Herečka Irena Máchová: Filmovat nahá je fakt hloupý pocit!

Spousta mladých lidí si myslí, že když vystudují DAMU, tak automaticky prorazí a stanou se z nich herecké hvězdy. To asi nebude tak jednoduché…
„To určitě není. Mám pocit, že se dnes na DAMU hlásí lidé stejným stylem jako do SuperStar. Jdou tam s tím, že budou hrát v seriálech a hned z nich budou hvězdy. Ale nevidí za tím tu náročnou práci, bez které to nejde. A pak jsou rozčarovaní. Člověk může mít sebevětší talent, ale třeba není dost fotogenický, má blbé jméno nebo není ve správný čas na správném místě, a může skončit někde v oblastním divadle. Prorazit je těžké zvlášť dnes, kdy se do filmů a seriálů dostávají i neherci, třeba lidi ze SuperStar, zpěváci nebo modelky.“

Vy jste se dostala do televize už během studií, když jste si zahrála mladou novinářku Lindu v seriálu Redakce. Takže to bylo asi jednodušší…
„Bohužel nebylo. Po ukončení DAMU jsem obcházela pražská divadla, psala a žadonila, jestli mě někde nechtějí, ale stejně se mi nedařilo sehnat práci. Takže jsem rok dělala filmovou produkci filmu Účastníci zájezdu, což mi umožnilo nahlédnout do toho i z druhé strany. Dostala jsem od nich nabídku na další spolupráci, ale bála jsem se, že bych v tom zabředla a už bych se k herectví nevrátila. Naštěstí se mi ozvali z Divadla Radka Brzobohatého, kde jsem nazkoušela tři nové inscenace. A později jsem dostala roli ve filmu Panic je nanic či v seriálech Letiště a Škola na Výsluní.“

To už jste poměrně známou televizní tváří, ale stejně pracujete za barem jako servírka. To se herectvím nedá uživit?
„Dalo by se, ale je dobré mít vedle toho ještě jinou práci. Jednak přijdete na jiné myšlenky a navíc zůstáváte nohama na zemi. Člověk by se asi mohl uživit jen divadlem, ale já nejsem nikde ve stálém angažmá. Jsem placená jen za odehraná představení a nikdy nevíte, co se může stát. Takže je lepší mít nějakou záchrannou síť a práce za barem je příjemný přivýdělek. Tenhle přístup jsem získala právě kvůli seriálu Redakce, který ze dne na den skončil. A já se ocitla bez práce a bez příjmu. Dnes už vím, že je lepší mít víc opěrných bodů.“

Ale v seriálu Redakce jste se předvedla dobře. S kolegou Michalem Novotným jste byli tak dobře sehraní, že se spekulovalo, že spolu máte poměr i v reálném životě…
„Taky jsem se to dočetla. (smích) Nemůžu popřít, že jsme si rozuměli. Znali jsme se částečně i ze školy, ale byly to jen spekulace, a u těch to skončilo. Ať si každý říká, co chce. Režisér nám vyčítal, že mezi sebou máme málo lásky, takže jsme na tom zapracovali a dodnes se mě lidi ptají, jestli jsme spolu vážně chodili.“ (smích)

Hezkých hereček je spousta, takže konkurence bude asi ostrá, že?
„To je hodně individuální. Podle toho, koho potkáte, do jakého projektu děláte casting, jakou má režisér představu. Potřebujete mít nejen ostré lokty, ale také být ve správný čas na správném místě. A já ty lokty moc nabroušené nemám. Nejsem schopná jít přes mrtvoly. Spíš čekám, až si mě někdo všimne.“

Neříkejte, že mladé herečky necítí žádnou rivalitu…
„Záleží na tom, která kolegyně to je. Některé jsou na oko milé, ale člověk pod tím podprahově cítí pokrytectví a strach z konkurence. Ale konkurence vlastně neexistuje. To by tam muselo jít mé identické dvojče. Když tam přijdu já jako světlovláska a potkám se s nějakou okatou černovláskou, tak je hned jasné, že si prostě nemůžeme konkurovat. Buď ten režisér chce světlovlasou holku, která vypadá jako panenka, nebo černovlasou dračici.“

Ve filmu Panic je nanic jste se dokonce objevila v rouše Evině. Jaké to je, být nahá před natáčecím štábem?
„Je to hodně zvláštní pocit. Ale režisér nás přesvědčil, že to bude udělané pěkně a nic moc nebude vidět. I tak jsem se cítila fakt blbě. Stál tam režisér a kameraman a já před nimi úplně nahá. Není to nic příjemného. Ale člověk se pak zakousne a dojde mu, že nahou ženskou už určitě viděli, tak to holt uvidí ještě jednou. (smích) A natočili to fakt moc pěkně.“

Museli vás dlouho přemlouvat?
„Já jsem k tomu přišla jako slepá k houslím. Vyhrála jsem casting, a když jsem šla podepisovat smlouvu, tak mi režisér mezi řečí prozradil, že tam budu nahá. Tak super, to jste mi to nemohli říct dřív? (smích) Kdybych měla hrát nahá celou dobu, asi bych do toho nešla. Ale tohle byla jediná scéna, to se dá přežít. Určitě budu muset přežít i horší věci, než je tohle.“

Šárka Vaňková je přesně ten případ, kdy zpěvačka vyfoukla ve filmu Panic je nanic roli herečkám. Jak se s ní spolupracovalo?
„Lidsky na mě zapůsobila velice sympatickým dojmem. Hrála jsem tam zpěvačku a zpívat před holkou, která skoro vyhrála SuperStar, není nic lehkého. Takže jsem z toho měla strach. Ale Šárka byla jedna z těch, která na mě gestikulovala, že drží palečky. Média z ní možná udělala nafoukanou potvoru, ale když s ní prohodíte slovo, zjistíte, že je úplně normální holka.“

Vám se to nikdy nestalo, že by z vás média udělala někoho, kým nejste?
„Naštěstí ne. Kromě spekulací o milostném poměru s Michalem Novotným jsem se o sobě zatím nic špatného nedočetla. Jo, vlastně se ještě objevily zprávy, že jsem spala s Milanem Šteindlerem.“ (smích)

A jaký byl milenec?
„Skvělej.“ (smích)

Žena vašeho typu asi nemá o nápadníky nouzi. Ale nikdo netuší, zda máte stálého partnera.
„V soukromí nejsem sama, ale nerada o tom mluvím. Kdysi se mnou dělali reportáž do televize a zeptali se mě na to samé. A já svému tehdejšímu příteli chtěla udělat radost, tak jsem se podívala do kamery a řekla: Jsem zamilovaná do jednoho filmového režiséra, ale víc nebudu prozrazovat. A pak jsem to doma dostala omlácené o hlavu, že si prý všichni budou myslet, že chodím s Filipem Renčem. (smích) Dokonce i Renč mi napsal: To jsi nemusela… (smích) Takže jsem si pěkně naběhla.“

Pomáhala známost s režisérem v nabídkách na filmové role?
„To vůbec. Možná to tak někde funguje, ale já nemám zapotřebí, abych se někam tlačila přes postel. Buď to půjde, nebo nepůjde, ale k tomuhle bych se asi nesnížila.“

Teď jste právě odradila velkou část filmových režisérů…
„Že je všechny zdravím.“ (smích)