Vladimír Brabec alias profesor Kreuzer z Ulice: Léta mě nesmyslně špinili!

..

Hodně dlouho jste odmítal mluvit s médii. Nekomentoval jste dokonce ani zprávy, že jste před lety zkolaboval přímo na ulici. Prozradíte teď, co se tehdy stalo?

„Před osmi roky mě postihla zástava srdce přímo na ulici v Praze u Muzea. Museli mě oživovat. Posléze jsem musel podstoupit operaci srdce. Teď už jsem ale fit a cítím se skvěle. Mám prý všechno dělat pozvolna a vyvarovat se stresu. Ale nevím, jak to v mém povolání zařídit.“ (smích)

Musel jste kvůli srdíčku něco omezit?

„Já jsem vždycky miloval hory a moře. Léta letoucí jsem jezdil na běžkách. To už teď nemohu. K moři už také nemohu, neboť slunce mi lékaři nedoporučují. Na chalupě můžu s rozumem na slunci pracovat, ale k moři už si netroufnu. Plavání už se bojím. Po těch srdečních chorobách jsem zkrátka některé věci musel omezit. Nicméně i s tím se dá žít.“

V současné době se objevujete v seriálu Ulice. Zvažoval jste dlouho, jestli nabídku přijmete?

„Asi tak čtrnáct dní. Po všech základních informací, jaký by měl být charakter profesa Kreuzera, jsem ji rád přijal. Snad se mi už částečně podařilo vyzbrojit tím, co jsem si předsevzal. Mám také rád sarkastický humor, který v této roli můžu uplatnit. Rozhodla zkrátka chuť to dělat a pracovat.“

Vladimír Brabec nyní hraje v seriálu Ulice. Na snímku s herečkou Pavlou Tomicovou.

Věděl jste, do čeho jdete? Sledoval jste seriál Ulice i předtím?

„Ano, ano, věděl jsem, o co jde. Moje paní se na ni totiž dívá každý večer, takže mě do toho zatáhla s přáním zlom vaz...“ (smích)

To tedy vaše paní musela být z této nabídky přímo nadšená...

„Já si myslím, že ano! (smích) Když jsem jí pak řekl představu o tom, jak bych si tu roli představoval, jak bych ji dál rozvíjel, tak řekla: Jé, to může být príma! Byla také ráda, že mě lidé uvidí v trochu jiné roli, než byli zvyklí.“

Má postava profesora Kreuzera s vámi něco společného?

„Takový ve skutečnosti vážně nejsem. Ačkoliv někdy... (smích) Ale vyvztekám se na tom, zkrátka hraje se mi to dobře a baví mě to.“

Díváte se na sebe v televizi? A jaké jsou vůbec ohlasy na vaši roli?

„Snažím se to sledovat. Jako herec jsem k sobě dost kritický. A často si říkám: tohle jsem měl asi udělat jinak. Ale pozdě bycha honit! Chci, aby moje práce byla perfektní. Přestože se tyto seriály točí v děsivě rychlém tempu, snažím se se svou rolí co nejvíce poprat. A ohlasy jsou zaplaťpánbůh kladné. Největší kritičkou je asi moje žena, jejíž postřehy jsou někdy docela podnětné.“

V seriálu hraje také Jaroslava Obermaierová, která hrála vaši manželku v seriálu Třicet případů majora Zemana. Vídáte se před kamerou?

„Abych řekl pravdu, tak ne. Ten seriál je tak geniálně vymyšlený a připravený, že se potkávám pouze se svou »seriálovou« rodinou. Prakticky jen se »synem« Otakarem Brouskem, Simonou – Pavlou Tomicovou a jejími rodiči. S nikým jiným se nevidím. Zatím.“

Jaký máte názor na současné české seriály?

„Bez seriálu to v dnešní době prostě nejde. Technika se posunula strašně dopředu. Seriály se vyrábí rychleji, podotýkám nikoliv ale snadněji než film. Hodně záleží na tématu, aby byl pro diváka přitažlivý. Proto se stalo už u řady seriálů, že z obrazovek rychle zmizely. To si myslím, že u seriálu Ulice nehrozí. Ulice zůstává stále v povědomí diváka.“

Řada vašich hereckých kolegů se angažuje v reklamách. Pokud byste dostal nabídku, šel byste do toho také?

„Nikdy člověk nemá říkat nikdy. Reklama byla, je a bude. Nakonec i Vlasta Burian reklamě neodolal, když propagoval gumy ve Zlíně Baťovi. Dnes se sice reklama dostala úplně někam jinam, ale i komerce se dá udělat umělecky. Já to nikomu nevyčítám a chápu to. Herec to prostě dělá z různých důvodů. Vždyť nepracujeme jenom na umění. To by nás někdy neuživilo. Složenky za nás přece nikdo platit nebude.“

Nemůžu se nezeptat na kontroverzní seriál Třicet případů majora Zemana...

„Ne, nebudu o tom mluvit. Nezlobte se. Nechci o tom hovořit, zase by mě osočovali někteří hloupí lidé, co z toho dělají problém.“

Major Zeman – postava, která do našeho rozhovoru vnesla napětí. Herec o ní odmítal mluvit.

Ale tento seriál má dodnes také spoustu fanoušků a zrovna před několika týdny se zase reprízoval...

„Ano, vím to. Ale vážně o tom nebudu mluvit. Po revoluci mě začali špinit úplně nesmyslně... Tečka!“

Tak dovolte jen poslední otázku na toto téma. V té době jste byl na vrcholu slávy, letěly na vás ženy?

(úsměv) „Víte, měl jsem hodně práce... To už si nepamatuji.“ (smích)

Jaký jste měl vůbec zamlada vkus, líbily se vám více brunety, nebo blondýny?

„Vždycky u mě rozhodovalo to, jaká ta žena je a na vlasech až tak moc nezáleželo. Ale vzal jsem si brunetu, se kterou už jsem pětapadesát let.“ (úsměv)

Před několika týdny jste oslavil 76. narozeniny. Jaká byla oslava?

„Klidná, v rodinném kruhu na chalupě. Přijeli všichni, i pravnuk, co víc si člověk může přát?“

Vaše děti, syn Pavel a dcera Helena, jdou ve vašich šlépějích. Máte z toho radost?

„Já jsem jim nikdy nemluvil do toho, co jednou budou chtít dělat. Důležité pro mě vždycky bylo, aby byli v životě šťastní. Ale musím říct, že radost z nich mám. Ty chvíle, když se všichni sejdeme a jsme pohromadě, si náramně užívám.“

Jaké máte v současné době záliby?

„Už jenom teoretické. Občas si ještě zalítám. Dříve jsem lítal na větroních, potom na ultralehkých letounech. To už ale nemůžu. Lítat mohu pouze ve dvou. Takže lítám, už ale ne sám... Jako velitel letadla bohužel nemůžu být. Jinak rád chodím do lesa, to je skvělý relax. No a už od dávna mám lovecký lístek a nimrodině se věnuji dodnes.“

Váš hlas je divákům známý i z dabingu. Co jste daboval naposledy?

„Poslední byl animovaný film Vzhůru do oblak. Moc krásný film, lepší snad než kdyby byl hraný. Jinak už ale moc nedabuji. Nastoupila jiná generace. Navíc ti báječní herci, kterým jsem propůjčoval svůj hlas, buď už netočí, anebo nejsou. Třeba Sean Connery, ten rošťák už ze své skotské lenosti nechce točit. Prý už jenom podniká. Dobrodruh. Když to chce, tak ať trpí.“ (smích)