Rozhovor šéfredaktora Aha! s prezidentem Václavem Klausem: Klaus: »Ano, jsou věci, které se manželce vysvětlit nedají«

Jak to u vás vypadá ráno? V kolik vstáváte? Děláte si snídani sám? A co nejčastěji? Děláte snídani i pro manželku?
„Donedávna bych odpovídal, že ráno dělám snídani pro celou rodinu, ale v poslední době – s úsměvem říkám »k stáru« – skoro nesnídám. Maximálně uvařím čaj.“

Cvičíte ráno?
„Jakkoli se považuji za celoživotního sportovce, ráno necvičím, a v podstatě jsem ráno necvičil nikdy. Teď se dostanu několikrát týdně na tenis, a to prakticky vždycky až v podvečer.“

Znáte o sobě nějaký vtip? Který se vám nejvíce líbil?
„Vtipy hned zapomínám. Usmívám se např. vtipné otázce, proč má Klaus poradce? Odpověď: Aby měl komu radit.“

Kdybych se zeptal, co pro vás osobně bylo nejsmutnější událostí posledního období, řeknete určitě, že úmrtí vaší maminky. Myslíte na ni často? Denně jste jí volal, cítíte teď to prázdno? Sáhnete třeba občas ze zvyku po telefonu a až pak si uvědomíte, že maminka už není?
„Ano, to byla pro mne nejsmutnější událost tohoto desetiletí. Myslím na ni často, často chodím na hřbitov. Jsem každou chvíli v cizině a i teď se mi stane, že po dlouhé cestě (přeletu oceánu) mám pocit povinnosti, že mám mamince zavolat, že jsem v pořádku.“

Kolik máte právě teď peněz v peněžence?
„V peněžence mám několik tisíc korun a dvě platební karty.“

Luštíte sudoku nebo křížovky? A jak vám to jde?
„Sudoku (a další japonské rébusy) považuji za nesmírně zklidňující aktivitu. Dělám to poměrně často.“

Jakou máte značku a typ mobilního telefonu?
„Jsem konzervativní člověk a mám stařičkou Nokiu, která – mimo jiné – ještě například neumí fotografovat.“

Pod jakým jménem máte uloženu manželku v mobilu?
„Manželka je pod svým skutečným jménem – Livia.“

Píšete esemesky? Rád, nebo nerad? Píšete vždy spisovně?
„Esemesky používám už dlouho, častěji než volání. Píšu zásadně spisovně, používám všechny háčky a čárky, vím ale, že to není »in« a že se to většinou příjemcům v jejich mobilu neobjeví.“

V 60. letech jste jezdil stopem. Stopoval jste i někdy po listopadu 1989? A dovolila by vám ochranka svézt dnes stopaře?
„Někdy na počátku 90. let nám s rodinou v rakouských horách ujel poslední autobus a my jsme stopovali. Majitel hotelu, kde jsme bydleli, se pak mohl zbláznit, že jsme mu nezavolali. Ochranka by rozhodnutí vzít stopaře asi bez velkého protestování ponechala na mně (teď začínám mít strach, aby se na mě šéfové ochranky nezačali zlobit).“

Umíte vařit? A co vaříte nejraději?
„Vařit opravdu neumím, ale nijak se tím nechlubím. Nějak jsem se k tomu v mládí nedostal, maminka byla mnoho let doma a jídlo bylo vždycky hotové. Vařil jsem v životě minimálně.“

Řekl jste, že jste si jako kluk na holky moc netroufal. Vaše maminka ale tvrdila, že vás holky docela uháněly…
„To maminky vždycky přehánějí, já vím, že to tak nebylo. Moc »smělý« jsem nebyl.“

Kolik jste najednou nejvíc vypil piv?
„Piv jsem vypil – ale už je to strašně dávno – nejvíce šest.“

Nelitujete, že Miloš Zeman odešel z politiky? Nechybí vám jako partner, který má sice úplně jiné názory než vy, ale na principech fungování politiky jste se s ním shodl? Překvapilo vás, že jeho dcera začala studovat ve škole, kde je váš syn ředitelem? Bavili jste se o tom?
„Miloš Zeman byl a je člověkem jasných názorů. Lišily se sice od mých v mnoha ohledech zásadně, ale na rozdíl od většiny soudobých politiků názory měl a má. A to je vždy výhoda. Je o čem udělat nebo neudělat dohodu. Dnes se vidíme jednou až dvakrát za rok a máme o čem mluvit. O tom, že jeho dcera studuje – a pokud vím, tak úspěšně – na velmi náročném gymnáziu mého syna, jsme spolu nikdy nijak hlouběji nemluvili. Nevím, ale myslím, že to, že tam studuje, nejvíce rozhodla paní Zemanová.“

