»Digi« z Ulice, herečka Maurerová: Se Zuzkou Dřízhalovou si nás lidé pletli!

S tou si ji totiž při studiích na DAMU učitelé pletli, dokonce je spojoval i podobný osud. Obě totiž marně toužily po dítěti, které jim osud nechtěl dlouho dopřát. Michaela nakonec podstoupila umělé oplodnění a Zuzana, která nemohla otěhotnět kvůli rakovině, se rozhodla pro adopci dítěte...

Míšo, scházíme se ve stínu tragédie, která vás zasáhla. Myslím tím smrt Zuzany Dřízhalové, která byla vaše dobrá kamarádka...

„Pro mě je to velice bolestné. Na Zuzku moc myslím. Snažila jsem se s ní nějak vnitřně rozloučit, ale je to hodně těžké.“

Když jste studovala DAMU, prý si vás vizuálně se Zuzkou pletli.

„Ano, je to pravda. Jsme si nějakým způsobem podobné a docházelo často k situacím, kdy si nás zaměňovali.“

Vzpomínáte teď na nějaké společné chvíle?

„Pro mě je toto velice soukromá záležitost. Zuzka je..., byla můj poklad a mám na ni krásné vzpomínky. Já ty hezké věci, které jsem s ní prožila, chci nechat v sobě a neventilovat je dál.“

Proč jste nepřišla na pohřeb?

„Toto je téma, ke kterému se opravdu nechci vyjadřovat. Opravdu to hodně bolí a je mi těžko o tom mluvit.“

PODOBNÉ OSUDY

Vy i Zuzana jste měly podobné osudy. Několik let jste obě nemohly otěhotnět.

„Já jsem chtěla mít první dítě už skoro od patnácti let. Akorát jsem hledala toho vhodného partnera, a toho jsem našla až v pozdějším věku. Chtěla jsem dítě, protože jsem cítila, že je to naplnění mého života. To neznamená, že nyní žiji jenom svými dětmi a rezignovala jsem na svůj život, to ne! Ale cítila jsem, že život bez dětí by byl do budoucna prázdný a cítila jsem, že to může posílit můj vztah s mým mužem.“

Byla jste na umělém oplodnění. Tento zákrok je podle odborníků dost bolestivý – šla byste do toho znovu?

„Já jsem o tomhle začala otevřeně mluvit, protože jsem si nemyslela, že je to téma, za které by se člověk měl stydět. Bolestivé je to hodně, ale všechno je spojené s bolestí a radostí, co se dětí týče. V podstatě od zrození, přes porod, přes péči o ně, protože některé věci tu mámu hodně bolí. U nás to bylo spontánní vyústění situace. Já jsem za to vděčná a díky téhle metodě mám Madlu a Pepu. Určitě bych na tento zákrok šla znovu.“

Uvažovala jste i o adopci?

„Samozřejmě mě toto téma napadlo, bylo to kvůli tomu, že jsme se bohužel nějakou dobu neúspěšně o dítě snažili. Já jsem se v prostředí dětských domovů pohybovala díky tehdejší roli, kterou jsem měla v seriálu Ulice, protože se několikrát točilo i v dětském domově. A přišla jsem na to, že hodně obdivuji lidi, kteří se rozhodnou pro adopci a vzít to dítě za své – hrozně je v tom podporuji. Já jsem se toho bála, protože to není věc, kterou mohu vrátit do obchodu nebo reklamovat. Tenhle krok je strašně složitý. Já jsem chtěla vyzkoušet všechny metody, abych měla vlastní dítě, a kdyby žádná metoda nezabrala, tak poté bych se uchýlila k adopci.“

VÝCHOVA DVOJČAT

Jak vychováváte své dvě děti?

„Snažím se je vychovávat tak, jak si myslím, že je to nejlepší. A myslím si, že pro ně je nejlepší mít pevné hranice a v těch hranicích se svobodně pohybovat. To znamená, že jim vytyčím, co je a není správné a co je a není pro ně životu nebezpečné – velmi přísně a na tom se s nimi prostě dohodnu, a když to nerespektují, tak logicky následuje trest.“

Myslíte si, že do budoucna budou také herecky zdatné?

„To, že to občas na mě koulí a hrajou, tak to zapírat nebudu, ale to dělají asi všechny děti na maminky. Já hlavně chci, aby byly v budoucnu moje děti šťastné. Je mi jasné, že jako máma budu muset někdy potlačit svoje představy o tom, co si myslím, co je pro ně nejlepší, protože někdy ta představa o tom, co je učiní šťastné, se dost vzdaluje. Hlavně chci pro ně štěstí a spokojenost, a jestli to štěstí a spokojenost bude spojené s nějakou hereckou prací, tak jim to určitě zazlívat nebudu.“

Jaké máte vztahy s rodinou? Pomáhá vám vaše maminka s výchovou?

„Moje rodina je především můj muž a moje děti. Moji příbuzní jsou fajn. Poslední dobou je ale období takové zvláštní a vztahově vypjaté, že nahrává tomu, aby člověk žil rodinou. Máme jednu babičku pracující a druhou hodně daleko, tak se bohužel nevídáme tak často. Mamka mi moc nepomáhá, nikdy to nedělá dobrotu, když vám někdo do výchovy kecá.“

Chtěla byste do budoucna ještě nějaké děti?

„Já jsem toto téma úplně neuzavřela, ale že bychom teď na něm usilovně pracovali, tak to ne. Ale nikdy neříkej nikdy. Zatím to neplánuji.“

Po dvou dětech máte úžasnou postavu. Jak se udržujete ve formě?

„Nějakou formu mám geneticky danou. A ta se udržuje tím, že jím, spím a snažím se aspoň trochu fungovat jako normální člověk. Také mi pomáhají dvě věci – péče o děti, je to velice náročné, a druhá věc, že chodím jednou do týdne cvičit pilates.“

Co vaše kariéra? Tři roky jste hrála v seriálu Ulice, bylo to hodně náročné?

„Na Ulici vzpomínám ráda, bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Našla jsem tam spoustu kamarádů. Bylo to moc fajn. Seriál mi přinesl velkou popularitu, se kterou jsem se nikdy předtím nesetkala. Ale všechny hezké věci mají svůj konec.“

Co vás baví více, práce v divadle, natáčení filmů, seriálů, nebo moderování?

„Mě baví tak vesměs všechno. Nejlepší je kombinovat. Nemám ráda stereotypy. Ideální kombinace je jít ráno na divadelní zkoušku, poté si skočit na natáčení a večer moderovat... Poté by ale měly přijít čtyři dny volna, ale to je nereálné. Nejlepší je prostě kombinovat.“

Jaká byla vaše vysněná role? Co byste si přála do budoucna?

„Člověk si něco vysní a pak je třeba zklamaný. Já vlastně žiji jeden velký sen. Já víc jak moji kariéru jsem spíš chtěla fungující rodinu. Sláva a úspěch v kariéře má i svoji daň, velkou ztrátu soukromí. Jsem ráda, že mně se to vyhnulo a že žiji spokojený život.“

Měla jste ve čtvrtek narozeniny. Bylo vám 31 let. Jak jste to oslavila?

„Udělali mi překvapení, bylo to moc krásné... Já už ty narozeniny tolik neřeším. Spíš mám raději oslavy narozenin druhých lidí. Momentálně spíš řeším narozeniny svých dětí.“

Fotogalerie

4 fotografie