Otevřená zpověď Lucie Bílé: Jsem ten ksicht, který je vidět

Lucie, již mnoho let patříte ke stálicím české popmusic. Máte na to nějaký fígl?
„Je to prosté. Obklopila jsem se lidmi, kteří dělají to, co chci, a je to tak v pořádku. Nemám například typického manažera, který by mi říkal, co mám dělat, a vymýšlel strategii, co dál. Tu mám já. Kdybych ji neměla, bylo by to špatně. Svoje kroky si musím řídit sama a supervizi nad nimi mám také já. Mám kolem sebe samozřejmě ty nejlepší lidi. Nejlepší vizážistku, návrhářku, manažera.“

Jak dlouho se dává takový tým dohromady?
„Vystřídala jsem dost lidí, ale nyní mám kolem sebe letité spolupracovníky, se kterými jsem přes deset let. Dělají to, co chci. Nejde to jinak. Ne proto, že bych si myslela, že jen já mám pravdu a nic jiného nemůže být. Nechám si poradit a někdy se ovlivnit. Ale pokud bych neměla jasný cíl, nevěděla, co chci, a neuměla to dát dohromady, kde bych teď byla... Madonna má taky kolem sebe spoustu úžasných lidí, ale ve výsledku je vidět ten jeden ksicht. A to její.“

Jak to popisujete, tak bych se nedivil, kdyby každý chtěl žít život Lucie Bílé.
„Nemyslím si, že by to každý chtěl. A ten, kdo ano, rychle by si to rozmyslel. Kdyby třeba dostal možnost se mnou týden běhat od schůzky ke schůzce, hned by se na to díval jinak. Moje tempo zvládne jen někdo, kdo má léta praxe jako já. A je přesvědčený, že je to ta správná cesta. A já taková jsem. Za ta léta mě to tak baví a mám v tom takový řád, že stihnu za den tolik věcí. Kdybyste se mě zeptal, co jsem dělala předevčírem, tak nevím. Ale má to svou logiku. Pro někoho to může být zdánlivě chaotické, ale já v tom mám systém.“

PLNÝ DIÁŘ

Máte čas na soukromý život?
„Nedávno jsem se koukala, kolik dní jsem měla minulý rok volných, a vyšlo mi, že dvacet čtyři. Ale i tak se to dá zvládnout. Za volný den považuji i to, když mám večer jen koncert. Tenhle rok mám tak plno, že mám volno až někdy v lednu příští rok. Už nemám v diáři svůj program rozdělený na hodiny, ale minuty. Ale nestěžuji si. Jsem workoholik. Nebaví mě nic nedělat.“

Už druhou sezonu hrajete Carmen. Stále vás ta role naplňuje?
„Ano. Je to role, která přišla v pravý čas. Ale už si od ní taky potřebuji odpočinout. Carmen mě baví, ale nejvíc mě baví role Lucie Bílé. Nemůžu být zavřená jen v divadle. Pak mi chybí zpívání, takže to kombinuju. Třeba až do 24. dubna hraju Carmen, pak mám s kapelou turné a po turné se zase vrátím do Carmen. Moc se těším, protože v některých městech nebyly ani plakáty, a už bylo vyprodáno.“

Nebojíte se, že jste nasadila s Carmen tak vysokou laťku, že ji už nepřekonáte?
„Stejně jsem se mohla bát při Johance z Arku, která byla fantastická. Tu jsem hrála 450krát. V té době to byla nejlepší role. Ale teď bych ji nechtěla hrát, jako tenkrát bych nechtěla hrát Carmen. Člověk se mění, mění se mu city. Priority mám ale stále stejný. Takže teď mám pocit, že je pro mě nejlepší role tato.“

A za pár let to bude co?
„Nevím. Takhle velkých rolí člověk za život moc nepotká, a proto si jí vážím. Proto jsem ochotná pro ní udělat takovou kampaň, jako je billboardová, kdo se mnou bude večeřet. Někde jsem slyšela, jestli to mám zapotřebí. Pokud by šlo jen o mě, tak nemám, ale podpořila jsem tím dobrý projekt a dala jsem práci tolika lidem. Je tu 150 zaměstnanců, a jestli jenom chvilku sedím a někdo mě vyfotí a pak se u silnice objeví moje tvář s nápisem, že budu večeřet s dvoutisícím návštěvníkem Carmen a já díky tomu naplním to divadlo a díky tomu mají mí kolegové práci, tak to udělám vždycky.“

