju!“
„Velmi dobře, bavilo mě to. Příprava sice trvala dvě hodiny, ale neměla jsem to nejhorší. Můj syn to měl jako Maska mnohem horší, ale třeba i Kmotr Karel Gott. (směje se) Jenže on je velká osobnost a dal to bez zaváhání. A nejen on. Všechny osobnosti nádherně přistoupily k focení a jsem jim za to moc vděčná.“
Celý rozhovor najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.