Kapelník YoYo Bandu Richard Tesařík: Pravda o tragické smrti bratra
5 fotografií
Před Vánocemi bude mít 80. narozeniny, slavit je začíná ale už v druhé půli července v rámci letního festivalu Benátská. Richard Tesařík (79) už také ví, jaký si k nim dá dárek – opráší slavný hit svého předčasně zesnulého bratra Vladimíra Tesaříka (†55)! Jak na něj vzpomíná a v čem byli jiní? A proč vůbec k bratrově tragické smrti došlo?
Od smrti vašeho bratra Vladimíra uplynulo 9. června dvaadvacet let. Jak moc je ta rána pro vás ještě citlivá?
„To se dá těžko popsat. Vždycky si na to vzpomenu a říkám si, co by bylo, kdyby byl starej. Jestli bysme byli rozhádaní dědkové, protože my jsme se dost hádali. (smích)“
Kvůli čemu?
„Kvůli hudbě ani ne, ale brácha byl trošku po otci, měl vždycky taková rázná řešení. Něco viděl, a neuvažoval nad tím, jestli je to tak nebo tak, pro něj bylo všechno hned jasný. Tady chybí stolička a támhle jde nějaký pán, který s tím nemá nic společnýho, ale brácha to okamžitě vyhodnotil jinak. Jako starší brácha jsem ho musel občas vychovávat a usměrňovat. Třeba když jsme se naučili prát, to jsme s bráchou spolu boxovali v sušárně, místo boxerek jsme měli lyžařský rukavice, a řekli si, že do obličeje se nesmí. Vydrželo to přesně minutu.“
Táta byl voják, velitel tankové brigády a válečný hrdina.
„A často nebyl doma. Upřímně řečeno, my byly děti s klíčem na krku, ale hodně nás to naučilo. Pohybovat se v životě. Táta byl hrdina Sovětského svazu, měl takovou docela těžkou zlatou hvězdu. Dal nám takovou vojenskou výchovu. Nutil nás mít se do půli těla studenou vodou. Ono by nám teda stejně nic jinýho nezbylo, protože v té době nám tekla teplá voda akorát ve středu a v sobotu. Že by pro mě byl vzor výchovy mládeže, to nemůžu říct. Zemřel v jednapadesáti letech. Před smrtí, když mu bylo pětačtyřicet, ho z armády poslali do důchodu. Občas holdoval alkoholu a v povznesené náladě měl záchvaty pravdy, což se tehdy nenosilo.“
Richard Tesařík: Stal se z něj učitel!
Zmínil jste bratrovu písničku Lehkou chůzí, proč ji nezpíváte?
„On to zpíval krásně, je to bezvadně zaranžovaný. Nehráli jsme to, ale teď na starý kolena si říkám, jak budu mít tu osmdesátku, že bysme to mohli zařadit, že bych si to zazpíval místo bráchy. Já jinak místo bráchy zpívám, třeba Kladno, ale ta Lehká chůze byla taková jeho...“
Když se mu v pražské Stromovce stala ta nehoda, kdy spadl z kola, divil jste se? Bylo to místo, které znal?
„Určitě. Nevím, co se tam stalo. Brácha jezdil často, znal tyhle trasy. Asi půl roku před tím mi říkal, že jel do kopce do Ďáblic, kde bydlel, a najednou spadnul. Nevěděl proč, najednou byl na zemi. Nevěnoval jsem tomu pozornost. A po jeho smrti šel na operaci srdce Ondřej Hejma, dávali mu bypass nebo chlopeň, protože mu hrozila synkopa. Já do té doby nevěděl, co to je, ale je to náhlá ztráta vědomí. Došlo mi, že když mi říkal, že na tom kole spadl a potom stejně v tý Stromovce, že mohl mít tu synkopu.“
Vy jste po tom pádu spolu ještě mluvili.
„Telefonoval mi, že má zlámanou klíční kost a že mu teče krev z ucha, což je vždycky blbý. Pak mu ten telefon někdo vzal, řekl, že mi brácha ještě zavolá, přijela sanitka, odvezli ho, pak ho dali do umělýho spánku, a trvalo to devět dní. Měl v nich různá zlepšení a zhoršení stavu, a pak došlo k selhání organismu. Neměl helmu a musel to být opravdu nekontrolovatelný pád, musel být mimo. Kdyby spadl z kola normálně, tak jak byl šikovnej, byl by jen odřenej. Tak si říkám, že to byla ta synkopa.“
Neměl jste po jeho smrti chuť kapelu rozpustit?
„Ne, hudba mi dodává energii a chuť do života. Byla by škoda to zabalit.“
Velké plány s domem Richarda Tesaříka: Chcete bydlet s lídrem Yo Yo Bandu?
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (28.6.2025)
5 fotografií