ŽÁDNÉ ŽVÁSTY

Nebojíte se, že narazíte na nějakého magora?
„Nebojte se, já budu hlídaná. Budu jako ostře sledovaný vlak. A hlavně to bude tady v Karlíně, kde to znám. V restauraci, kde mi chutná. Já sem chodím na bifteky.“

Nevadí vám, že ať podpoříte cokoli, jste ta nejhorší, která dělá vše jen ve svůj prospěch?
„Co bych to byla za celebritu, kdyby se moje jméno neskloňovalo ve všech pádech a nepojmenovávalo se ve všech barvách. Vím, že ať řeknu cokoli, bude to skoro vždy otočeno proti mně. Řeknu Kájovi Gottovi, že má krásnou knížku, že se mi líbí a že bych ji chtěla mít. Ale že jsem ji dala mamince, protože se jí líbí taky. A nařknou mě z toho, že škemrám o knížku, přestože jsem bohatá. V té větě je několik věci. Že má úžasnou knížku, že se líbí jak mně, tak mojí mamince, ale vyjde negativní článek.“

A máte to zapotřebí?
„Vždycky se budu chovat, jak to cítím. Co bude pak, je problém někoho jiného. Vždycky budu chválit, vždycky budu o svých kolegyních říkat, že jsou úžasné, protože jsou. Vždycky budu chválit konkurenční divadla, protože za jejich tvorbou stojí tvrdá práce. A pokud si někdo myslí, že to jsou populistické žvásty, tak to je jen proto, že soudí podle sebe. Já na rozdíl od někoho chválit umím.“

Nebojíte se ale, že kvůli vaší upřímnosti vám začnou lidé závidět a budou vůči vám nepřející?
„Jsem nadšená, že se mě ta špička ještě týká. Ale na cenách nelpím. I kdybych už neměla nikdy dostat cenu, tak já jich mám tolik, že si můžu říct, že se mi povedlo splnit si svůj sen.“

Vám by nevadilo, kdybyste už nikdy žádnou cenu nedostala?
„Je pravda, že přijmout výhru umí každý, ale ukázat, že občas umím prohrát, je možná poučnější. Víc to člověku přinese. Nikdy nezapomenu, jak jsem přinesla domů svého prvního Slavíka. A ani na toho desátého, kterého jsem svému otci slíbila. Teď jich mám doma dvanáct.“

Také jste ale skončila jednou druhá...
„To byl dobrý pocit. Protože jsem si řekla: Tak, a ten vítr a průvan bude omílat někoho jiného a já budu mít čas na svou práci. Svým způsobem závidím Haně Hegerové, Martě Kubišové, Marušce Rottrové. Jsou to krásné ženy, báječné zpěvačky a úžasné osobnosti, a přitom ty ceny nemají. Já nevím, proč já o sobě pak musím číst, jak jsem se tvářila nebo netvářila. Každý, kdo dělá tu práci s nadšením jako já, by tu sošku v ruce někdy držet měl. Možná si to myslím, protože jsem nasycená, a proto jim to přeji.“

NEJLEPŠÍ MÁMA

Z vašeho vyprávění mi přijde, že nejste vůbec s Filipem. Trávíte spolu čas? Jaká jste matka?
„Nechci se chválit, ale myslím si, že nejlepší. (smích) Každé ráno vstávám v šest, protože mám svůj rituál. Vytáhnu rolety, jdu vymačkat sobě a svému synovi pomerančový džus a připravím mu nějakou svačinku a snídani a vyšlu ho do školy. Jelikož mám po ránu hodně povinností, tak ho vozí buď moje kamarádka z dětství, táta nebo můj bratr. A přestože jsem minulý rok měla minimum volného času, jela jsem s Fildou do Paříže a byli jsme i v Chorvatsku. Pak jsem do Paříže letěla ještě sama, protože jsem někdy ráda sama.“

Slyšel jsem, že nakupujete jedině v cizině. A že v Česku nosíte paruku, když jdete ven.
„To zas tak pravda není. Jediný rozdíl je v tom, že když jdu v Česku, mám s sebou podpisové karty a fixu. A ty paruky, to je nedorozumění. Doma čtyři paruky sice mám, ale koupila jsem je náhodou. Jednou jsem jela kolem parukárny a náhodou jsem tam uviděla čtyři krásné paruky. Ale doma, když jsem si je vyzkoušela, tak mi vůbec nebyly. Takže je nenosím. Takhle ale ten příběh vznikl.“

