Klusovi svitla naděje: Jde o ztraceného otce!
32 fotografií
V poslední době se Tomáš Klus (38) prezentuje hlavně jako herec, pozornost na sebe upoutal především v seriálu ZOO. Teď se ale vrací ke svým písničkářským kořenům. V pátek vystoupí na Slavících, před pár dny vydal novou desku plnou radosti i osobních zpovědí. Konečně tak v sobě uzavřel kapitolu související s dávným odchodem svého táty.
Tomáši, která písnička na desce Tady to máš je pro vás nejosobnější?
„Baťůžek, což je moje zpověď v rámci příběhu s mým tátou. Až někdy ve svých pětatřiceti letech jsem si byl schopen říct: Jo, teď už se v tom nebabrám, teď se nesnažím udělat si terapii skrze písničku, potřebuju to jenom pojmenovat a zkonstatovat, že mám hotovo.“
Co vás k tomu vedlo?
„V určitý okamžik mého života jsem pochopil svoji vnitřní sílu, které jsem přestal důvěřovat, a uvědomil si, že to, co jsem bral jako slabost, tedy svou přehnanou senzitivitu, citlivost, není třeba schovávat.“
A jak jste k tomu došel?
„Přesně tohle je věc, před kterou utíkal můj táta. Byl to skvělý chlap, kterýho měli všichni rádi. Vždycky zábavný, humorný, všichni s ním chtěli trávit čas, ale do toho měl svý vnitřní běsy. Příliš věcí ho dojímalo, bral si je osobně. Ty sklony jsem měl taky.“
Tomáš Klus: Stárnu! S čím už skončil?
Měli jste možnost o tom s tátou mluvit?
„Ne. Odešel náhle, když mi bylo deset. Nemám mu co vyčítat, protože on byl skvělým tátou. Všichni mí kámoši chtěli tátu, jako jsem měl já. Vždycky vymýšlel lumpárny a dělal je s námi. Byl takový velký dítě. Ale vnější okolnosti jeho citlivý nitro zahltily tak, že musel odejít, protože nezvládl unést tíhu světa.“
Co se stalo?
„Táta miloval hory. Když měl nějaký problém, jezdil do hor. Já jsem díky němu půlku dětství strávil v Tatrách. A táta se zabil v Tatrách, spadl ze skály. Spadl, no ne asi úplně spadl… Jeho tělo našli až po půl roce nějací místní turisti. V dětský fantazii ale existoval prostor, že jen na základě hodinek určili, že je to můj táta, ale třeba to nebyl on! A pak, před šesti lety, se mi stala zvláštní věc.“
Jaká?
„Z různých zdrojů se ke mně začaly dostávat informace: V Adršpašských skalách žije tvůj táta, víš to? Je tam týpek, který jednou za rok sejde ze svý chaty a zahraje na kytaru. Vypadá jako ty, zpívá jako ty, miluje hory a přírodu, to musí být on! A já jsem si říkal – tak třeba jo. Dostávalo se ke mně čím dál tím víc a já si řekl: Tak já tam pojedu a třeba tam táta je. Tamara na mě koukala a říkala: Oukej, třeba to tak je a já ti to přeju, ale co mu řekneš?“
Tamara a Tomáš Klusovi: Zvláštní úchylky při jízdě auty!
Jak jste reagoval?
„Byl jsem nucený postavit se před otázku, jestli v sobě mám křivdu. Jestli mě to ještě bolí. Ale protože se už dlouho věnuju práci s traumatem pomocí svých prostředků, které jsem objevil mimo jiné v buddhismu, našel jsem v sobě vůči tátovi pochopení. Některý jeho odkazy v rámci depresí a síly deprese jsem si taky prožil… Porozuměl jsem mu.“
Odpustil byste mu, i kdyby žil jiný život?
„I já bych si dovedl v určitý fázi života představit, že kdybych vše podělal a neviděl jiný východisko, tak bych utekl schovat se někam do Indie. Všechno bych mu odpustil. Byl bych jenom rád, že mám tátu. Ale pak, když jsem dostal telefonní číslo na dotyčného člověka a jenom jsem slyšel: »Haló«, tak jsem věděl, že to můj táta není. Myslím si, že tyhle věci jdou poznat i přes telefon.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (24. 11. 2024)
32 fotografií
