Autor knih o Poslední aristokratce Evžen Boček: Píšu od pěti ráno...
30 fotografií
Na pultech knihkupectví se objevil šestý díl populárního cyklu o Poslední aristokratce, chystá se druhý film. Ale Evžen Boček (56), kastelán ze zámku Milotice, který se díky »aristokratce« stal jedním z nejúspěšnějších českých spisovatelů, se rozhodl v nejlepším skončit!
Věděl jste od začátku, že knižní Aristokratka bude mít šest dílů?
„Ne, to jsem samozřejmě vědět nemohl. Je to deset let, co vyšel první díl, takže to bych musel být absolutní genius, abych to už tehdy tušil... Byla to dlouhá cesta. Předtím jsem psal několik let velmi nepravidelně, vznikl jeden díl, pak druhý a až tak od třetího pokračování jsem plánoval dopředu další, možná dva. Ale od čtvrtého jsem zároveň věděl, že cyklus šestým dílem skončím. I z toho důvodu, že jsem sám cítil, že začínám být předávkovaný. A je lepší, když se předávkuji já, než potom čtenáři!“
V historii je mnoho spisovatelů, kteří se i přes silná slova ke svým postavám nakonec vrátili.
„V této chvíli říkám, že pokračování nebude. Ani si nedokážu představit, jak by to šlo dál. Šestý díl končí v roce 1997, kdy ještě nejsou mobily, není internet, maximálně fax. Z moderních technologií mám hrůzu, nepoužívám je a nedělá mi to dobře. Nicméně úplně poslední díl to de facto není, protože už mám rozepsaný takzvaný prequel čili díl, který se bude odehrávat v roce 1983, před vůbec první Poslední aristokratkou.“
O čem to bude?
„Vracím se do krásného období svých gymnaziálních let, úžasných osmdesátek. Samozřejmě je to doba socialismu, nějakého sledování a tak podobně. Čtenáři se mě často ptají, co některé postavy dělaly předtím, tak jim to splním. A jinak prozradím jedinou věc – v té mojí sérii se používá pro návštěvníky slovo mufloni a v tom prequelu bude vysvětlené, proč tomu tak je!“
Aristokratka z vás udělala jednoho z nejúspěšnějších spisovatelů. Kolik se vlastně prodalo vašich knížek?
„Asi půl milionu výtisků. Lidí je ale zřejmě četlo více, protože si knížku často půjčují. Což je sprosťárna! Měli by si je kupovat, abychom my, spisovatelé, nemuseli šlapat vodu a měli z čeho žít...“
Vy máte i své občanské povolání, už od roku 1992 jsme kastelánem milotického zámku. Jak se vám to daří skloubit s psaním?
„Velice jednoduše, pro mě je to relax. Už jsem starší člověk, chodím spát jako malé děcko třeba v devět večer, v zimě klidně i v sedm, a vstávám sám od sebe dost brzy, třeba ve čtyři nebo v půl páté. Takže v pět ráno jdu s čistou hlavou psát a píšu maximálně dvě hodiny. Pak už se to nedá. Psaní je jako běh na sto metrů, je to strašně intenzivní. Tímhle tempem napíšu denně maximálně půl stránky. Tedy – napíšu toho i víc, ale druhý den to vždy promažu. Abych psal třeba pět hodin nebo jako Dumas nebo Balsac ještě déle, to nechápu, jak mohli zvládnout.“
Vojta Dyk si 2 roky po svatbě s Táňou postěžoval: Doma mě nikdo neposlouchá!
Takže má-li poslední knížka šest set stránek, psal jste ji tři sta dnů?
„To odpovídá. Přes ten den na zámku to opravdu déle nejde, řeším pak spoustu jiných problémů. Každý den se něco pokazí – kde má téct voda, neteče, kde nemá téct, teče... Návštěvnost se zvyšuje, zaměstnanců je méně. Pořád s někým mluvím, jsem v jednom kole. V sezoně v sedm večer zamknu bránu a už není pomyšlení, že bych se soustředil na psaní.“
Nebylo by řešením pro úspěšného spisovatele, který prodal takové množství knížek, věnovat se už pouze literární činnosti?
„To by pro mě nebylo. Už jsem do zámku zakomponovaný, žiji tam třicet let. Déle jsem nikdy v životě nikde nebyl. Ani v rodném domě ne. Nedokážu si představit, že bych tam nebydlel. Nehledě na to, že teď jsou knížky sice bestseller, ale co bude za dva roky, to nikdo neví.“
Hrdinkou vašich knih je žena, Marie Kostková z Kostky. Jak se muži píší ženské postavy?
„Mám manželku a dvě dcery, mezi ženami žiju celý život. Vím, jak uvažují, jaké mají problémy, co je trápí...“
Chodí za vámi do zámku lidé právě díky Aristokratce?
„Chodí, nechávají si i podepsat knížky. Nejvíc miluju ty, kteří si přinesou všech pět dílů, teď už vlastně šest, protože vím, že si je koupili! Někdy přivezou jen jednu, protože se nechtěli tahat se všemi a nebyli si jistí, jestli mě zastihnou. Ale když mě ujistí, že mají doma všechny, tak je to v pořádku!“
Podle Poslední aristokratky vznikl film a jestli tomu dobře rozumím, teď se připravuje druhý?
„Ano, bude se natáčet v dubnu a většinou u nás v Miloticích. Už nás byl navštívit sám režisér Jiří Vejdělek se svou architektkou. Ale chodil tam nějak víc, než při tom prvním filmu, tak si myslím, že to bude delší natáčení.“
Byl jste s prvním filmem spokojený?
„Práva jsem jim prodával s tím, že do toho nebudu mluvit. Ten film je strašně milý. Hrají v tom samí příjemní lidé – skvělá Táňa Vilhelmová, respektive Dyková, Eliška Balzerová a další. Pro mě bylo velice příjemné i natáčení, přestože se točilo v zimě. Producenti potom ale sami řekli, že v zimě už nikdy žádný film točit nebudou...“
Máte jako spisovatel ještě další ambice, jiná témata nebo jiný žánr?
„Ne, teď se budu, s prominutím, drbat s tím prequelem. Chci, aby byl dobrý, čtivý a vtipný. A pak nevím. Mám v hlavě něco, co bych chtěl zkusit – divadelní hru. Láká mě, že tam nemusíte dělat popisy. Jen napíšete – Karel, dvojtečka, uvozovky dole a píšete. Ale jestli se to někdy někde bude hrát, to nevím.“
Se Strachem Nacafe: Tatiana Dyková
30 fotografií
