Ano, čekám na smrt! ... přiznal nám v posledním rozhovoru zpěvák Arnošt Pátek | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

středa 24. července 2024

Svátek slaví Kristýna, zítra Jakub

Ano, čekám na smrt! ... přiznal nám v posledním rozhovoru zpěvák Arnošt Pátek

Arnošt Pátek statečně bojoval s rakovinou i silnou cukrovkou až do poslední chvíle.
Arnošt Pátek statečně bojoval s rakovinou i silnou cukrovkou až do poslední chvíle. (Aha! – Václav Nekvapil, Maximum)

PRAHA – S Arnoštem Pátkem (†54) jsem se poprvé setkal před patnácti lety, když jsem psal jeho profil do knihy Slavičí osudy. Od té doby jsme se čas od času potkali a popovídali o životě. Myslím, že jsme se docela spřátelili a že mi věřil.


> Žít v takových bolestech nemá smysl
> Chtěl jsem spáchat sebevraždu
> Ale nenašel jsem odvahu...

Spolu s Petrem Hannigem jsme byli asi jediní lidé, kteří ho nějak spojovali se showbyznysem, protože všichni jeho bývalí kolegové se k němu otočili zády. Vždy se mnou hovořil velmi otevřeně i o své nemoci a o smrti. „Jen to všechno napište jako varování pro druhé,“ řekl mi, když jsem mu před časem četl náš rozhovor do telefonu.

Arnošte, bojíte se smrti?
„Dřív jsem se smrti bál, ale teď už ne, protože jsem ji zažil. Jen by mi bylo líto, kdybych měl v nejbližší době umřít, že se to nestalo před rokem, když jsem byl po operaci čtyři a půl minuty v klinické smrti. Lékaři mě vrátili do života a já jsem od té doby prožil hodně bolesti, a pokud to mělo být jen na tak krátkou dobu, bylo by lepší, kdybych to měl už za sebou. Když jsem umřel, nic mě nebolelo, protože jsem zkolaboval dřív, než jsem se stačil probrat z narkózy. Byla to bezbolestná smrt a teď se jen bojím, že podruhé to už tak bezbolestné nebude.“

Bojíte se ještě něčeho jiného než umírání ve velkých bolestech?
„Bojím se, že mi doktoři zase něco najdou a budu muset na sedmou operaci. Už na ni nemám sílu ani odvahu. Taky se bojím, že ještě než umřu, že přijdou ještě ukrutnější bolesti, než mám teď.“

Když jste zkolaboval a byl v klinické smrti, proplouval jste tunelem a viděl světlo?
Kliknutím zvětšete„Neviděl jsem vůbec nic. Jediné, co si vybavuji, je tma a zima. Zdálo se mi to takové ponuré.“

Jste po tomto zážitku smířený se smrtí?
„Se smrtí jsem se smířil před necelými šesti lety, když mi lékaři poprvé diagnostikovali rakovinu. Vím, že mě brzy čeká... Jak jinak by to mohlo skončit, vždyť se cítím čím dál hůř.“

Už tehdy vás poprvé napadlo, že váš stav je natolik vážný, že byste mohl umřít?
„Když mi doktor řekl, že mám v obličeji karcinom, tedy zhoubný nádor, okamžitě mi hlavou blesklo, že to je rakovina, kterou nepřežiju, a brzy umřu. Navíc u mě začala hrozně rychle metastázovat do krku, a to jsem věděl, že je zle. Teď se už jen kontroluju, kde se mi objeví nová bulka.“

Jak se vůbec může do té doby zdravý člověk s něčím takovým smířit?
„Těžce, velice těžce. Nikdy jsem nebyl nemocný, dokonce jsem ani neměl nic zlomeného. Tohle je moje první nemoc, a hned tak hrozná. Asi osm deset let jsem měl bulku v nose, ale nevadila mi. Až na popud kamaráda doktora, že se mi na ni podívá, jsem za ním zašel. Po vyšetření mi řekl, že to je jen polyp, který mi vyoperují a bude klid. Při této operaci mi přišli na silnou cukrovku a hned poté se rozjela rakovina. Do té doby jsem nikdy nemarodil, ani rýmu jsem nemíval.“

Přes pět let bojujete s rakovinou, která vám vzala málem polovinu tváře včetně nosu a oka. Prožíváte obrovské bolesti, stojí takový život ještě za to?
„Mám šílené bolesti a už začínám pochybovat o tom, že takovýto život má smysl. Pokud bych měl ještě pár měsíců trpět, neuzdravit se a umřít, tak to mě měli doktoři nechat umřít po té poslední operaci, když jsem zkolaboval. Už jsem to mohl mít za sebou.“

