Bohouš Josef: Zhubl už 14 kilo!

„Na pódium lítali od fanynek hlavně plyšáci. Podprsenky a kalhotky jsme sbírali jinde…“

V obnoveném muzikálu Kleopatra si zahrajete šéfa římského senátu Octaviana, ve Třech mušketýrech jste měroli kardinála Richelieu. To nejsou zrovna pozitivní postavy…
„Padouši se hrají líp než dobráci. Když jsem hrál v Hamletovi Horátia, tak tam nebylo nic výrazného. Negativní postavy hraju raději.“

Která z muzikálových postav vám nejvíc přirostla k srdci?
„Asi Štěpán v muzikálu Krysař Dana Landy. Byl to podpantoflák, ze kterého se vyklubal revolucionář. Postava se hodně vyvíjela a bylo tam dost akce a vtipu.“

Jste zpěvák. V muzikálech musíte být ale i hercem...
„To bylo horší. Když jsem začal v Ježíši, hrál jsem postavu Heroda, která byla hodně taneční. Ivanka Kubicová, která tam dělala choreografii, vymyslela, že bych měl tancovat charleston. V té době jsem byl šestadevadesátikilovej macour, takže jsem to nemohl nohama zaplést. Tak musela vymyslet něco jiného. Trvalo mi, než jsem se do toho dostal, ale v každém z nás je kus komedianta. Když si oblíknete kostým a jste nalíčenej, tak jste najednou úplně jinej člověk.“

Hrajete i v životě?
„Výmluvy se nevyplácí. A vymlouvat se na lékaře nebo pohřeb je velké rouhání. Na to jsem moc pověrčivej. Ale co se týče hraní třeba s policajtama...“ (smích)

Povídejte!
„Jel jsem z divadla a zastavila mě v noci hlídka. Chtěli vidět doklady, tak jsem se ptal, co jsem udělal. Nic, jenom kontrola. Povídám: Pánové, jedu z divadla a jsem hodně unavenej. A oni just kontrolovali snad všechno. Neměl jsem lékárničku, tak jsem prý spáchal závažnej přestupek. A já vystoupil a povídám: Víte, že podle vyhlášky 70/1969 lékárnička není povinnou výbavou vozidla? To nevíte? Oni z toho byli úplně rozhozený! A pustili mě bez pokuty.“ (smích)

Fanoušci vás poslední dobou skoro nepoznávají, hodně jste zhubl.
„Z 96 na 82 kilo. Je to strašně příjemný, představte si, že do schodů vláčíte o čtrnáct kilogramů míň.“

Co vás k tomu nakoplo?
„Měl jsem hodně práce a byl docela fofr. Býval jsem živej jenom z rohlíků. Během dne jsem snědl třeba patnáct tukových rohlíků. Pak mi to přestalo chutnat a přešel jsem na celozrnné pečivo. A váha šla pořád dolů a najednou mi byly větší kalhoty. Za rok bylo patnáct kilo dole.“

Po dlouhé přestávce ožila kapela Burma Jones – jak to bude vypadat dál?
„Na jaro chystáme turné a na to naváže vydání nové desky, která by měla vyjít příští rok na podzim. Chceme se držet burmovského stylu. Nechceme moc experimentovat, ale dělat písničky, které se dají zahrát s kytarou u ohně.“

Jak vzpomínáte na muzikantské začátky? Bylo tove stylu hesla »sex, drogy a rockandroll«?
„S drogama jsme nikdy neexperimentovali. Ale alkoholík a sex – to zase jo! (smích) Byly to dobré štace. Když jsme na přelomu let 1993 a 1994 jeli turné po celém Československu, zažili jsme spoustu legrace.“

Je rozdíl mezi koncertováním v Česku a na Slovensku?
„Na Slovensku jsou lidi spontánnější a vřelejší.“

