Herec Divadla Járy Cimrmana Brukner: Co by dělal bez divadla?!
7 fotografií
V divadle je už přes padesát let, objevuje se i ve filmech. Kromě herectví má ale Petr Brukner (77) ještě jednu velkou vášeň – focení. Foťák nedá z ruky, samozřejmě ten klasický, na kinofilm. Výstav má za sebou víc, tu poslední otevřel v brandýském muzeu, ve městě, kde řadu let žije.
Fotíte pořád na kinofilmy?
„To mám nejradši, ty fotky mají jedinečnou atmosféru. Ale pořídil jsem si i digitální fotoaparát. Jenže už dva roky s ním bojuju! Tedy s tím jeho menu. Tam je tolik věcí, který nepotřebuju! Před tím jsem bojoval s počítačem, ale už jsem to úplně vzdal.“
Co vás ještě baví, kromě focení?
„Všechno! (směje se) Třeba různý věci sbírám. Můj brácha Josef, který už je bohužel po smrti, lepil letadýlka. Takže máme doma asi osmdesát modelů letadel. Ale jinak sbírám cokoli, co najdu na ulici. Taky miluju skládky! Cokoli mě tam zaujme, sbírám. No a kromě toho lepím koláže.“
Jaké?
„Dávám třeba do klasických obrazů dohromady postavy, předměty a situace, který by se nikdy v životě nepotkaly. Anebo trojrozměrný obrazy. K tomu mě jednou inspiroval náš divadelní barman. Nesl do kontejneru těžký pytel a já se ho zeptal: Co to máš? A on: Ale, sbírali jsme v baru vypálený zapalovače, jdu to vyhodit. Já na to: Nevyhazovat! Odnesl jsem si dvacet pět kilo zapalovačů a udělal jsem si z nich obraz.“
To všechno stíháte skloubit s divadlem?
„Ale jo, času mám dost. Hrajeme měsíčně kolem dvaceti představení, ale střídáme se, takže jich mám deset až dvanáct. To je v mém věku akorát. Ale ještě jsou tam tři starší než já – Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka a Honza Hraběta. Když vezmete i hrající a nehrající techniky, nedávno jsme počítali, že jen dva nejsou v důchodu. Někdy říkáme, že jsme divadlo hrajících starců!“
Některé hry hrajete už přes padesát let. Stane se, že vám vypadne text?
„To víte, že ano! Čím jsme starší, tím je to horší. Když je taková delší pauza, jako byla teď, tak hry oprašujeme. Sejdeme se o hodinu dřív a projedeme si to. I když je to náročný, protože tu hru pak za den hrajete dvakrát, a to už je pro některé z nás hodně. Já ale bez divadla nemůžu být. Kdybych ho neměl, tak bych zcepeněl. To už bych tu třeba ani nebyl.“
Zbytek rozhovoru najdete v tištěném Aha!
7 fotografií