Co vám dává sílu dál bojovat a žít?
Kliknutím zvětšete„Víte, že ani nevím? Vždyť já už před sebou nemám vůbec žádnou perspektivu, ani kdybych se trochu uzdravil. Umím dělat jen muziku, kterou jsem se živil od šestnácti let, a po revoluci jsem měl hospodu. Ani k jednomu se ale s takovým obličejem nemůžu vrátit.“

Napadlo vás, že cena za život, jaký nyní žijete, je už tak obrovská a bolestivá, že by možná bylo lepší to vzdát a dál se netrápit?
„Myslíte spáchat sebevraždu?“

Třeba...
„Před první velkou operací jsem o ní přemýšlel. Rakovina se mi tehdy velmi rychle zhoršovala a vylezla na povrch. Úplně bezmocně jsem viděl, jak se den ode dne zhoršuje, a když mi ve vinohradské nemocnici řekli, že už nepůjde operovat, přemýšlel jsem i o sebevraždě. Naštěstí mě pak poslali do nemocnice na Karlově náměstí, kde mi řekli, že mě budou operovat za cenu ztráty oka a nosu. Souhlasil jsem, a proto ještě žiju. Zatím jsem nenašel dost odvahy, abych spáchal sebevraždu, ale důvodů, proč to celé skončit, mám spoustu. Asi jsem trochu zbabělý a bojím se.“

Proč nemáte invalidní důchod?
„Dostávám přes čtyři tisíce korun sociálky, protože jsem si několik let neplatil pojištění, a takto jsem na to doplatil. Když jsem onemocněl a chtěl ho zaplatit, tak to odmítli. Nemám invalidní důchod, ale jen tu nejmenší sociálku.“

Když rekapitulujete, říkáte si, že ten život byl fajn a stál za to?
„To víte, že ano. Od pětadvaceti do čtyřiceti to byly hezké roky. Teď ale pořád musím myslet na to, co mě potkalo, a přemýšlím proč, kde jsem udělal chybu, že mě osud tak potrestal. Vždyť vědomě jsem nikdy nikomu neublížil.“

Mrzí vás něco, co jste prošvihl, neudělal a třeba už nestihnete udělat?
„Snad ani ne. Teď mě mrzí, že už nemůžu dělat muziku – skládat, hrát a zpívat. Vím, že se k tomu už nevrátím.“

Arnošte, co se vám honí hlavou večer, když už ležíte, těsně předtím než usnete?
„V mysli si promítám ten svůj zpackaný život.“

Arnošt Pátek (†54)

● Narodil se 5. 3. 1955 v Praze.
● Vlastním jménem Arnošt Piaček.
● Od šestnácti let se intenzivně věnoval muzice.
● Hrál na kytaru ve skupinách Modi a Apollo P. Spáleného.
● Skládal písničky nejen pro sebe, ale i pro Evu Pilarovou, Vítězslava Vávru, Václava Neckáře, Věru Špinarovou.
● Od poloviny osmdesátých let se věnoval kariéře sólového zpěváka. V roce 1985 byl 13. ve Zlatém slavíku a koncertoval spolu s Michalem Davidem a Ivetou Bartošovou v pořadu Rodinná show skupiny Kroky Františka Janečka. O dva roky později mu vyšlo debutové album Dívka, kterého se prodalo přes padesát tisíc kusů. Se skupinou Petra Hanniga měl svůj koncertní program Pátek a jeho Robinson, ve kterém hostovala zpěvačka Martina Formanová. Na sklonku osmdesátých let opět koncertoval s Janečkovými Kroky a Pavlem Horňákem.
● Po roce 1990 zpíval už jen pro potěšení s Jiřím Helekalem a začal podnikat – pět let měl v pronájmu vinárnu a později pražskou restauraci Na Hřebenkách. Než onemocněl rakovinou, provozoval restauraci v Říčanech u Prahy.
● Před Vánocemi 2007 mu vydal Petr Hannig dvě cédéčka nazvaná Poslední prázdniny a Sny o tygří lady.
● Největší hity: Julie, Poslední prázdniny, Boxer, Dívka, Sny o tygří lady, Zvonky v hlavě.
● Byl dvakrát rozvedený, z prvního manželství má syna Tomáše (33).

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.