Zdeněk Srstka: Nevadí mi, že mě lidi parodují!
10 fotografií
Má vizáž drsného chlapíka, republiku reprezentoval ve vzpírání a v zápase, a přesto se dokáže rozněžnit nad opuštěným psem. Herec a kaskadér Zdeněk Srstka (75) již několik let uvádí úspěšný televizní pořad Chcete mě? a při rozmluvě o zvířatech je chvílemi doslova naměkko.
Jak to dělá, že ho ještě žádný pes nepokousal, jak se k televiznímu pořadu dostal a jaké jsou jeho postřehy ze psích útulků, to vše prozradil Aha! respekt budící svalovec.
Jak jste se k televiznímu pořadu o odložených psech dostal?
„Jednou před lety jsem točil v televizi nějaký štědrovečerní záběr, kde bylo asi dvaadvacet pejsků a každý měl svoji mističku se žrádlem. Byla to sranda, já u toho měl nějaký řečičky a na závěr jsem zdůraznil, jak jsou ti pejsci hodní, jak jim to chutná a jak jsou kamarádští. Že kdyby diváci chtěli, mohou si je vzít i domů. Během týdne byli rozebraní. Produkce, včetně paní Kubišové, se o tom zřejmě dozvěděla, a protože paní Kubišová potřebovala také nějaké volno, nabídli mi střídat se s ní po týdnu v tomto pořadu.“
Jaká je úspěšnost vašeho pořadu po letech? Kolik psů z útulku skončí u nového páníčka?
„S ohlasů vím, že z osmi pejsků, které v pořadu udávám, si prý lidi tak pět, šest berou.“
Utkvěl vám nějaký pes v paměti?
„Bylo jich víc, ale často vzpomínám na jednoho černého psa, byl to československý vlčák, kterého se v útulku všichni báli. Umřel mu totiž páníček a on trávil veškerý čas v kotci sám. Někoho už pokousal, zkrátka s ním nebyla žádná sranda. Když jsme s ním točili záběry, řekl jsem ošetřovateli, že s košíkem to není ono. Kameraman musí totiž psa natočit z několika pohledů a s košíkem by o něj někdo těžko projevil zájem. Svolili tedy, abych mu ho sundal. Chvíli jsem si s ním před tím povídal, aby si na mě zvyknul, sledoval jeho reakce a potom jsem mu košík odepnul. Pes si mě očichal a čumákem se dotkl mé ruky. K úžasu přítomných se za chvíli rozvalil na zádech a nechal si drbat i břicho. Když mu pak po natáčení dával ošetřovatel košík zpátky na čumák, pes ho zle pokousal. Dokonce musela přijet sanitka.“
Čím si to vysvětlujete?
„Nevím, jak je to možné. Můj strýček byl sedlák a ten mi už jako dítěti kladl na srdce, abych například při vstupu do chléva vždycky pozdravil. Protože třeba za dveřmi stáje jsou koně. Bouchneš dveřmi, mohou se leknout a zadníma tě zasáhnout. A tak jsem v chlívě vždycky zdravil a prohodil pár vět, ať už tam byli koně, krávy nebo čuníci. Ta komunikace se zvířaty je důležitá, zvířata vycítí, jaké máte úmysly. Ten pes byl agresivní i proto, že ten nepříjemný košík, od kterého jsem ho osvobodil, mu ten ošetřovatel chtěl zase nandat.“
Pokousal vás někdy při natáčení nějaký pes?
„Nikdy. Já mám totiž ke psům respekt, nikdy je hned nehladím. Říkám, že se psů bojím. Nejdříve si o nich nechám od vedoucích útulku všechno říct, potom na ně mluvím a čekám na jejich reakce. Až když se pes dotkne čenichem mého kolene nebo ruky, teprve potom reaguji i já. Nikdy nevíte, jaký osud má takový pes v útulku za sebou a co ho v životě potkalo.“
Jak byste se zachoval, kdybyste viděl někoho, kdo zrovna trápí psa?
„Co bych mohl dělat? Dneska nemůžete na nikoho vztáhnout ruku, to není legrace. Člověk musí být ale potrestán za to, jak se chová k tomu zvířátku. Chová se tak totiž i k lidem. Zavolal bych policii.“
Co říkáte tomu, že podobně jako vaše slavná věta z filmu Marečku podejte mi pero – Hliník se odstěhoval do Humpolce, zlidověla i ta procítěná věta z pořadu Chcete mě? – Jé, to je krásnej pejsek? Nevadí vám, že vás lidé parodují a dělají si z toho legraci?
„Tak o tom jsem neslyšel... Ale vůbec mi to nevadí. Že mě lidé parodují a dělají si legraci, to vím. Ale každý pejsek má svoji krásu a když vidíte ta jejich kukadla, jak si vás prohlížejí, to je taková radost, že si to člověk zkrátka nemůže nechat sám pro sebe.“
Vy máte vlastního psa?
„Mám sedmiletého amerického buldoka Andyho, kterého mám od kamaráda chovatele. Měl tenkrát asi osm štěňat a tady ten mrňous pořád za mnou chodil a tahal mě za nohavici. Vlastně si vybral on mě. Jelikož jsem měl předtím krysaříka, kamarád mi ho dal proto, abych prý měl psa, který by se lépe hodil k mojí figuře. Kromě psa máme ještě zrzavého kocoura, kterého k nám někdo hodil přes plot ještě jako kotě. Říkáme mu Garfield.“
Snáší se Garfield s Andym?
„Jo, kamarádí spolu, někdy spolu dokonce spí. Pokud mu ovšem kocour neleze do misky se žrádlem a pes zrovna nebaští. Ale on zase není tak blbej, aby nevěděl, co se sluší. Jelikož kocour k nám přišel později, nějaký čas trvalo, než si na sebe zvykli. Pes zpočátku dost žárlil.“
Jak se po více než třech letech cítíte v manželství?
„Ale to víte, je to dobrý. Je to lepší než být sám. Manželka má taky ráda zvířátka, kocour i pes ji milují a ona jim zase vyváří různý dobrůtky. Pajšl, srdce a tak dále. Pes má jednapadesát kilo a chrápe víc než já.“
V době prázdnin bývá zvykem, že se v televizi reprízují starší filmy a hned v několika z nich hrajete i vy. Díváte se na sebe?
„Když vím, že ten film jde, tak ano. Rád se podívám, jak to bylo. Čas mám ale většinou až večer.“
Nejlepší Srstkovy výroky
„Takže třeba pro důchodce pejsek k pohledání a pomuckání!“
„Přišel o jednu nožičku, to ale vůbec nevadí, bude se hodit třeba k dětem.“
„Roční fenečka, které říkají mazlítko, protože se ráda mazlí, ráda si hraje, je veselá, někdy si ale, pozor, dovede postavit hlavu, ale to nevadí, jinak je vnímavá, ráda se proběhne, ale nejradši se vrací do bytečku, nejlépe do toho paneláčkovýho…“
10 fotografií
