Vdova Petra Janů: Problémy s dědictvím!

Zpěvačka Petra Janů (59) na konci týdne poprvé vyrazila na chalupu nedaleko jihočeského Jindřichova Hradce bez svého milovaného muže. Michal Zelenka, její celoživotní láska, zemřel loni v prosinci. Byl to smutný návrat. Vše navíc umocnil fakt, že by její milovaný Míša ve středu oslavil čtyřiašedesáté narozeniny.

„Zapálila jsem svíčky a vzpomínala,“ povzdechla si Petra. Je statečná. Ví dobře, že se životem už se musí prát sama. Na chalupě stráví Velikonoce a zároveň se pustí do jarních zahrádkářských prací.

Petro, na všechno jste zůstala sama a chalupa se zahradou, to vyžaduje neustálou péči. Jak to budete řešit?

„Už loni to bylo turné po nemocnicích, takže jsem na to byla většinou sama. Zatím to celkem jde, uvidím, na co budu stačit. Co můžu, udělám sama, s ostatním mi pomáhají kamarádi, kterých mám kolem sebe zaplaťpánbůh dost. A třeba sekání trávy mi obstarává sousedka, která na to má traktor.“

Takže jste neuvažovala, že byste chalupu prodala?

„Ne, to určitě ne.“

Nebojíte se tady teď?

„Nebojím, tohle místo je promodlené. Kousek za námi je kostel, původně snad i malý klášter, a my bydlíme v bývalé kapli. Tady je dobrý duch. Ale je pravda, že když jsme chalupu pořídili a já tady sama spala poprvé, tak jsem dostala šílený strach. Vůbec jsem neznala ty zvuky z lesa. Nevěřil byste, jak to tam v noci žije. Navíc na půdě, kde bylo seno, tehdy byly kuny, a to bylo, jako když vám tam chodí chlap. Strašidelná kombinace. No nakonec to dopadlo tak, že jsem přiběhla k sousedům s peřinou a poprosila je, zdabych u nich mohla přespat. A to jsme se ještě ani moc neznali!“ (smích)

Přece jenom po těch letech s Michalem, necítíte se teď osamělá?

„Teprve si na to zvykám, takže vám to dokážu říci až tak za rok. Víte, já byla vždycky ráda sama, když jste neustále mezi lidmi – a že je to někdy pořádný šrumec, tak jste občas vděčný, že můžete být někdy jen sám se sebou. Tohle je ovšem absolutní samota…“

Pojďme k zahradě, jaké práce vás na ní v nejbližší době čekají?

„Musím všechno dočistit, dostříhat víno a připravit skleník. To znamená, že tam nasypu kočičí hnůj, přisypu novou zeminu, všechno to promíchám a v květnu nakoupím sazeničky a dám si sem rajčata, okurky a bylinky. A pak koupím pelargonie do všech oken. A musím osázet truhlíky, aby tady bylo co nejvíce kytek.“

O vás ale je známo, že zahrádkářské práce nemáte příliš v lásce…

„U mě se to vyvinulo. Jako puberťačka jsem se musela plahočit po záhonech na jahodách, takže jsem k tomu měla vyloženě odpor. A když jsme si pořizovali chalupu, tak jsem manželovi oznámila, že teda jo, ale že bude jen na odpočinek a nenecháme na ní zdraví.“

Co na to váš manžel?

„Můj muž byl městské dítě, ten byl nadšený, že je v přírodě. Takže hned že si uděláme skleník, abychom měli svoje. Já mu na to odpověděla, že v tom případě půjdeme k notáři, kde sepíšeme, že já tam nikdy nevkročím. Během času se ale tyhle moje kategorické názory otupily. Teď jsem ráda, že ten skleník máme.“

Jak jste měli práce na zahradě rozdělené?

„Ze začátku nastaly třecí plochy. Moje sezona je náročná, pořád sedíte na kufru a někam jezdíte, honíte se. Já jsem si chtěla na chalupě odpočinout, roztáhla jsem lehátko, dala si ho na zahradu, namazala se opalovacím krémem a relaxovala jsem. Můj muž byl ale hrozně akční. Ten nevydržel chvíli sedět na zadku, měl v něm vrtuli. Podle harašení jsem poznala, kde zrovna je a co dělá. Zároveň jsem si všimla, jak nenápadně krouží kolem mě a v jeho výrazu bylo patrné: já vím, že má právo na to, aby si odpočinula, ale mohla by také sakra něco udělat. (smích) Pak se to samozřejmě vychytalo a já si zvykla na to, že se na chalupě prostě dělat musí. Každopádně ne zase moc přehnaně.“ (smích)

Kolik času tady uprostřed lesů, luk a rybníků trávíte? Člověk by se sem klidně odstěhoval.

„Méně než bych chtěla. Nejčastěji jsem tady přes léto. I když třeba tentokrát to tak úplně nebude. Jedna cestovka mi nabídla, abych s nimi v červenci letěla na týden do Chorvatska, kde budu pro české turisty mít koncert a zároveň autogramiádu. Hned jak se vrátím, odlétám na dovolenou s kamarádkami na Lefkadu. A na rozdíl od minulých let tentokrát tu nebudu ani o Vánocích, protože by mi bylo smutno. Letos poprvé v životě v tu dobu odletím někam do tepla. Potom jsem už dlouho toužila. Vrátím se až na Silvestra a toho strávím zase na chalupě. Kamarádi mají dělbuchy, střílí z kulovnice. Je to vždycky velká sranda.“ 

Máte nějaké další chalupářské plány?

„Nejdříve musím počkat, jak dopadne dědické řízení. Teprve potom budu dělat plány. Michal měl dceru, musíme se domluvit na tom, jak si to představuje dál. Podle toho se pak zařídím. Čtvrtina jí patří. Vztahy ale máme dobré, určitě se domluvíme.“

Petra Janů...

…O VELIKONOCÍCH

„Se mnou tady na chalupě bude parta kamarádů, pro které jsem připravila několikadenní speciální jídelníček. Na Velikonoční pondělí dělám tradičně kozu. Tedy mufl ona se zelím a knedlíkem. Potom tady žije dost chlapů na to, aby nás ženy zmrskali a my jsme neuschly. Určitě se zastaví i koledníci, pro které už mám připravené sladkosti.“

…O KULATÝCH NAROZENINÁCH

„Oslavím je ve společnosti mých posluchačů a lidí, kteří mě mají rádi, což je vůbec ten nejlepší možný způsob. V pondělí 19. listopadu, přesně na den mých narozenin, se uskuteční výroční koncert v pražské Lucerně. Předcházet tomu bude turné dvanácti koncertů. Budu tam mít i několik milých hostů, například s Evou Pilarovou si zazpívám píseň »Kočka není pes« a s Martou Kubišovou »Oh baby, baby«. Doprovázet mě bude kapela Golem, která shodou okolností slaví čtyřicet let na scéně. Mě přitom kluci doprovázejí už třicet let.“

…O JEJÍM CHALUPAŘENÍ

„Baví mě, že nic nemusím. A když člověk nic nemusí, tak to pak dělá rád. Ráno vstanu, udělám si snídani, hrnek kávy, sednu si na terasu a koukám do lesa. V tu chvíli do mě vstoupí naprostý klid a takhle vydržím sedět a kochat se třeba hodinu, hodinu a půl. Pak se roztočím, něco udělám a zase si sednu. Takhle to jde pořád dokola. A musím říci, že i práce na zahradě má své kouzlo, bezvadně si u toho vyčistím hlavu. Je to relax.“

Fotogalerie

10 fotografií