Veronika Žilková: První zpověď o svatbě s novým mužem
6 fotografií
Má za sebou v Divadle Broadway premiéru komedie Dokud nás smrt..., které je pro ni osudová. Právě díky ní se totiž Veronika Žilková (64) dala dohromady s novým partnerem, dramatikem Ivanem Hubačem (72)!
Bylo pro vás lehké se znovu zamilovat? Přece jenom všichni máme z minulosti stopy na duši.
„Jako aktivně beru antibiotika, abych se uzdravila, tak musíte aktivně slepit srdce... A že tam zůstane jizva? Všude jsou jizvy! Spíš si člověk uvědomí, kolikrát on zlomil srdce. Myslím, že i od toho je zrcadlo, aby si člověk neříkal furt – jo, já jsem chudinka... Ale řekl – ty ses taky nechovala vždycky dobře ke každýmu... Kolik mužů chodí po zeměkouli s jizvama ode mě? Omlouvám se!“
S předchozím manželem Martinem Stropnickým jsou kontakty stále nulové?
„Nevím důvod, proč by se se mnou kontaktoval.“
Třeba kvůli vaší dceři Kordule?
„Ne, ne. Jak říkají děti – Agáta má tatínka, se kterým funguje, klukům tatínek umřel a ten poslední tatínek je nezvěstný.“
Vaším novým partnerem je scenárista Ivan Hubač. Kde přeskočila jiskra?
„Znali jsme se z dřívějška, ale jeho ženu jsem znala víc než jeho. Zuzana Hubačová učila tělesnou výchovu na DAMU. A pak jsme se potkali na jaře, kdy jsme vedle sebe měli lóže v Divadle Broadway. Já tam byla s Agátou a jejíma holčičkama na pohádce, on tam byl s vnučkou. A stala se taková věc... Otočila jsem se na tu vnučku a říkám – pozdravuj babičku, mám ji strašně ráda.... A najednou jsem viděla, jak se jí zalily oči slzami. Říkám – co se stalo? A ona – před rokem nám umřela... Uvědomila jsem si, co jsem provedla. No a pak jsme se potkali na první čtené zkoušce komedie »Dokud nás smrt...«, protože Ivan je jejím dramaturgem.“
Veronika Žilková: První dvě manželství jsem neměla vzdávat!
Co vás spojilo?
„Oba chodíme do kostela, tak jsme šli společně křížovou cestu na Petříně. Asi jsme si říkali, jestli nás dal Bůh dohromady. Zaujalo mě, že jsem nevěděla, že je věřící. Nikdy jsem s křesťanem nechodila.“
Je váš vztah o doplňování, nebo o jiskření protikladů?
„S Ivanem se nasměju jako s nikým v životě! Moc se nestíháme vídat, já pořád točím, on má také plno povinností, takže si hodně po večerech telefonujeme. Hodiny! A u toho se smějeme... Až na mě přes zeď volají děti, jestli bysme toho už mohli nechat. A taky je trochu kovboj, miluje country hudbu.“
Budete ještě pokoušet osud nějakými závazky?
„Už žádné další dítě s Ivanem neplánujeme!“
Myslel jsem svatbu.
„No, tak po svatbě dítě bývá, ne? Ne, myslím, že neplánujeme. Myslím, že plánujeme, jak napovídá titul té naší společné černé krimikomedie, Dokud nás smrt...“
Za těch pět let, o kterých jsme se bavili, se odehrálo mnoho věcí. Nenapíšete druhý díl své životopisné knížky?
„Mnoho čtenářů se mě ptá, jak to bylo dál. Ten druhý díl by mohl přece jen být nějakou rekapitulací. Po bitvě je každý generálem – třeba vím, že první manželství (s Jiřím Hanychem, pozn. red.) jsem neměla vzdát kvůli nevěře a druhé (s Markem Navrátilem, pozn. red.) zase kvůli alkoholismu. Jsou to věci, které se překonávají. Sportovci jsou zvyklí prohrát a znovu jít na hřiště. Nehodit kopačky do rohu jen proto, že jsem prohrála, ale vzít si je, zkusit se líp potrénovat a ten svůj klub neopustit.“
*Veroniko, o čem hra Dokud nás smrt… je? Název zní ponuře!
„Kdepak, je to komedie, dokonce krimikomedie! Je roztomilá v tom, že je samozřejmě o manželství. Říkám samozřejmě, protože to je největší zdroj humoru – je o vztahu, o mileneckém poměru a o dědictví. A to už, myslím, jsou tři veličiny ideální pro krimi komedii, protože kvůli penězům se často láska zahodí. A na té komedii je nejkrásnější to, že došlo ke skvělému setkání pěti herců – já, Mirek Etzler, Tomáš Matonoha, Petr Rychlý a Ljuba Krbová.“
*Na Brodwayi už hrajete dlouho.
„Už asi pět let je ta scéna mým domovem, za což jsem velmi vděčná Oldovi Lichtenbergovi. Protože ne vždycky se mi v životě pracovně dařilo. Když jsem se vrátila z Izraele a byla velká covidová kulturní pauza, tak jsem nedobrovolně odešla do důchodu z Činoherního klubu a zůstala tak ve vzduchu. Zavolal mi Olda díky rozhovoru v Blesku, kde jsem právě říkala: „Už jsem skončila, už nikdy pracovat nebudu, už nikdy nikoho nebudu milovat, je mi 60 a můj život právě skončil.“ No, a podívejte se, po pěti letech mám jednu premiéru za druhou. Myslím si, že člověk to někdy zbytečně brzy vzdává.“
Veronika Žilková
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (28.11.2025)
6 fotografií