Umí vaše žena hrát tenis? Zkoušel jste ji to naučit?
„Moje žena tenis nehraje a nikdy nehrála.“

Proč vám říká příjmením? A jak říkáte vy jí?
„Používání příjmení je od nás obou jistá nadsázka, užívaná spíše před cizími lidmi.“

Hlídáte někdy vnoučata? Jako dítě jste zpíval ve sboru u pana Kulínského. Zpíváte i teď, třeba právě vnoučatům?
„Jsem leckdy s vnoučaty, ale asi se to nedá nazvat hlídáním. Ale například minulý týden jsem s nimi byl večer sám ve Špindlerově Mlýně a nechal syna a snachu jít někam s přáteli na sklenku vína. Spíše jim ale čtu pohádky, než že bych jim zpíval.“

Vaším prastrýcem byl slavný Mikoláš Aleš. Umíte také malovat?
„Bohužel jsem nic z toho nepodědil. Absolutně nic. Malování (a později rýsování) pro mne ve škole bylo vždy problémem. I proto jsem zvolil studium ekonomie, protože tam to nebylo třeba.“

Je pravda, že herec Jiří Bartoška má jako jediný to privilegium, že může u vás v pracovně kouřit?
„On tuto výsadu kdysi získal, ale teď u mne v pracovně už dlouho nebyl. Rozhlížím se, ale popelník tu není. Kouření rád nemám, sám jsem nikdy nekouřil, ale protikuřáckým fanatikem nejsem.“

Hrával jste kdysi často mariáš. Kolik jste vyhrál nejvíc? A kdy jste a s jakým výsledkem hrál naposledy?
„Mariáš jsem hrál spíše občas než často. A řekl bych, že jen amatérsky. Nevím, jestli jsem se k tomu po listopadu 1989 vůbec dostal, tak jednou dvakrát. Ale to se úplně nezapomíná.“

Víte, kolik korun stojí dnes máslo, mléko, rohlík a litr benzinu?
„Občas jdu nakoupit, ale je to spíše výjimečné.“

Máte důchod? A kolik?
„Nenapadlo mne při mých prezidentských příjmech o důchod zažádat, ale asi na něj nárok mám. Kolik by to bylo, netuším.“

Co vás bolí, když se ráno probudíte?
„Díky mému už více než 50 let trvajícímu velmi aktivnímu sportování – košíková, volejbal, tenis – nejvíce trpěly dolní končetiny. Nemám to přesně spočítané, ale sádru jsem měl určitě více než desetkrát, »zinek« nebo jiné ortézy ještě vícekrát. Vnímám ráno kotníky, kolena, kyčle. Žádná sláva.“

Jste schopen svůj plat utratit?
„V dnešní době svůj plat určitě neutratím.“

Jaký je váš vztah se slečnou Bednářovou?
„Řekl bych jedině to, že to, že nás spolu vyfotili, nebyla ani fotomontáž, ani naprostá náhoda.“

Když vás naši reportéři vyfotili se slečnou Bednářovou, jak jste to vysvětlil manželce?
„To se vysvětlit nedá a nedá se vůči tomu čekat nějaké porozumění.“

Jaké máte plány, až vám skončí funkční období prezidenta?
„Bezprostřední plány nemám. Za prvé myslím, že pět let je dlouhá doba, kdoví v jakém stavu člověk bude po všech stránkách a kdoví co se ještě všechno stane. Nicméně nemám v úmyslu odejít úplně mimo svět veřejný a předpokládám, že budu aktivní nejrůznějšími způsoby přednášek, projevů, rozhovorů. To já si nedovedu odepřít.“

Prosím o vaši krátkou reakci na slova vašeho syna Václava: Prezident je v naší tradici všeobjímající osobnost politického spektra, což můj tatínek není.
„Já myslím, že to je pravda. Já myslím, že já jsem živoucí příklad toho, že člověk může mít ostré názory, může mít v jednotlivých věcech názory, které nemají většinový konsenzus, a přesto být zvolen a eventuálně znovuzvolen. Když jsem byl nedávno v Americe na jedné světové konferenci o globálním oteplování, nebo podle drtivé většiny lidí tam neoteplování, tak tam mě prezentovali jako člověka, že není pravda, že každý politik dneska musí stoprocentně naskakovat na vlnu globálního oteplování, protože jinak není zvolitelný. A oni všichni říkali: Vidíte, není to pravda. Byl týden předtím zvolen.“

