O skrytých vášních bratrů Rodenových
15 fotografií
Když nehraje divadlo ani netočí, je Marian Roden (55) u koní. Jezdí prakticky denně. Zvířata a herectví jsou dvě lásky, které ho pojí se starším bratrem Karlem (57). Občas se potkají na jevišti i před kamerou. Naposledy ve filmu 3Bobule, který měl jít před karanténou do kin. Premiéra se ale musela odložit.
Film 3Bobule jste natáčeli na Moravě, ve vinařském prostředí. Jak jste se tam cítil? „Na Moravě je mi vždycky dobře. Je to taková země zaslíbená a mám ji moc rád. A ještě, když je to podpořené dobrým vínem! Producent Bobulí, Tomáš Vican, můj letitý kamarád, mě navíc zavedl do tajů výroby vína. Ale hrozny jsem sbíral jenom ve filmu. Není to snadné. Musíte u toho být v předklonu, a to není vůbec jednoduchá práce. Zvlášť, když máte dva metry, jako já!“
S bratrem jste vyrůstali v herecké rodině. Bylo jasné, že zůstanete u umění? „Vůbec ne! Šli jsme každý jinou cestou, abychom nakonec stejně skončili u divadla. Tatínek nás do zákulisí bral málo, třeba na Mikuláše. Věděl, že je to těžký povolání a do divadla nás nelákal. Vyrůstali jsme ve stejném městě, v Českých Budějovicích, jako Bára Hrzánová. Ta hrála odmala, protože babička s dědečkem ji s sebou na zkoušky brávali.“
Kdy jste s herectvím začal vy? „Poprvé v deváté třídě, a pak jsme s Bárou o prázdninách hráli v Dalskabátech čerty, a to na otáčivém jevišti v Českém Krumlově. Táta tam hrál Trepifajxla. Pamatuju si, že jsme měli honorář dvacet pět korun. Tehdy ale vůbec nebylo jasné, že půjdu k divadlu.“
Kam vás to táhlo? „Ke zvířatům. Mně i Karla. Ten chtěl jít do Chuchle jezdit dostihy, já zase drezúry. Oba dnes máme plno zvířat. Máme v sobě lásku ke koňům i k divadlu. Bydlíme na venkově. Osobně mám město rád, obdivuji jeho architekturu, ale ještě radši se vracím na venkov.“
Jak to máte daleko do Prahy? „Asi tři čtvrtě hodiny. Šest kilometrů od domu mám vlakovou stanici, takže když zkouším v divadle, jezdím vlakem. Vystoupím v Praze na nádraží a v divadle jsem za pár minut. Ale na představení jezdím autem, v noci to na nádraží není žádná slast.“
Máte hodně zvířat? „Zase tolik ne. Mám tři lovecké psy, holuby a jednoho koně. Denně ho trénuju. Když zkouším v divadle, jedu domů, převleču se a jdu ke koním do komerční stáje. Mám velký smysl pro zodpovědnost. Jen jeden den v týdnu nechám koni i sobě volno. Je dobrý, když si od sebe navzájem odpočineme.“
A když točíte? „Herecká práce je pro mě priorita. Takže když točím, dostanou koně náhradní program. Musí denně chodit. Ví se, že v přírodě nachodí šedesát kilometrů denně. Proto jsou v rámci tréninku takzvané kolotoče, kde je jejich pohyb kontrolovaný. Když z nějakého důvodu nemůžu, tak je využívám.“
Kdy jste se dostal ke koním? „Už jako malý. Doma jsme vždycky měli psy, maminka je moc chtěla. Babiččin bratr, náš strýc, měl hodně koní. Obchodoval s nimi. Každý týden jsme z Českých Budějovic jezdili na venkov. To nás ovlivnilo. Koně jsme vídali neustále. Kousek od našeho domu tekla Vltava a za ní byl jezdecký oddíl. Z okna paneláku jsme s bratrem koukali na koně. Odmala na nich oba jezdíme. Zjistil jsem, že psy a koně k životu potřebuju.“
Kdy jste si koupil prvního vlastního? „Hned po revoluci. Odjel jsem do Holandska a přivezl si ho. To jsem už bydlel na venkově, ale jinde, než teď. Teď už mám třetího vlastního koně. Ale rukama mi jich prošlo hodně, protože je cvičím.“
V čem to spočívá? „Vždycky záleží na tom, co klient chce. Jestli jen obsednout koně, anebo ho naučit konkrétní cviky. Anebo může jít o takzvaný remontní výcvik, kdy kůň přijde z hříbárny a lidé ho chtějí kompletně připravit, aby z něj byl dobrý kůň.“
To též děláte? „Taky, ale už méně. Roky přibývají a vždycky to s sebou nese nějaké riziko. A v mém věku už se vám nechce padat z koně.“
Využil jste svých dovedností někdy při natáčení? „Ne. Jen jednou, hned po škole, jsem točil velitele jízdní eskadry, ale to, co opravdu dělám, jsem před kamerou nikdy nevyužil. Brácha Karel si s koňmi zahrál. V Křižáčkovi z něj nesesedl. To jsem mu asi i trošku záviděl. (usmívá se) Měl krásnýho španělskýho koně a k tomu tým, který se o něj staral. Byla to krásná role.“
Kromě koní máte lovecké psy. Chodíte na hony? „Ano! V letošní sezóně jsem jich měl dvacet sedm. Myslivost mám rád, věnuju se jí už od osmnácti let. Chodím jen na takzvanou drobnou zvěř – divoké kachny, bažanty… Zvěřinu mám rád i v kuchyni, mám třeba svou oblíbenou bažantí směs.“
15 fotografií
