Bolestivá ztráta! „Vím to už delší dobu," tvrdí Černocká
Jsou herci, kteří jsou celý život spjatí s jednou rolí. Petra Černocká (70), která právě dnes slaví životní jubileum, patří mezi ně. Saxanou už je 47 let, kdy se objevila ve filmu Dívka na koštěti (1971). Podruhé si ji zopakovala v Saxaně a lexikonu kouzel (2011) a nyní si ji zahraje potřetí, a zřejmě naposled. V divadelní adaptaci na prknech divadla Studio DVA. Jenže bez původního kostýmu! Proč?
Paní Černocká, co vám proběhlo hlavou, když jste dostala nabídku na divadelní Saxanu?
„K smrti jsem se vyděsila! Protože léta běží a v představení se klade důraz na to, abych byla k poznání. A já myslím, že jsem se od té doby dost proměnila. Nechci přímo říct, že jsem zestárla, to si nerada připouštím, ale je to vlastně tak. Nejdřív jsem říkala: V žádném případě do toho nejdu. Pak jsem to ale zvážila a prohlásila: No a co, dáme si Saxanu potřetí.“
A poprvé v divadle....
„Je to tak a já, abych řekla pravdu, si už žádnou další možnost nepředstavuju. Ještě by možná šla udělat v cirkuse. Protože čarodějnický kostýmy jsou famózní! Až mě mrzí, že nemám nějaký zajímavý převlek, ale není proč. Leda by mě na konci představení jako Saxanu ukládali do rakve.“ (směje se)
Jak to tedy v divadelní verzi bude fungovat?
„Saxanu bude hrát samozřejmě mladá herečka, konkrétně Berenika Kohoutová anebo Vendula Příhodová. Já jsem tam jako speciální host, a ten na jevišti dlouho neotravuje. Proto té roli pracovně říkám »zjevení«. To znamená, že se v určitém okamžiku objevím a začnu zpívat. Představuju si to, jako když se v Lurdech zjevila Panenka Maria, ale jak to bude vypadat, na to se musíte přijít podívat.“
Budete na sobě mít původní kostým?
„Ten úplně původní, filmový, ne, ten se totiž ztratil! Vím to už delší dobu, protože tu a tam někoho napadne kostým vyfotit a použít. Ale teď mi v divadle vytvořili repliku. Udělali ji velmi pěkně a skoro přesně. Dokonce z mého pohledu lépe než originál. Protože kostým ve filmu, to byla ryzí pytlovina, která po těle drobátko drhla. Kdežto tento mi připomíná materiál, z jakého se za »socíku« dělaly pláště. Takový, jaký nosili chlapi, co vydávali v montovnách šrouby. Říkalo se mu, myslím, kepr, a je velmi příjemný! A taky vlastně retro.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!