Váš syn také řekl: „Myslím, že bych nebyl horší ministr než Ivan Pilip a že bych školství neškodil tak jako Petra Buzková.“ Kdybyste byl premiér, udělal byste z vašeho syna ministra?
„Za prvé, neudělal z principu, protože si nemyslím, že tatínek má pomáhat synovi. V tomto smyslu myslím, že prošlo úplně bez povšimnutí to, že můj starší syn, který má ostré pravicové názory, prostě nevstoupil do ODS do doby, kdy já byl předsedou. On řekl, že to by vypadalo, že tatínek mu někde pomáhá, a v momentu, když já skončil předsedování před pěti lety, tak on vstoupil do ODS a začal hrát nějakou svou vlastní politickou kartu. Takže tahle otázka je hypotetická. Jestli si myslím, že by byl dobrým ministrem? Myslím, že by byl. Ale to by musel být jiný premiér než já.“

Mám několik výroků vaší ženy: „Dost lidí považuje typický úsměv Václava za směs ironie a arogance.“ A vaše manželka ho nazvala »blbým«.
„To je hezká myšlenka. Já proti ní vůbec nic nenamítám. I když myslím, že v tom mém úsměvu je kousek víc té ironie než velké srdečnosti, to je asi pravda.“

Jaká je podle vaší ženy vaše nejoblíbenější místnost?
„Nevím.“

Spižírna. Chodíte do spižírny?
„To teď nechci komentovat. Nemá smysl, abychom zpochybňovali tento výrok, ale ten se mi skoro nezdá reálný. To bych se divil, že něco takového řekla.“

Kdyby měl doma ministryni financí, zatímco on by byl v pozadí, to by myslím nepřekousnul,“ řekla vaše žena.
„Já nemám ambice řešit utrácení peněz, takže v tomhle ohledu žádné silné výroky.“

Jednáte s ODS jako čestný předseda?
„Já opravdu žádný bezprostřední kontakt s ODS nemám. V tomto smyslu vůbec. Na druhé straně jsem byl včera (v neděli – pozn. red.) pohovořit s nejslavnějším světovým šachistou Kasparovem na Hluboké více než hodinu a byl jsem pozván na večeři a byl tam hejtman Jihočeského kraje (ODS), primátor Budějovic (ODS) a s nimi povídáme o věcech politického typu. Na druhou stranu, že bych ODS nějak ovlivňoval, to neovlivňuju.“

Je někdo z ministrů z dob bývalých vlád, na koho vzpomínáte, kdo už není v aktivní politice?
„Člověk toho času moc nemá a já jsem nikdy neztrácel čas tím, že bych chodil do hospody na pivo nebo do vinárny na sklenku si povídat. Tohle mně prostě daný není. Takže to setkávání má vždycky věcný charakter, podstatu domluvenou. V tomto smyslu takovéto stýkání s nimi opravdu nemám. Poslední, kterého jsem naposledy viděl, považuji ho pořád za pozoruhodnou osobnost, je pan ministr Piťha, bývalý ministr školství, který měl minulý týden sedmdesátiny. Tam jsem si přišel přiťuknout na jeho sedmdesátiny. To je poslední z ministrů, které jsem viděl.“

Váš tajemník Ladislav Jakl o vás jednou řekl: „Jiný alkohol než pivo ho moc nezajímá, to si dá rád. Sice o sobě říká, že si dá dvě tři piva, ale když jde někam se mnou, rozhodně u jednoho nezůstane.“
„Pivo mám rád, nepochybně to souviselo s mou sportovní kariérou, kdy člověk po tréninku na jedno zašel. Tehdy nebyly žádné iontové nápoje, takže po tréninku si dáte jedno, dvě nebo tři, to bylo maximum. Takže to pivo tam bylo. Nicméně musím se přiznat, že to Jakl říká trochu nepřesně, v nové době začíná u nás dominovat víno a víno je dobré a mám pocit, že dnes docela častěji piju víno než pivo.“

Značka?
„Skoro nejradši mám Budvar. Teď se urazí Plzeňáci, ale je to tak.“