Nejsmutnější Vánoce Heleny Vondráčkové: Smrt v rodině!
8 fotografií
V sobotu ji aplaudovala beznadějně vyprodaná pražská Lucerna, kde měla svůj tradiční předvánoční koncert. Teď už chce ale jen relaxovat a nasávat vánoční atmosféru. Populární hvězda české pop music Helena Vondráčková tyto svátky odjakživa miluje. Jen jednou je odmítla slavit. I o tom nestárnoucí zpěvačka promluvila v exkluzivním vánočním rozhovoru pro Nedělní Aha!
Heleno, máme ty nejkrásnější svátky v roce. Jestlipak jste už připraveni?
„Vždy vzorně připraveni! (směje se) Přípravy na Vánoce u nás nastávají už od prvního adventu, kdy pravidelně vyzdobíme nejen celou zahradu, ale i dům. Máme tu tučňáky, soby, stromy, všechno krásně nasvícené. Hotová pastva pro oči. Vypadá to u nás jako v Las Vegas (smích)… Také se k nám chodí dívat děti ze školky. Jinak musím říct, že jsme na Vánoce soběstační. Kapra chytil Martin a stromeček, krásnou jedličku, máme z vlastní zahrady.“
A co vánoční úklid? Máte vygruntováno?
„Okna mám umyté, prach utřený, záclony vyprané, kliky, které máme v baráku mosazné, už jsou vyleštěné. Vyluxována je také, tak snad ano!“
Vy jste dokonalá!
„No, přiznám se, že máme paní, která nám s úklidem pomáhá, protože toho volného času mám opravdu málo.“
Dárky kupujete s předstihem nebo na poslední chvíli?
„Snažím se je kupovat dopředu, což se mi ale tak úplně nedaří… Jsem opakem Martina. Ten už dárky navážel měsíc dopředu. Vždycky zastavilo nějaké auto a on z něho vynášel různé krabice, které jsem nesměla vidět. (smích) Teď už ale mám všechno nakoupeno i já.“
Jak letos strávíte Štědrý den?
„Každý rok to u nás probíhá podobně. Třiadvacátého ráno ozdobíme stromek a v poledne vyrážíme na rodinnou, předvánoční oslavu. Scházíme se pravidelně v jedné stylové, letité, krásné hospůdce v lese, která se nachází mezi Řitkou a Mníškem pod Brdy. Hned vedle je kaplička, kde mi shodou okolností Martin před deseti lety požádal o ruku.“
Takže takové setkání »ála« Hujerovi?
„Ano! (smích) Bude tam moje sestra se švagrem, Martinovi rodiče, děti, dokonce máme už i nádherné vnoučátko, malého Deníska, z kterého se moc těšíme. (úplně se rozzáří) Dáme si oběd a pak se přesuneme k nám domů. Tam si nadělíme, posedíme, večer příbuzenstvo odjíždí a my už se připravujeme na Štědrý den. Začnu chystat rybí polévku, a když zbyde trochu času, tak se pustím do nepečeného dortu malakov, který už dělávala moje maminka. Je to taková moje vzpomínka na dětství.“
A plynule se dostáváme ke Štědrému dni…
„To už býváme s Martinem sami a věnujeme se jeden druhému. Posnídáme štolu s čajem a pak držíme půst. Dopoledne vezmeme pejska a půjdeme se projít do lesa. On je šťastnej, my také. K obědu si dáme něco lehkého, obvykle studeného lososa. Odpoledne sedneme k televizi a koukáme na pohádky. To mám strašně ráda. Zhruba na šestou obalím kapra, připravím večeři, pustíme koledy, provoním celý dům purpurou, zapálím svíčky a jdeme na dárky.“
Co další dva dny vánočních svátků?
„Na první hod udělám svíčkovou, kterou Martin miluje. Dělám ji jen jednou do roka. On vždycky říká, že vařím skvěle, ale málo… (smích) Na Štěpána jsem pravidelně jezdila k rodičům, ale teď bohužel už druhé svátky, nikam nepojedu. Tatínek loni začátkem prosince zemřel… To mi bude moc chybět.“
Hřešíte o Vánocích nebo se naopak hlídáte?
„Já jím normálně, jako ostatně celý rok. Dávám si to, na co mám chuť, nijak se neomezuji. Ani žádné diety nedržím. Mně stačí nejíst večer. Tak jsem navyklá. Kdybych se na noc najedla, špatně by se mi spalo.“
Pečete cukroví?
„Nepeču, na to bohužel nemám čas.“
Takže ho kupujete?
