Halina Pawlowská: Můj bláznivý život v karanténě!

Halino, Zážitky z karantény je už vaše třiatřicátá kniha. Kde stále berete ten drive a vtip, kterým vaše knihy vynikají?
„Asi je to tím, že mě to baví. To si myslím, že je takový základ. Prostě když píšu, jsem to já. Mě to vždycky rozčiluje, když se říká: »buď sama sebou«, protože já bych třeba ráda byla i někým jiným, ale není to možné. Mně nic jiného než být sama sebou nezbývá! Takže pokud bych toto klišé měla použít, tak bych řekla, že když píšu, tak jsem nejvíce sama sebou, a to je ten motor.“

Vy jste tuto knihu začala původně psát jako deník, kdy jste si dala za cíl každý den zaznamenat něco pozitivního...
„On je to vlastně takový můj life motiv obecně. Například v mém filmu Díky za každé nové ráno je také, že za každé nové ráno se má poděkovat. Když otevíráte den a jste schopná otevřít oči a nadechnout se, tak už jen to je pozitivní. Na každém dni se dá něco pozitivního najít.“

Takže to psaní vám i pomáhalo se s tou karanténou vyrovnat?
„Byla to nová situace a ve mně bylo spousta obav a takové rozčílení nad celou situací. Najednou všechno bylo jinak, všechny plány... Zachvátila mě taková velmi silná emoce. Takže jsem do psaní šla s takovou vervou, velkou vervou. No a díky tomu mi to psaní šlo dobře.“

Halina Pawlowská 6 let po smrti manžela (†60) otočila: Druhá svatba!

Co ještě vám pomáhá?
„Snažím se, aby každý den měl nějaký řád. Snažila jsem se chytnout tu situaci, dát ji nějaké opratě.“

Ani jsme se nenadáli a jsme v další karanténě. Píšete další knihu?
„Ještě ne!“

Je alespoň v plánu?
„Ono takhle: Toto je moje třiatřicátá kniha, takže jsem oslovila třiatřicet kmotrů na její křest. Ale protože evidentně neumím počítat, tak ve výsledku jich mám pětatřicet.“

Takže vám chybí dvě knihy...
„Ano, teď musím rychle psát.“

O čem by měly být?
„Už dlouho chci napsat takovou ságu o mojí babičce z otcovy strany, o které se toho hrozně málo ví. Pocházela z Haliče, což je taková oblast u Lvova, která vždycky patřila někomu jinému. A ta druhá by měla být o Huculech, což je takové etnikum, ze kterého právě moje babička pocházela a které tam v horách žilo.“

Stále pro všechny v domě vaříte?
„To platí pořád.“

A stále jste ve stejném počtu?
„Teď je nás o jednoho méně.“

Kdo ubyl?
„Syn. Je na chalupě.“

Jemu se s vámi v té první karanténě nelíbilo?
„Chalupa se musí udržovat, takže on to pojal tak, jako že se z něj na nějaký čas stane zahradník. A také možná přede mnou vyhrála nějaká přítelkyně. Tak je tam s ní.“

Pokračování rozhovoru a Halininy oblíbené recepty najdete v tištěném vydání Nedělního Aha!

Matěj Ruppert: Rád pozoruju Halinu Pawlowskou!