Lucie Bílá: Zase to roztočím!

Otevřeně mluví o své nemoci štítné žlázy, o očekávání z letošního udílení cen pro nejpopulárnější zpěváky Český slavík, o »jiných« cílech i o těch nejobyčejnějších věcech každodenního života.

Lucie, s jakými pocity či očekáváním přistupujete k letošnímu ročníku Českého slavíka, který bude již tuto sobotu večer vyhlášen v přímém přenosu televize Nova?
„Měla jsem teď v poslední době trochu jiné cíle. Dostavěla jsem dům, nastěhovala se do něj, vzala si muže, o kterého se můžu opřít, a dala si do pořádku svůj život. To všechno pro mě bylo důležité, a teď můžu říct »hurá do práce«! Na letošního Slavíka se těším, ale nic neočekávám. Nemám za co sklízet. To ale neznamená, že to v příštím roce neroztočím tak, že budou třísky lítat!“

Sledujete soutěž Česko hledá SuperStar? Máte v ní nějaké favority, vidíte v někom opravdu výrazný talent?
„Viděla jsem jeden díl, ale přehled opravdu nemám. Jsou tam moc šikovní lidé a moc jim fandím. Já bych na to nervy asi neměla.“

Jak se chystáte na Vánoce? Budete slavit svátky doma? Už máte koupené dárky?
„Ty letošní Vánoce budou pro nás doma obzvláště výjimečné. Budou totiž prvně v novém, ale hlavně tam, kde už je od teď budeme slavit pořád. Hrozně se na ně těšíme a dárky už mám i zabalené. Nic nenechávám náhodě.“

Jakou nejdražší věcí jste si kdy udělala radost?
„To nejdražší je pro mě můj syn. Všechno ostatní je víc nebo míň milé, ale Filip je pro mě největší poklad.“

Kolik třeba utratíte měsíčně za oblečení?
„Nemám ráda řeči o penězích. Je nezdvořilé o nich mluvit i se na ně ptát.“

Jaký je váš běžný denní režim? V kolik vstáváte a v kolik se naopak dostanete do postele?
„Mám v hlavě budíka na sedmou. To vstávám se synem do školy, pohladím ho po tváři, aby měl hezké ráno, a jdu pustit ven pejska. Udělám snídani, svačinu, a když stydne čaj, hulákám na Filipa, ať už okamžitě vstane. Pak ho půl hodiny nutím do jídla, stokrát zopakuji větu »už máš vyčištěné zuby a všechno připravené do školy?« a když už odejde, musím si dát kafíčko, abych se trošku vzpamatovala. Myslím, že to všechny maminky znají. Pak si sednu k počítači, který se snažím pokořit. Zatím vede on. (smích) Vyřídím si poštu a teprve pak udělám snídani svému muži. Potom si potrápím tělo jógou – »Pěti Tibeťany« – a jdu ze sebe do koupelny udělat zpěvačku. Po celkové rekonstrukci jedu na koncert nebo do divadla, ale ještě stihnu připravit oběd, i když Vašek vaří líp, poslat syna na aikido a hrát si s naším pejskem Arnoldem. Když se vrátíme z představení, pustíme si seriál Přátelé a ráno už jsem zase v sedm na nohou...“

Už jste se »otrkala« v řízení auta?
„Alespoň v tomhle jsem ženská! Mám auto jen na nákupy a na cestu do Kralup nad Vltavou, kam jezdím za kamarádkou na kosmetiku. Moc se řízením netrápím, neriskuji. Zpívám si za volantem nebo si pouštím desky Franty Nedvěda, a taky se omlouvám všem kolem sebe, že jezdím nanejvýš na čtyřku. Řízení mě moc baví, ale do Prahy mě nikdo nedostane!“

Procházíte náročným léčením, mluví se o každodenních kapačkách, můžete průběh své léčby nějak specifikovat nebo popsat?
„Onemocnění štítné žlázy je velmi nepříjemné, ale to je vlastně i to, že se mě na to všichni ptají. Jediné, co bych lidem kolem sebe ráda řekla, je, dejte si na ni velký pozor, umí dělat v životě pěkné dusno! Nicméně, nejsem žádný posera a stavím se věcem čelem, už spolu, myslím, dobře vycházíme. Je to běh na dlouhou trať, ale na to já jsem zvyklá.“

Jak jste na tom s »těhotněním«? Měnila byste třeba s Veronikou Žilkovou, která čeká páté dítě?
„Mohla by mi jedno dát. (smích) Já jsem pro miminko udělala všechno, co je v mých silách. Víc už nemůžu, a tak to nechávám osudu. Naopak se těším do práce, hned po novém roce začínáme s Ondrou Soukupem a Gábinou Osvaldovou točit novou desku. Chystáme turné u nás i na Slovensku, další činohru v našem Divadle Ta Fantastika, a také muzikál, kde si zahraji Boženu Němcovou v režii Jirky Pokorného. Nastal čas, abych to zase roztočila!“