Ale Slovensko není jediná země, kde jste koncertovali…
„Na začátku 90. let jsme byli v Itálii. Přítel mé kamarádky byl Ital a zorganizoval tam náš koncert. Tenkrát jsme měli jednu písničku v angličtině a po celém městečku, které bylo velké asi jako Rokycany, jezdilo auto s tlampačem a hrálo pořád dokola tu jedinou skladbu s tím, že přijede anglická kapela Burma Jones. Tenkrát přišlo asi pět set lidí, to bylo úžasný.“

A jak to dopadlo?
„No, nebyli jsme anglická kapela a měli jsme v angličtině jedinou písničku. Tak jsem celej koncert zpíval svahilsky. Italové nejsou v angličtině úplně zběhlí, takže mi to zblajzli. Ale nejsem si jistej, jestli to potom neprasklo.“ (smích)

Měli jste kolem sebe v Česku davy fanynek, které by při koncertech omdlévaly a házely na pódium plyšáky, kalhotky a podprsenky?
„Jojo, do šestadevadesátýho roku to bylo docela hustý. Měli jsme image hipísáků, a to bylo fakt hrozně příjemný, když se člověk koukne do davu a holky mají stejné oblečení jako my. Ale spodní prádlo na pódium nelítalo, spíš plyšáci. Podprsenky a kalhotky jsme sbírali jinde.“ (smích)

Na co nejraději vzpomínáte?
„Jednou jsme hráli v Českých Budějovicích a kytarista tam měl exhibiční číslo, kdy hrál s kytarou za krkem a pak ji podal k lidem, aby drnkali. A najednou se zčistajasna objevila ruka, chlápek bafnul kytaru a začal se s ní prodírat davem a utíkat pryč. Tak jsme začali řvát: Chyťte ho, ukradl kytaru! Pořadatelé ho nakonec čapli, ale bylo to fakt vtipné…“

Proč pak Burma skončila?
„Pauza byla vynucená. Nastala »ponorka«, vyměnil se kytarista a ten novej taky dlouho nevydržel. Pak jsem složil písničky na novou desku a klukům se nelíbily. Tak jsem je vydal sólově. Pak se ale konečně našel stálej kytarista a Burma se dala znova dohromady. Jede se dál.“

Sejdete se s klukama z kapely i v hospodě, nebo jedete jen po pracovní linii?
„Spíš zapaříme po koncertě. Každej má svou rodinu, svou práci, takže se fakt sejdeme jen na zkouškách a hlavně po koncertech. Rádi zůstáváme přes noc.“

Je znát, že byste se věkem uklidnili?
„To určitě. Teď už se třeba nekalí tři dny v kuse. Dřív se mohlo i tejden, dneska bych potom potřeboval měsíc na rekonvalescenci. Dnes se spíš posedí, popije a zavzpomíná.“

Stíháte vůbec nějaké koníčky?
„U mě se všechno točí kolem muziky. Před dvěma lety jsem začal dělat s Martinem Kumžákem a Liborem Vaculíkem vlastní muzikál. Už je to připravené a čeká se na smlouvy.

O čem to bude?
„Jmenuje se to Mona Lisa a bude to popisovat životní příběh Mony Lisy a Leonarda da Vinciho. Zápletka je zamotaná, takže by to mohlo být pěkné. Byl bych rád, kdyby si tam zahráli kolegové z Divadla Broadway počínaje Pepou Vojtkem přes Petru Janů až po Moniku Absolonovou. Ta je na to úplně stvořená!“

Bohouš Josef
Narodil se 3. února 1962 v Plzni, kde vystudoval Střední zemědělskou školu.
Je ženatý, z prvního svazku má dceru Terezu (18), se současnou partnerkou vychovává syna Tomáše (3).
Už v 16 letech založil kapelu Laser, během vojny zpíval s plzeňskou skupinou General Bass. Největší slávu mu však přinesla kapela Burma Jones, později hrál na valchu ve skupině Děda Mládek Illegal Band.
Byl hvězdou řady muzikálů – Jesus Christ Superstar (král Herodes), Hamlet (Horácius), Krysař (Štěpán), Galileo (Giordano Bruno) a Tři mušketýři (kardinál Richelieu).

23.9.2006