Italský »hrabě« Domenico Martucci nesouhlasí s předčasným propuštěním Ivety Bartošové z psychiatrické kliniky. Její stav je podle něj velmi vážný a měla by postoupit intenzivní léčbu, protože jí jde o život…Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
byli opravdu odborníky / a jejich práce je nesmírně složitá/ tak by se nebáli stanovit kdo je a kdo není nemocný, navrhnout případně hospitalizaci a člověku případně vzít způsobilost k právním úkonům. V tomto směru je tu velký nepořádek,který nahrává skupinám,jež takové jedince zneužívají, nebo nechají chodit volně lidi, kteří by měli být hospitalizování a hlídáni, nařídit kontroly na ambulancích a ne na dobré vůli nemocných..... jiným se totiž tímto velmi ubližuje.
Jenže v našem státě je zbavení svéprávnosti téměř nemožné- a bohužel jak píšeš - ke škodě mnoha lidí, rodin, dětí atd. Jen paraziti se přiživují na psych. nemocných. Kdyby takový zákon byl, mnohému by se zabránilo. No, to je ta naše demokracie naruby ...bohužel. Laura
Deprese a neuroza od mládí, po memopauze jsem začala cvokatět- silné depky, úzkosti, strach-na to léky, nemocnice a doma potichu k tomu chlast, který jsem zapírala. Až po třech hospitalizacích jsem si myslela, že už mám vyhráno - neměla-spadla jsem do toho znova- ani jsem nevycházela z baráku. V té době mně každý litoval a chlácholil. Utápěla jsem se v tom dál. a jak to dopadlo? Moje dcera se doslova nasr.... ukázala mi fotky jak se vypadala dřív, řvala na mně, že i táta je super, ale po těch letech se na mně vys.... i on- protože už to trvalo 4 roky- a odešla. Byl to šok - zůstala jsem sama!Na psychárnu jde člověk vždy dobrovolně - šla jsem tedy opět a zůstala tam 8 měsíců. Pak jsem došla dom a znova to samé. Měla jsem sama na výběr - buď už jen psychárna, léky a chlast- nebo trošku život k žití i pro mé okolí. A vybrala - sice beru léky, ale žiju v pohodě, už se i usmívám, mám pejska, chodím mezi lidi a vrním si, jak se opět šťastný jak manžel, tak dcera - také o 15 kilo lehčí. Léky k této nemoci nestačí - člověk musí chtít sám a vše konzultovat s psychiatrem, jinak to nefunguje-bohužel. Iveta utekla z nemocnice, prostě tam není vůle a psych. v jejím případe nemá šanci jí pomoci- to není léčba na dny, ale fakt na měsíce. Pomeje v tomhle má pravdu bohužel- nemusím ho, ale jak je vidět, ví o tom s žitím s Ivetou své. Iveta musí spadnout na dno, a buď bude chtít sama, nebo je konečná. Lidi okolo ní jí nepomohou. Ani její syn - hodně by pomohlo, kdyby se od ní na čas odvrátil. Lidé s naší nemocí potřebují si sahnout na dno, a to jí zatím její okolí rádoby z lásky nedovoluje- a dělají chybu-opečovávání je v tomhle případě jen k horšímu. Takhle je to pro Ivetu cesta do záhuby. Mrzí mně to i za Ivetu a je mi z ní smutno. Rada - všichni pryč-jinak jí zabijete sami-bohužel
Držím palce Ivetě ,ale také vám přeji spokojenost ve vašem životě a mnoho sil a pevnou vůli ,která je ve vašem případě moc a moc důležitá.
Užívejte si radosti se svou rodinou
Děkuji moc. Vrátila jsem se do práce, stíhám opět dceru, manžela, pejska s úsměvem a klidem. Kdyby ale psychiatři nebyly, byla bych nahraná.... ale faktem je, že kde není vůle....... Iveta si vůli a sílu neuvědomí, pokud se k ní budou všichni chovat jako k miminu. I já vám přeji hodně slunečních dní, pohodu, zdraví a radost - byť z maličkostí. Laura
Děkuji za přání .Pro mě každý další den ,kdy vychází slunce je radostí.Umím se radovat i z těch maličkostí .Zdraví bohužel nemám ,ale snad se vše k lepšímu obrátí,to ukáže čas.
O to víc mě mrzí ,když si Iveta a jí podobní lidé svévolně ničí zdraví a nechtějí se léčit,když je to třeba.Je mi to moc líto,držím všem těmto lidem palce,aby se z toho za pomocisvých blízkých a lékařů dostali
Každý nemá dar psychické síly, aby překonával každodenní potíže. V každém případě, ať je to jak chce, všechna čest. poprala jste se s tím velice dobře a přeji Vám jasnou mysl a sílu.
Tento pán ochotně poskytuje rozhovory na vše strany a je mu jedno zda je Iveta čte či nečte.Zřejmě jí chce ještě dorazit.Je to smutné ,ale bohužel taková je skutečnost.To Pomeje byl jiný charakter ,myslím si ,že jí měl skutečně rád.Přeji Ivetě ,aby se z toho dostala a její léčba byla úspěšná.Ona se kolem sebe obklopuje zvláštními lidmi a v tom je i částečně její problém.Novináři mají o čem psát a nedivím se,že člověk se slabšími nervy je z toho v depresivním stavu.Je to moc smutná záležitost.Její písně mám moc ráda a snad budou ještě další nové krásné písně.
Co pořád do případu Bartošové pletete Štajdla.Uvědom si,on k ní nemá žádnou povinnost,žije s přítelkyni,nikdy nebyl jejím manželem.O Artura by se postaral,kdyby Artur chtěl.Bohužel,že Iveta pije je všeobecně známo a Ti její poskoci tím,že to zapírali a nechtěli vědět jí jenom škodili.Největší zodpovědnost je na Ivetě,ona ví,že když bere Antabus,nesmí pít .Pokud není zbavena svépravnosti,rozhoduje o sobě sama.Zviditelňují se na ni jen blbci.Chytrá zpěvačka by si ty ubožáky nenechala k sobe ani přiblížit.
Iveta není blbá - je prachobyčejně nemocná, jako mnoho z nás dalších, jen se o tom a nikde nepíše. A je to škoda, protože dnes už naši psychiatři pomoci člověku opravdu umí. Přeji pěkný den Laura
psychiatři mohou pomoci jen minimálně, sotatní je na člověku. Měla by se snažit být schopna přijímat realitu a to je přibývající věk a změny,které to přináší. Ženy,které to nesvedou a podvádějí operacemi se jen zesměšňují. Jak si vážit někoho, kdo se jen prohlíží v zrcadle a myslí,že to je alfa omega a nic jiného není zapotřebí než vypadat? Ono by envadilo bříško, ani vrásky, kdyby byla silnou osobností, která si umí zachovat půvab, váží si sama sebe a záleží ji na synovi. Nejen řečima ale skutky.
Poradil jí nebrat léky a teď, když se její potíže vrátily, dává od ní ruce pryč.Za co by ji chtěl v Itálii léčit? Myslím, že je po lásce a to ji položí na lopatu definitivně.