„Ani to ne. (smích) Máme báječné kamarády, ségru, paní na úklid... Ti všichni nás zásobují svými výbornými »kousky«. Pak mám ještě jednu kamarádku z Moravy, která mi pravidelně rok co rok na můj vánoční koncert do Lucerny přiváží několik velkých krabic s cukrovím. Dělá snad pětadvacet druhů a má to strašně dobrý. Z fleku by si mohla otevřít cukrárnu.“
Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
„Stromek musí být živý. Jinak si každoročně schovávám šupinky z kapra do peněženky a rozkrajuji jablíčko. Víc ne. Boty už za sebe neházím.“ (smích)
Jaký dárek vám kdy udělal největší radost?
„Pamatuji se, že jako malá jsem měla strašnou radost z loutkového divadla, po kterém jsme s bráchou toužili. Pak nezapomenu na krasobruslařské boty od mojí ségry. V sedmém nebi jsem byla také, když jsem dostala své první lyže.“
Jaké svátky byly ty nejkrásnější?
„Samozřejmě každý člověk asi nejraději vzpomíná na ty léta, když byl malý a věřil v Ježíška. A i když jsme si nemohli dovolit nějaké ohromné dary, bylo to prostě kouzelné a ze všeho jsme se těšili. Moje maminka krásně vyšívala, dělala mi třeba šaty pro panenku, pletla svetry. Taťka nám zase většinou kupoval knížky nebo vinylové desky. Ten se staral o naše duševno, abychom něco načerpali do hlavy. Hrál na klavír, zpívali jsme koledy, a chodili do kostela na půlnoční. Moc krásné časy“
Vím, že jste měla jedny svátky i hodně smutné, resp. vzpomínky na ně…
„V roce 1986. To bylo strašný… Zemřel mi synovec. Člověku se to vrací ve vzpomínkách stále… (Heleny tvář zvážní, zastře jí smutek) Mysleli jsme si, že to snad vůbec nepřežijeme. Hlavně moje sestra. Ta od té doby vánoce ani neslaví. Se svým manželem chodí po Praze po kostelech. Je to hodně těžké. Nejstrašnější věc, která se může přihodit je, když rodiče přežijí své dítě. Navíc on byl jedináček…“
Nejsmutnější Vánoce Heleny Vondráčkové
Bezprostředně po Vánocích 1986 došlo v rodině Heleny Vondráčkové k strašné tragédii. Její sestře Zdeně nečekaně zemřel jediný syn! Jak k tomu
došlo?
Po Štědrém dnu se každý člen rodiny chystal strávit přivítání Nového roku po svém. Zdena s manželem Zdeňkem v Mariánských Lázních u příbuzných
a syn Tomáš s kamarády na horách. Sejít se měli 2. ledna doma.
Na Silvestra se Zdena synovi nedovolala, a protože u příbuzných, kde
trávila poslední den v roce, telefon nebyl, pouze mu nechala vzkaz. Když se 2. ledna s manželem vrátili domů, chlapce nenašli. Teprve, když Zdeněk otevřel schránku na dopisy, jako by udeřil blesk.
V kastlíku na ně čekal strohý úřední telegram. Úřední formulkou oznamoval, že Tomáš 1. ledna v 15.30 h zemřel ve Všeobecné fakultní nemocnici na pražském Karlově náměstí. „Nikdo z příbuzných neměl odvahu, jen Helena
přijela asi během dvaceti minut,“ zavzpomínala na nejhorší den svého života Zdeňka.
V úmrtním listu bylo pouze uvedeno: krevní choroba neznámého původu. Důvod neznali, jen se mohli domýšlet. Krátce po havárii v Černobylu venku na ulici Tomáš děsivě promokl. Říkalo se, že to u řady lidí mohlo urychlit vznik onkologických onemocnění.
Přitom ještě 28. prosince byl Tomáš naprosto v pořádku. O den později se mu udělalo špatně, tak odjel metrem do nemocnice. Vyšetřili ho, a protože se to doktorovi zdálo divné, raději si ho tam nechali.
Rodinu nikdo nekontaktoval. Vyměnili mu krev, zkoušeli všechno, ale bylo to strašně rychlé. Tomáše už bohužel nezachránili. „To 26. prosince jsme spolu
ještě slavili Vánoce, byl vtipný, měl ty svoje průpovídky, na které nikdy nezapomenu,“ svěřila se Helena.
Ta svoji slavnou písničku Sólo pro tvé oči po jeho smrti dlouhá léta nemohla zpívat. Tomášek měl totiž krásné mandlové oči a ona si na něj pokaždé, když zpívala tento song, vzpomněla. Lítostí nemohla písničku dozpívat.
8 fotografií
