Babička z Kouzelné školky adoptovala dítě z Ugandy!
PRAHA – Herečka Libuše Havelková včera oslavila osmdesáté druhé narozeniny! Legendární herečka si zahrála řadu nesmrtelných rolí, od paní přednostové v Ostře sledovaných vlacích přes maminku v Nejmladším z rodu Hamrů až po vdavekchtivou statkářku v legendárním seriálu Byli jednou dva písaři.
Nejznámější je ale z plejády různých babiček. A právě jako babička Libuška dlouhá léta moderovala dětský pořad České televize Kouzelná školka. Z toho ale k velké lítosti »jejích« mrňat před časem zmizela. Už jí to nedovolilo zdraví...
Jak jste se vlastně dostala k herectví?
„Původně jsem toužila být zpěvačkou. Jeden čas jsem se tak dokonce i živila, potom mě ale zaujala činohra. Tajně jsem si po koutech zkoušela básničky, aby mě nikdo neslyšel, a potom jsem se přihlásila na dramatické oddělení konzervatoře. To už je ale strašně dávno, za války. Pak jsem byla totálně nasazená do Reichu, do Berlína, jako celý ročník 1924, a školy byly zavřené. Po návratu jsem dostudovala a moje první divadelní angažmá bylo v Ostravě.“
Vy jste se ale narodila v Českých Budějovicích...
„Ano. Když mi bylo devět, tak jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsme měli příbuzné. V šesti letech mi totiž zemřel tatínek, a maminka to tak měla snadnější. Také jsem měla dva starší bratry.“
Hrála jste mimo jiné v oscarovém filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky. Jak vzpomínáte na spolupráci s ním?
„Velmi ráda. Tenkrát to byl štíhlounký mladý chlapec, který ovšem už přesně věděl, co chce. Hlavně si zvolil nádhernou předlohu. Měl to všechno pěkně rozmyšlené, takže nebylo divu, že došlo k takovému úspěchu, který vyvrcholil Oscarem. Já tam měla poměrně malou roli, ale jsem moc ráda, že jsem u toho byla.“
Kterou svou roli máte nejraději?
„Dělala jsem spoustu pohádek a inscenací v televizi a krásné role jsem měla i v divadle. To jsou ale už jen stíny, my herci jsme hrdinové okamžiku. Když představení derniérou skončí, mizí v nenávratnu. Jen pár lidí si možná po čase vzpomene na nějaký výkon. Kdežto v televizi je to zachyceno na dlouhé věky. Moje taková nejvýznačnější role byla matka Hamrová v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů. Ten měl tenkrát ohromný úspěch.“
Jste maminkou herce a zpěváka Ondřeje Havelky. To vy jste ho přivedla k této životní dráze?
(smích) „Ne, ne. On dlouho nevěděl, co má dělat. Potom začali na chalupě s partou mladých lidí vymýšlet různé hry, prostě tam řádili. Jeho to začalo bavit, tak mi jednou oznámil, že bude dělat zkoušky na DAMU. Ty udělal a pak si ještě v Brně vystudoval režii. Teď úspěšně režíruje, z čehož mám ohromnou radost. Nedávno v Brně zrežíroval Prodanou nevěstu a má na ni dobré kritiky. Je to moderní, hravé a není to urážlivé vůči Smetanovi.“
Ondřej také zpívá s kapelou Melody Makers, jak ta se vám líbí?
„Já jim moc fandím a držím palce. Oni dělají starou muziku, která je melodická a rytmická. Jinak spíš tíhnu ke klasické hudbě, k opeře. A můj milovaný skladatel je Janáček!“
Vždycky jste představovala mateřské role, kolik máte vlastních dětí a vnoučat?
„Mám dvě děti. Kromě Ondřeje ještě dceru Danielu. Ta vystudovala kulturu a vzdělávání dospělých a teď soukromničí. A vnuky mám už čtyři! Navíc jsem ještě před třemi lety adoptovala na dálku ugandského chlapce Ivana Kizwbika. Bylo to v rámci akcí, které pomáhají chudým dětem ve světě. Mají jim pomoci získat vzdělání. Platím mu ročně nějakou částku, za kterou mu nakoupí učebnice, šaty a jiné potřebné věci.“
Jak spolu komunikujete? Uvažujete o návštěvě?
„Je to jen na dálku přes dopisy. Petr Kostka, který má také holčičku z Ugandy, tam byl, ale pro mě je to nedostižné. Hrozně ráda jsem cestovala, hlavně po Středomoří, ale teď už mám zdravotní potíže, které mi brání se někam vydávat.“
Dlouhá léta jste učila na DAMU, kdo patří mezi vaše »odchovance«?
„Těch je moc, celá řada! Když si vzpomenete na herce, kterým je teď kolem padesátky šedesátky, tak ti jsou většinou moji. Lábus, Hrzán, Satoranský, Hanička Maciuchová...“
Musíme se zmínit i o Kouzelné školce, kterou jste moderovala coby »babička«...
„Nejdřív jsme dělali Kuřátka, ze kterých se později stala Kouzelná školka. Už jsem ale skončila, už to nepůjde kvůli zdraví.“
Poznávají vás děti na ulici?
„To víte že ano! Povídáme si na ulici, v metru. Vždycky se zachytíme pohledem a já jim zamávám.“
S herectvím jste definitivně skončila?
„Nejkrásnější by bylo zemřít na jevišti, ale to už se mi asi nepodaří, na jeviště bych se už bála. Ještě tak před kameru, to možná ano. Když něco přijde a buduli moci, tak hrozně ráda. Teď také budu nahrávat nějaké pohádky na desky, to bude hezká práce.“
Čím si krátíte čas?
„Měla jsem chalupu, které jsem se hodně věnovala, ale teď jsem ji předala vnukovi. Tam jsem dělala všechno možné, natírala, zařizovala. Chalupa byla takový můj největší koníček. Na léto se tam zase chystám, užít si klidu a sluníčka.“
Libuše Havelková,rozená Drboutová
* 11. května 1924, České Budějovice.
Studovala na konzervatoři a na DAMU, kde se zúčastnila založení školní scény DISK.
Po angažmá v Ostravě byla od roku 1960 členkou Národního Divadla.
Na DAMU učila od 50. let minulého století, v 70. a 80. letech byla docentkou a proděkankou. S manželem, hudebním skladatelem Svatoplukem Havelkou, má dvě děti, syna Ondřeje (52) a dceru Danielu (55).
Autor: Petr MACEK
Foto: archiv Libuše HAVELKOVÉ, Marek ZEZULKA
