Vítězslav Jandák: Žena je ze mne zoufalá

Na ministerstvu se ocitl nečekaně, téměř ze dne na den. Do funkce se však vrhl jako uragán. Během půl roku si získal velkou přízeň občanů, ale také se stal i terčem nepřátel. Jak tento nápor zvládá? Má vedle práce čas i na vlastní soukromí? A co ho nejvíc štve?

● Vstává v šest hodin
● Za den vypije osm kafí
● „Nevzdám se,“ říká

Jak jste si zvykl na oslovení »pane ministře«?
Teď už ano, ale zpočátku docházelo ke kuriózním situacím. Někdo řekl v mé přítomnosti »pane ministře« a já se otočil, kde je nějaký ministr.

Jak si na to, že jste ministr, zvykla vaše žena?
Ta je z toho dost uzoufaná. Dříve jsme se viděli málo, a dnes skoro vůbec. Ráno vstávám v šest a přijíždím večer kolem desáté až jedenácté. Byl jsem zvyklý chodit spát v osm a vstávat v pět. Nový režim mi to všechno rozházel, už tři měsíce jsem neměl jediný volný den.

Musel jste jako ministr změnit svou garderobu? Kolik vlastníte kravat a umíte je správně uvázat?
Absolutně. Chodím krojovaný jako ostatní ministři. Kravat mám šedesát a vážu je dobře. Jenom tím častým upravováním se uzly během dne zmenšují.

Jak se dopravujete do práce?
Služebním autem. K dispozici mám Superb a BMW, které jsem zdědil.

Stíháte vůbec oběd? Kam se chodíte najíst?
Když to vyjde, tak zajdu do závodní jídelny, ale častěji využívám čas na pracovních obědech.

Kolik vypijete za den kafí?
Zhruba osm.

Loni jste začal posilovat. Nevzdal jste to?
To už padlo, ale doufám, že se k tomu vrátím.

Jaké byly vaše představy o práci ministra a jaká je realita?
Věděl jsem, že nebude jednoduchá, ale skutečnost předčila mé očekávání. Kdo pochybuje, mohl by si to tady zkusit na jeden den. Je to velká dřina, která se dá přirovnat k práci manažera v největší fabrice. Pokud tu práci chcete dělat dobře, a to já chci.

Napadlo vás někdy, že se ocitnete v politice?
Ne. V té době jsem byl v situaci, kdy jsem si říkal, že už jsem vlastně na konci, že už jsem něco v životě dokázal. Postavil jsem dům v jižních Čechách a plánoval, že odejdu do míst, kde žila moje maminka a její rod již od 17. století. Zkrátka jsem už chtěl žít v klidu. Když přišla nabídka, dlouho jsem se rozhodoval, navíc žena byla proti. Až když se rozjel ten cirkus kolem mé osoby, řekl jsem na truc všem, kteří mě do funkce ministra nechtěli, že do toho půjdu. Začalo mě zajímat, proč mě tam někteří nechtějí a co se na tom ministerstvu asi děje.

Vadily vám negativní reakce některých vašich kolegů?
Vadilo mi to hlavně lidsky. Říkal jsem si: Prokristapána, proč jste tak zlí? Nevím, co jsem komu z nich udělal, ale přitom dobře vím, jak pomlouvali Pavla Dostála. Je to asi úděl každého, kdo se dostane do politické funkce. Tuším, že i teď před volbami se proti mně budou sbírat a omílat určité věci.

Tušíte, nebo víte?
Vím dokonce i to, kdo to na mě připravuje. Půjdu na odstřel i proto, že jsem prý nejoblíbenějším politikem. Jsem informován, protože, jak se říká, Čech všude bratra má. Ve vlastních řadách i v protitáborech. Já se tomu směju a vzpomínám na slova, která mi říkal Jan Werich: Ostuda trvá v této zemi jen 24 hodin. A praxe to potvrzuje. Z lumpů se dělají hrdinové a všechno je naopak.

Už jste si sestavil interní seznam hříchů, které by na vás mohl někdo vytáhnout?
Přísahám, že ne. Hledám, hledám, ale nic nenacházím. Všechno již bylo vytaženo, ale některé věci bývají zmanipulované. Říkám si, kdo má pocit, že jsem spáchal nějaký trestný čin, ať na mě podá trestní oznámení. Moc mi vadí, jak je volební kampaň u nás až nečesky zlá.

Mezi vaše odpůrce patřil i Jan Kraus, v jehož pořadu Uvolněte se, prosím jste byl nedávno hostem. Nevadilo vám toto setkání?
Vůbec ne. Honza se stavěl otevřeně a čelem. Pak tady u mě byl a říkal, že to tak nemyslel. Byli však jiní, kteří to dělali jaksi bokem, jako když se vráží nůž do ledvin. To nemám rád. Lidí, kteří jsou upřímní, si ale umím vážit.

Domníváte se, že lze na ministerstvu navázat přátelství?
Myslím, že ano, ale musíte být strašně opatrný.

Čím si vysvětlujete fakt, že jste mezi lidmi nejpopulárnějším politikem?
Mluvím jejich řečí. Političtinu se už nenaučím, protože v osmapadesáti letech je na učení cizích jazyků pozdě. A političtina je za 15 let už pomalu cizím jazykem. Také tvrdě pracuju a některé mé kroky nebyly populistické, ale logické. Vždycky jsem sloužil dobrým věcem a protože ministr je latinsky služebník, sloužím dál. Někdy možná neohrabaně, ale snažím se, aby věci byly transparentní. A také jsem do funkce ministra nešel proto, abych z politiky profi toval.

Napadne vás okamžitě pět věcí, které byste chtěl ve svém resortu rychle změnit?
Je jich 44 400. To je počet památek v České republice, které bych chtěl opravit. Aby měla kultura ve společnosti stejné místo jako třeba sport.

VÍŤOVY HLÁŠKY
Převedli jsme jez plátna do politiky

Tři oříšky pro Popelku
Panoš Kamil: „Smím vás poprosit o tanec, princi?“
Tip Aha!: Ministře Jandáku, co se zeptat ministra financí Sobotky? Kdybyste mu při tanci párkrát šlápl na palec, třeba by pustil víc peněz do vašeho resortu.

Tankový prapor
Kapitán Matka: „Jak si to představujete?! Todle je podle vás pohotovostní ražení do útoku? Vztyk!“
Tip Aha!: Tuto větu byste mohl na jednáních poslanecké sněmovny opakovat do alelujá. Ale obáváme se, že ta sebranka v pohotovosti stejně nikdy nebude.

Černí baroni
Kapitán Ořech: „Eště sem si nestačil zvyknút, soudruhu majore, omlouvám se.“
Tip Aha!: Ministři vám vytýkají, že jim nabouráváte jednací řád, protože chcete řešit aktuální věci, a ne ty, které si naplánovali před mnoha týdny? Tahle věta jim vezme vítr z plachet.

Autor: Jaroslav BENDA