Filip roste a určitě už má přítelkyni. Jaká budete tchyně?
„Vím, že se tomu špatně věří, ale budu milující. Současnou přítelkyni mám ráda. Kdyby se rozešli, snad by mi bylo i smutno.“

ČERNÁ JE DOBRÁ

Vám je hodně vyčítáno, že nosíte hodně černou. Nemáte v plánu změnit šatník?
„Nevím, proč si na to už za těch 25 let lidi nezvykli. Já mám doma všechny odstíny černé. Chlupatou, lesklou, matnou... Zítra jdu například na focení a fotografka mě poprosila, jestli bych nepřijela v něčem světlém. Já sice doma mám světlé oblečení, ale černá je moje barva. Mám ji ráda a hodí se ke mně. A rozhodně se jí nevzdám.“

Jste v kontaktu s vaším exmanželem Vaškem Bártou?
„Hrajeme spolu v divadle v Carmen. Nedávno jsem četla, že ho škemrám, že mi nevolá. Což je hloupost. Často je mi vyčítáno, že jsem mu pomáhala, ale proč bych to nedělala. Je to velmi talentovaný kluk. Je schopný, a pokud já mám tu možnost mu trošku pomoct, udělám to. Dokud mi síly budou stačit, budu mu pomáhat. Nedávno mi volal, že má novou písničku k filmu a jestli bych si ji nechtěla vyzkoušet, a já souhlasila, že ji budu zpívat. On má talent, tak proč mu nepomoct.“

Jak probíhal rozhovor

S Lucií Bílou je vždy radost posedět. Přestože se neznáme dlouho, osobně jsme se viděli poprvé před rokem, už máme za sebou i společnou cestu do Moskvy, kde jsem poznal, jaká Lucie doopravdy je: talentovaná, pracovitá a neustále se usmívající žena. Stejná byla i v den, kdy jsme dělali tento rozhovor. Ačkoli jsme se dohodli na třetí hodinu u zadní vrátnice Hudebního divadla Karlín, Lucie dorazila o čtvrt hodiny později. Nejdříve chtěla náš rozhovor z důvodu nedostatku času zrušit, pak ale posunula schůzku, kterou měla dlouho dopředu naplánovanou, a šli jsme do její šatny. Přestože má nabitý program a během volna se sotva stačí přesunout z jedné schůzky na druhou, mně věnovala celou hodinu, během které se mi otevřela jako nikdy předtím.

4 největší životní zklamání Lucie Bílé

Chlapi
Přestože je Bílá v pracovním životě velmi úspěšná, v soukromém se jí moc nedaří. Její první životní láska Tomáš Holý se zabil při automobilové nehodě, otec jejího syna Petr Kratochvíl ji opustil kvůli modelce Pavlíně Babůrkové, se kterou se seznámil v pořadu, který moderovala Bílá. Nevyšla jí ani manželství se Stanislavem Penkem ani Václavem Bártou. Dnes žije sama se synem ve své vile v Otvovicích.

Nemůže mít další děti
Ještě když žila s Václavem Bártou, přála si Bílá tak moc otěhotnět, že dokonce na dva roky zmizela z očí veřejnosti. Nikde nevystupovala a se svým manželem se pokoušeli o tolik vytoužené miminko. Bohužel se ale nezadařilo a kvůli různým hormonálním lékům, které během pokusů Bílá brala, si místo těhotenství přivodila onemocnění štítné žlázy.

Odchod od Hanniga
Toto není životní epizoda, na kterou by zpěvačka ráda vzpomínala. Petr Hannig, který ji před 25 lety objevil, a dokonce jí vymyslel pseudonym Lucie Bílá, ji musel zklamat tak moc, že mu Lucie dodnes neodpustila.

Nemoc
Kvůli onemocnění štítné žlázy, které si způsobila hormonálními léky, Lucie ztratila jiskru v očích. „Vypadám jako Hurvínek,“ dělá si ze sebe zpěvačka srandu. Je to ale jen přetvářka. Denně musí brát hrst léků, bez kterých by nebyla schopna fungovat.