Příběh, ze kterého až mrazí... Když nám zemřela Klárka | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

sobota 20. dubna 2024

Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra

Příběh, ze kterého až mrazí... Když nám zemřela Klárka

Karel Klárku miloval. Když zemřela, byla to pro něj životní rána.
Karel Klárku miloval. Když zemřela, byla to pro něj životní rána.

Stín rakoviny byl Karlovi Svobodovi v patách po celý život... Rakovina mu vzala první manželku Hanku i bratra Jiřího. A nakonec, když už se zdálo, že Karla Svobodu čeká už jen zasloužené štěstí, sekla ta potvora rakovina i tam, kde by to nečekal – dvouletá dcera Klárka dostala leukémii.

Dva a půl roku se jí Karel s manželkou Vendulou snažili vykřesat z nejhoršího. Vše bylo marné, malá Klárka zemřela. Ze slov, které po její smrti oba, a hlavně Vendula Svobodová, řekli médiím, až běhá mráz po zádech...

Začalo to jako v románu. Vendule bylo jednadvacet, pracovala jako asistentka ve Straně podnikatelů. Svobodovi, kterému před půl rokem zemřela žena na rakovinu, uvařila kávu a když mu jí nesla, polila ho...
Z trapasu se stal začátek vztahu. Karel s Vendulou se rychle sblížili, ona se záhy nastěhovala do Jevan. „Na první noc si vzpomínám. Byli jsme s Karlem na večeři za zámku Štiřín, pak mě vzal do Jevan. Byly tady jeho děti, jeho dcera... Vůbec se mi to tu nelíbilo. Karlova dcera, o rok starší než já, mi to zpočátku vůbec neusnadňovala. A na zdi visel obrovitý obraz Karlovy ženy,“ svěřila se Vendula.

Časem si zvykla, v roce 1995 se za Karla vdala a o rok později se začalo zdát, že se do Jevan na dlouho nastěhuje radost – Vendula porodila krásnou holčičku Kláru. Štěstí se ale k Jevanům otočilo zády. Když byly Kláře dva roky, onemocněla leukémií.
Na den, kdy lékaři to slovo vyřkli, si Vendula pamatuje dodnes. „Bylo to v listopadu, v pondělí, byl první sníh a Klára měla chřipku. Byla jsem s ní o víkendu na pohotovosti, protože jí neklesaly teploty a bylo jí špatně. Řekli mi, že v sobotu jí krev vzít nemůžou a že musím přijít v pondělí.“

Lékaři Klárku prohlédli a ve chvíli, když Vendula dojela z nemocnice domů, jí zavolal Karel. Lékaři tu smutnou zprávu řekli raději nejdříve Svobodovi. „Karel mi řekl, ať si okamžitě sbalíme tašky a vrátíme se do nemocnice. Že je Klárka hodně nemocná. Já říkám: „Co je? Co má?“ A on, ať rychle jedu, že mi to řekne, až se uvidíme. Začala jsem na něj řvát, že mi to musí říct. Hned. Tak mi to řekl: Má leukémii. Sedla jsem si u plotu, který byl společný se Štaidlovými, a začala brečet.“

Transplantace kostní dřeně

Je konec. Přijde smrt. To asi člověka v té chvíli napadne... Karel s Vendulou však nepřestali bojovat. Začali s Klárkou docházet na léčení a připravovali ji na transplantaci kostní dřeně. „Když měla jít na transplantaci, snažila jsem se jí vysvětlit, jak to funguje. Nakreslila jsem dva panáčky a udělala v nich krevní řečiště, jedno tmavé a druhé červené. Udělala jsem šipku, že její krev je tmavá, špatná, a že dostane tu zdravou od hodné paní z Walesu. Říkala jsem jí, že musíme vybít ty ošklivé bacily. Nevěděla jsem, jak to před malým dítětem pojmenovat, tak jsme tomu nejhoršímu bacilu, když jí bylo opravdu špatně a měla horečky, říkali Prezident. Jako šéf všech bacilů. Měla pistoli a pořád mu hrozila, že ho vyžene.“

Když Karel mluvil o dceři, mnohokrát říkával, že je to hrdinka. Že on, statný chlap, obdivuje, jak statečně to to malé děvčátko bere. Holčička, která si měla hrát na zahradě v Jevanech, místo radovánek jezdila na chemoterapii a když si pročísla vlásky, zůstávaly jí v dlaních celé chomáče. „Měla tak veliké oči, že jí to i slušelo. Ono je to hrozné, ale těm dětem, které jsou v nemocnici mezi ostatními, to všechno přijde normální. Ráno se potkají a říkají si: „Kolik máš dneska krvinek?“ Berou to jako hru...“

Poslední Klárčin den

Poslední den s Klárkou byl pro Svobodovy hrozný. „Odvezli ji na ARO. Měla slabý pulz a přestávala sama dýchat. Přes noc se její stav zhoršil, tak jsem hned volala Karla, aby ji ještě stihnul. Měla s sebou králíka, kterého dostala od té paní z Walesu, a říkala: Mami, já tam nechci jít sama. Mami. To bylo naposledy, co jsem od ní to »mami« slyšela.“

Na poslední cestu s ní rodiče nemohli, protože lékaři museli Klárce provést tzv. intubaci. Když totiž dítě nemůže dýchat, podporuje se činnost plic přístrojem. Do dýchacích cest je proto procesem – intubace – zavedena trubička. „Říkala jsem jí, že s ní nemůžu, že s ní jde místo mě ten králíček a že ji pohlídá. Za pár hodin lékaři přišli... A nesli mi králíka a náušnice.“

Když nám zemřela Klárka

Šli jsme k Vltavě. A mlčeli...Ten den, když Klára zemřela, se chtělo umřít i Svobodovým. „Šli jsme k Vltavě, sedli si na břeh a koukali na vodu, protože ji Klára měla ráda. Drželi jsme se za ruce, mlčeli a nevěřili. Když jsme přijeli domů, utrhla jsem na zahradě kytky, šla je hodit do rybníka a pak jsme si vzali prášky na spaní.“
Ráno se probudili s pocitem prázdnoty. Vyzvedli si v nemocnice Klárčiny věci, její pokoj ale musela vyklidit chůva. Karel ani Vendula na to neměli síly. Chůva zařídila i zpopelnění, pohřeb Svobodovi nechtěli. Karel se už nechtěl dál drásat.

Smrt Klárky zasadila manželství ránu. Karel chtěl bolest udusit v sobě, Vendula se chtěla vypovídat. On utíkal do společnosti jiných žen, ona začala doma pít. A pak se vrhla do práce, to aby zapomněla. Karel nakonec požádal o rozvod. Všechno si ale vyříkali, žádost o rozvod ležela rok na úřadě a pak zanikla.

Vzpomínky na Klárku

Zůstanou vám vzpomínky, které už nebolí tak palčivě. „Vzpomenu si hned, třeba když dávají Včelí medvídky, ty milovala. Klára měla velkou vyřídilku a ke všemu nějakou poznámku. Na to, jaký to byl průšvih, byla neobvykle veselá a silná. V televizi byl dokument o Christopheru Reeveovi, který hrál Supermana. Devět let se léčil po pádu z koně a celou tu dobu věřil, že bude chodit. Jeho tělo fungovalo po úrazu na dvacet pět procent a on se dostal na sedmdesát pět. Tou vírou. Tím, že se strašně snažil. Tam jsem si uvědomila, jak silná byla Klára. Dva roky vydržela neuvěřitelné věci. A smála se.“

4.2.2007

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.