Jiřina Bohdalová exkluzivně pro Aha!: »Snažím se žít poctivej život!«

Paní Jiřino, za těch 80 let od vašeho narození svět prodělal řadu kotrmelců. V čem je podle vás lepší a v čem horší?

„Pěkná otázka… hodná filozofa, a to já nejsem. Narodila jsem se do masarykovské demokracie, dospívala jsem za druhé světové války, prožila jsem jako studentka komunistický puč v roce 1948, pak léta padesátá, kdy mi zavřeli tátu, nadechnutí před rokem 1968, vpád sbratřených armád do Československa, dvacet let normalizace, rok 1989, dvacet let trvalých nadějí, že tu demokracii osedláme… a k tomu vždy jsem prožívala dávku naděje a beznaděje. A žila jsem vždy naplno privátní a profesní život, práce – divadlo, film, televize, rodina – s mými partnery, hlavně pak s dcerou a vnuky...“

Jaké období tedy bylo nejlepší?

„Netroufnu si ve své osmdesátce tvrdit, kdy to na světě bylo lepší a kdy horší, protože linie osobního života se prolínají v netušené míře! Například prožijete tu nejkrásnější lásku v neuvěřitelně stísněné době. Však o tom jsou krásné a pravdivé knížky! Zkrátka já svůj život žila a žiju tak, jak umím, tedy pestře!… A nestěžuju si. Jsem pokorná v jakési vyšší víře: mělo to tak být! A jestli to bylo lepší, či horší? To už za mě posoudí někdo docela jinej.“

Toužíte ještě po něčem?

„Touhy v řekněme pokročilém věku jsou prozaické: ráda bych vstala s jiskrou v oku. Vždy ocením, když mě nebolí v kříži, nezlobí mě oko ani zub…A nedrnčí mi u hlavy od šesti hodin telefon. Ale paradoxně netoužím po klidu. Klid – to není nic pro mě. Neumím odpočívat a vyhovuje mi tvůrčí vzruch. Zajímavá práce, baví mě mladí, neokoukaní lidé a jejich pěkné nápady. A ráda se směju.“

Čím to, že tak dobře vypadáte?

„Především děkuju za poklonu! Ale bude to asi jednak po rodičích, to znamená geny, a za druhé v tomto věku se musíme daleko víc věnovat zevnějšku, už nás nezdobí mládí! Když chci dobře vypadat, začnu od vlasů. Protože nejkrásnější šaty bez upravené hlavy jsou nanic! Ale opačně s dobře upravenou hlavou můžete být třeba i »v pytli«. Klidně se s vámi – dámy – rozdělím o kadeřnici! Jmenuje se Petra Vavrušková a salon má v Dejvicích.“

Držíte nějaké diety, nebo dáváte tělu, na co má chuť?

„Samozřejmě že jsem zkusila pár diet, ale já tak ráda vařím a při tom ochutnávám, že veškeré diety u mě ztroskotávají. Jedině kdybych byla sama, tak bych věřila té dietě, co se vozí už hotová domů. Ale nesmíte vystrčit nos z domu, abyste náhodou – jak říkáte – nenakoupila tělu, na co má chuť.“

Na co jste ve svém životě nejvíc hrdá?

„Že se můžu sama sobě s klidem podívat do očí.“

Kdybyste měla možnost, které své životní období byste si z fleku zopakovala?

„Buď všechno, nebo nic.“

Kteří z těch, kteří nás už opustili, vám budou na narozeninách chybět nejvíce?

„Teď jste se trefil do citlivého místa! Budou mi chybět moji vzácní přátelé, kamarádi, kteří jsou dávno někde jinde... a dívaj se na náš svět jistě shovívavě. Tedy Jan Werich, Vladimír Dvořák, Martin Frič, Jirka Sovák, Vladimír Menšík… Řada mých hereckých přátel by byla nekonečná, což je smutné... a bere mě to! A pak samozřejmě s pokorou a láskou vzpomínám na své skvělé rodiče. Milovala jsem je.“

Máte ještě nějaký nesplněný profesní sen?

„Ne. Já si snad všechny splnila. Ale pozor: Dobrou práci vezmu ráda!“

Jak chcete, aby vás lidé vnímali?

„To není otázka chtění, chtít můžu cokoliv… Jsem ráda, že mě vnímají jako herečku, která se poctivě snaží, a to mnoho let, je profesionálně bavit. Jak se mi to daří, to už je na nich…Ale já si neštěžuju, dnes spíš děkuju!“

Podle jakého vnitřního hesla se řídíte?

„Já neuznávám všeplatná hesla, těch jsme si za bolševika užili dost. Snažím se žít poctivej život, privátní i tvůrčí. Nešidit. A nezapomínat žít!“

Fotogalerie

7 fotografií