Vladimír Menšík. Tajemství jeho smrti.

Vzal s sebou i exmanželku

Chtěl se o každého z nich postarat, a taky se o všechny své blízké nějak postaral. Každý měsíc posílal mamince tisíc korun, někdy dva, na přilepšenou k malému důchodu.

Z pátečního natáčení Abecedy odjížděl Vladimír Menšík do Brna. V sobotu 28. května měl vystupovat na galavečeru v brněnské hale Rondo. V tu dobu také slavila jeho maminka Andělka narozeniny. Před odjezdem se ještě stavoval se synem Honzou v pražském bytě. Čekala ho tam ošetřující lékařka ze Sanopsu, která mu naordinovala léky.

Po příjezdu do Brna se Menšík zastavil v nemocnici, i když si syntophyllin píchal sám. Protože už nebylo kam injekci píchnout, měl do velké žíly zavedenou kanylu, do které si aplikoval roztok přímo ze stříkačky. Když pozdě večer Menšík přišel k mamince, v ruce měl jako vždy podlouhlý kufřík, kterému říkal jezevčík, se spoustou léků. Na první pohled bylo vidět, že mu je zle. Líp mu nebylo ani druhý den v sobotu. Bylo jasné, že tentokrát natáčení musí odříct. „Byl v hrozném stavu,“ popisuje jeho stav synovec Pavel Svozil. „Aplikoval si do kanyly střídavě stříkačky antihistaminik s těmi na povzbuzení srdce. Když si vzal léky na astma a sedativa na bolesti, usínal, nebo téměř upadal do bezvědomí. Pak si vzal léky na povzbuzení srdce, ale za chvíli se zase dusil a naříkal bolestí. To se periodicky opakovalo. Přitom ještě bral léky na bolesti žaludku. Nemohl jíst, všechno, co snědl, vyzvracel. Těžko posoudit, zda si touto »samoléčbou« spíš neubližoval. Možná vícenásobně překračoval přípustné maximální dávky léků.“

Pořad Dnes večer v Rondu, živě vysílaný televizí, uváděla Magdalena Dietlová. „Na zkouškách jsme jeho vstup přeskakovali. Pokaždé mi režisér Adamec oznámil, že Vladimírovi není dobře, ale na generálku určitě přijde,“ vzpomíná Dietlová. „Uprostřed přímého přenosu mi během písničky inspicient rozčileně pošeptal, že Vladimír nepřijde vůbec. Že je mu pořád hůř a já ho musím nějak omluvit. To se mi teprve rozklepala kolena. Viděla jsem ho už dřív několikrát v zákulisí, když nemohl dýchat a musel dostat injekci, vždy to ale nakonec zvládl, a nikdo nic nepoznal… Padla na mě zlá předtucha. Roztřásla jsem se, až jsem myslela, že to všichni v sále musí poznat. Řekla jsem, že Vladimír Menšík je nemocný, leží u své maminky a za námi dnes večer nepřijde. Že na něho myslíme, aby se brzo uzdravil. Zazpívala mu mladá krásná zpěvačka Tanja. Nevím, jestli ta dívka ještě zpívá, ale její jméno si budu navždy pamatovat.“

Celé Rondo tleskalo, lidé vstávali ze sedadel, moc si přáli, aby se jejich milovaný herec brzo uzdravil. Vladimír Menšík ale potlesk neslyšel. Spal.

Když se probudil a slyšel, jak proběhl večer v Rondu, potěšilo ho to. Celou noc pak naříkal. Volali na pohotovost. Ráno lékař rozhodl, že nejlepší bude, když ho odvezou do nemocnice. Do sanitky ho už nesli na nosítkách. Ptali se, zda do nemocnice něco nepotřebuje. Protože ho už bolel každý dotek, zažertoval: „Hokejové štulpny!“ A naposled se zasmál. V nemocnici U svaté Anny se mu dostalo té nejlepší péče. Při poslední návštěvě řekl svému synu Petrovi: „Pozdravuj maminku, pověz jí, že mi není dobře…“

Věděl, jak na tom jeho první žena Věruška je. Měla rakovinu v posledním stadiu a vážila pětatřicet kilo. Cítil, že se blíží i jeho konec. „Tu máš, Peťko, hodinky, vypadají pěkně…“ Rozloučil se.Knihu Jolany Matějkové Dobrý rodák Vladimír Menšík vydá nakladatelství XYZ 20. listopadu.