Vdovec Jan Skopeček: O ženě, dceři a vnoučatech
7 fotografií
Je to silný chlap! Herec Jan Skopeček (88) to dokázal v rozhovoru pro deník Aha!. Se slzami v očích v něm přiznal, že mu velmi chybí jeho manželka – herečka Věra Tichánková (†93), která zemřela letos v lednu. Zároveň ale vyslovil přání, že by rád poznal novou ženu, a nezůstal tak sám. Řeč přišla i na dceru a vnoučata žijící ve Francii.
Pane Skopečku, jsou to dva měsíce, co vaše žena zemřela. Už má hrob? Nebo ji máte doma?
„Hrob nemá a doma ji také nemám! Urna je v tuto chvíli uložena v krematoriu. Já ji chci totiž dát rozptýlit. A to se dělá až od 1. května, kdy se předpokládá, že země nebude zmrzlá, nebo dokonce zasněžená.“
Vzpomenete si na chvíle, kdy jste ji viděl naposledy živou?
„Ano, bylo to den předtím, než odešla.“
O čem jste si povídali?
„O ničem. Čtyři dny, než odešla, tak ji převezli z léčebny dlouhodobě nemocných v Obloukové ulici do vinohradské nemocnice. A tam už s ní nebylo moc do řeči. Tam jsem věděl, že to spěje ke konci.“
Přitom jste stále doufal, že se stav vaší manželky zlepší a vrátí se z LDN domů.
„Ano. A najednou je pryč. A já tady narazím na její šaty, boty, já nevím co všechno... Najednou to najdete a je vám smutno.“
Nová žena
Ve vršovickém bytě jste teď zůstal sám. Přemýšlel jste o tom, že byste se seznámil s novou paní?
„To by nebylo špatné, kdybych potkal nějakou ženskou a mohli jsme být večer ve dvou. Protože jestli je mi smutno, tak spíše večer.“
Dokážete být dlouho vzhůru?
„Večer při zprávách většinou usnu a ráno brzy vstávám. Je to takové stařecké...“
Vy máte ve Francii dceru Marii. Vídáte se teď častěji?
„Ne, ona tady byla na kremaci a teď přijede znovu 21. března na pět dní a předpokládám, že v létě zase. Budu rád, když mi pomůže s nějakým zařizováním a úklidem.“
Cestovali jste s manželkou za dcerou pravidelně?
„Ano, jednak autem, když jsme měli, a také letadlem. Oni jezdili ale častěji sem, protože se jim to tady strašně líbilo.“
A vás Francie zaujala?
„Ano, samozřejmě. Dcera, vnučka a pravnoučata žijí v Lyonu. V Paříži žije vnuk s dalšími pravnoučaty. Tam jsme za nimi nebyli. My jsme za vnukem jezdili, když byl ještě doma.“
Inklinuje některé z vnoučat k herectví nebo umění?
„Ne. Vnučka je na nějaké vysoké škole. Vnuk je v nějakém podniku s počítači. Třetí vnučka zemřela... Od ní zbyly dvě pravnučky, ty sem jezdí se svým otcem. On se nově oženil s Francouzkou a starají se o ty pravnučky docela dobře.“
Mluví vaše vnoučata a pravnoučata česky?
„Snaží se. Ten vnuk v Paříži mluví nejlépe. On sem totiž často jezdil. Ten má syna a dceru. Ti jsou oba malí.“
Co vlastně dělá vaše dcera?
„To já vám neřeknu! Je u nějakých počítačů. Říká, že je v nějakém vědeckém kolektivu. Ona tam odjela jako maskérka České televize před 30 lety, pak byla nějakou dobu bez zaměstnání. Následně byla jako úřednice u nějakých počítačů. Je teď spokojená. Tedy, tváří se, že je spokojená.“
Vy jste říkal, že se těšíte na to, že vám dcera pomůže s úklidem. Vy nemáte žádnou pomocnici?
„Mám. Já jsem byl za války zavřený, a tak mám nárok jednou týdně na uklízečku. Přijde, vyluxuje, vytře podlahu. Také zavolám prádelnu, když potřebuju vyprat. Přijde chlap, já mu sbalím do kufru špinavé prádlo, on ho odnese a za týden přinese. Nehledě na to, že mám i pračku. Jenomže já mám problémy s očima, já prostě neumím prát. Někdy mi ta uklízečka zmáčkne příslušné čudlíky. Já už to pak vyndám a pověsím.“
A jak to máte s jídlem? Vaříte si?
„Od pondělí do pátku mi nosí obědy, ty si platím. O víkendech chodím na jídlo do restaurací.“
Tři chlapi na vínku
Co děláte ve volném čase?
„Před několika dny jsme měli opět po měsíci schůzku s Mirkem Lipským a Láďou Trojanem. S těma se vždy scházím jednou za měsíc v klubu Divadla ABC. Kdysi dávno jsme spolu hráli v seriálu Tři chlapi v chalupě. No a teď se vždy jednou za měsíc scházíme. Dáme si dvě deci vína, pokecáme a pak se rozejdeme...“
A hrajete třeba karty, nebo si spíše povídáte?
„Spíše si povídáme.“
Řešíte i politiku?
„Jo, když někdo něco čte nebo se dívá na televizi – teď je ta Ukrajina – tak si řekneme co a jak.“
Chodíte někdy sám na procházky?
„Já nerad sám chodím. Ale mám takového běhání. Po doktorech a tak...“
Co vás trápí?
„To víte, už nejsem nejmladší. S očima mám problémy, na čtení používám kamerovou lupu. Kromě toho mám stenózu (srdeční vada – poz. red.), tam jdu příští týden na kontrolu... A také jsem míval lepší paměť. Dříve jsem hrál každou hru třeba pětkrát do měsíce. A teď, kdy ji hraju jen jednou, tak si každé dva týdny musím otevřít texty a oživit si je.“
Kde vás lidé mohou vidět?
„V Divadle pod Palmovkou a v Divadle Komedie.“
A nějakou nabídku na filmování máte?
„Bohužel nemám! Takhle: Bylo mi naznačeno, že se začíná natáčet nový seriál, ale já bych o něm nerad mluvil. Zatím čekám, až zavolají.“
Jak vznikal rozhovor
S panem Skopečkem jsme byli dlouhou dobu v telefonickém kontaktu. Na podzim se mi např. svěřoval, jak doma vše připravil pro návrat své manželky Věry z LDN. K němu ale nakonec nedošlo. Když jsem mu letos v lednu po smrti paní Tichánkové kondoloval, zněl jeho hlas silně. Nedal na sobě znát žádný smutek. Nechtěl, aby ho někdo viděl nebo slyšel plakat. Před několika dny jsme se tváří v tvář sešli v jeho vršovickém bytě, kde mne pan Skopeček velmi překvapil. Přede mnou seděl vysoký vitální muž, který chce dál žít a má plány pro příští týdny a měsíce. Moc mu držím palce...
7 fotografií
