Zklamala ji vlastní krev! Každý si pamatuje Marii Kyselkovou (78) jako princeznu se zlatou hvězdou. Během natáčení nezapomenutelné pohádky nosila pod srdcem prvního potomka, kterého čekala s Petrem Haničincem (†77). Ale místo radosti přinesl syn Ondřej (54) herečce jen velké trápení. Navždy s ním spřetrhala rodičovské pouto.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
O podnájem bych měla zájem. Svůj příběh povyprávím, je zajímavý a napovídá, že pohádky o dracích, čarodějích a ježibabách, nejsou minulostí,.a stejně zlé a potměšilé bytosti v životě potkáváme dodnes, někdy zakuklené a usměvavé. Lákají nás do pastí a radují se ,když se to zdaří. Jejich lektvárky jsou nebezpečné stejně jako v pohádkách. Život je někdy jako jízda strašidelným zámkem na poutích, a my někdy podceníme nebezpečí , a octneme se v pavučínách obrovského pavouka, který vládne tomuto králosvství. . Domnělý a očekávaný princ si žádá mnoho zlaťáků, ale stejně vás podvede a pomůže zlé čarodějnici, protože od ní snad čeká věčné mládí a blahobyt. Nedočká se, ale to on netuší, a zamotá sebe i vás do pavučin, ve kterých se dusíte a hledáte skulinbku, kudy ven. Přijde odněkud paprsek,který osvětlí temnou jeskyni strašidelného zámku, aby sjte měli možnost uniknout? Cinkotem zlaťáku ohluchlí a jejich třpytem osleplí poutníci zůstavají dobrovolně v temné jeskyni a živoří, protože netuší jak vypadá život pod modým nebem.
/ o.omega@centrum.cz/
fortun: To možná taky-že došly peníze, ale spíš než peníze, tak si potřebuje asi s někým popovídat a staří lidé prostě mluví s kýmkoliv, kdo jim chce naslouchat. Stáří je smutné, jak píše oxallis.... Starý člověk, který špatně chodí je odkázaný na nejbližšího a v podstatě se nikam sám nedostane.... je to smutné, ale bohužel to vidím u svojí maminky...člověk chodí do práce a není dneska na nic čas. Ráda bych se jí věnovala, ale od ráda do večera jsem v práci, kam dojíždím a o víkend je člověk rád, že nakoupí a dojede poklidit.... bohužel tak to je...je to daň společnosti a bude hůř. Naše děti odcházejí do zahraničí a o nás se ve stáří už nepostará vůbec nikdo.... tak to prostě je a bude. Dřív se šlo do důchodu v 56 letech, tak si babičky užily vnoučat a postaraly se i o rodiče, když byli blízko... Dneska babičky chodí do 60let do práce a nepostarají se ani o vnoučata, ale bohužel ani o svoje rodiče, ač by chtěly. A osamocené prababičky jsou rády, když je někdo navštíví....
