Lucie Vondráčková: Jméno pro miminko? Hezky český!
Ačkoliv zpěvačka Lucie Vondráčková-Plekancová (31) svoje soukromí vždy úzkostlivě chránila, pod tíhou hormonů a s blížícím se vyhlášením Českých slavíků se konečně rozpovídala nejen o tom, jak ji změnilo těhotenství a svatba s hokejistou Tomášem Plekancem (29), s nímž žije v Kanadě. Prozradila, čím se řídila při výběru jména, i proč se nechtěla fotit s bříškem...
Lucie Vondráčková vydává před Vánoci dvě DVD všech svých videoklipů s názvem „2x20“, poprvé se na pultech objevilo právě dnes.
Lucie, momentálně žijete v Kanadě. Jak vypadá váš běžný den?
„Nikde na světě pro mě neexistuje běžný den. Tady je ale všechno daleko víc ovlivněné počasím. Je extrémnější. Vstaneš, venku azuro a slunce, vyjdeš ven a zaskočí tě třicetistupňové vedro. (smích) Tak se musíš trošku přizpůsobit a vzít si na běhání aspoň čepici. (smích) Potkala jsem tu spoustu zajímavých a kreativních lidí. Chystáme nový klip, nabízeli mi dabing ve francouzštině a angličtině... Ale nejsem už takový blázen, abych dělala všechno najednou. Jdu pěkně postupně, aby se nám nenarodil malej hyperaktivec.“
Vypadá to, že svatba ani těhotenství váš život příliš nezměnily. Nebo je přece jen v něčem jiný?
„Člověk se po tolika letech práce snad ani nemůže od základu změnit. (smích) Ale je ve mně daleko větší klid. Za to ale ovšem hodně vděčím Tomášovi. On je taková klidná síla a přenáší to i na ostatní.“
Dlouho jste odolávala focení s bříškem, co vás nakonec přesvědčilo?
„Přemluvila mě fotografka Vera Varley. Já chtěla jen portrét, ale ona do mě hučela, že teď prožívám něco, co už se mockrát v životě opakovat nebude, a že by mi pak bylo líto nemít toto krásné období nějak zachycené... No prostě mě přesvědčila. Ale stejně mám radost, že tam skoro žádný bříško není vidět.“ (smích)
Rodit budete v Kanadě. Ovlivnila tato skutečnost i výběr jména pro miminko?
„Samozřejmě. (smích) Bude hezky český. Ať to tu mají trochu jako jazykolam.“ (smích)
Co vám na Kanadě nejvíc vadí a naopak?
„Nic. Naprosto mi vyhovuje hlavně místní dvojjazyčnost. Když si totiž na jedno slovo nevzpomenete v angličtině, tak ho můžete říct francouzsky. To u nás nejde... Zapomenete nějaký slovo, máte ho na jazyku, a musíte čekat a čekat... až si vzpomenete. (smích) Lidé jsou tu příjemně galantní. Řidiči tu na přechodech dávají velký pozor a pouští vás, ještě než na ten přechod vstoupíte. Vlastně vás pouští ještě pět metrů před přechodem. (smích) A autobusák na vás počká, když bus dobíháte, a když pak vystupujete, tak vám popřeje krásný den. Jsou to maličkosti, ale dělají divy...“
Sledujete také dění v Česku? Co vás naposledy z domácího dění zaujalo?
„Sleduji dost. Možná i víc, než když jsem v Česku. Ale zajímá mě spíš kulturní scéna.“
Jak budete slavit Vánoce?
„V Kanadě, pod závějemi sněhu, se svítícím stromkem, zapáleným krbem a s Tomášem a kocourem Bartem.“ (smích)
Hodláte vychovávat miminko v Česku, nebo v Kanadě?
„Podle toho, kde budeme. Vypadá to tak půl na půl.“