Režisér Václav Vorlíček: Smutný vzkaz Brejchové do LDN! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Režisér Václav Vorlíček: Smutný vzkaz Brejchové do LDN!

Režisér Václav Vorlíček
Režisér Václav Vorlíček (Robert Klejch)

Už dvaačtyřicet měsíců Jana Brejchová pobývá kvůli degenerativnímu onemocnění mozku v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole. Oslaví tam i své zítřejší 79. narozeniny. Režiséři největší českou filmovou hvězdu, za kterou je herečka právem označována, zbožňovali. Výjimkou není ani Václav Vorlíček ( 88), který ji obsadil do nezapomenutelné role královny v legendárním seriálu Arabela. Ve velkém rozhovoru pro sobotní Aha! na ni moc rád zavzpomínal.

Kdy jste, pane režisére, potkal poprvé Janu Brejchovou?
„To mojí Píďalce bylo třináct let. Režisér Jiří Sequens točil Olověný chléb a kameraman Vladimír Novotný mi říká – Vašku, podívej se támhle na tu holku, to je přímo boží zjevení, ta je tak neuvěřitelně fotogenická! A jak k tomu hraje! A jak je neuvěřitelně spontánní! Z tý bude, když u toho zůstane, jednou velká hvězda... A na to děvče křiknul – ty, Píďalko, pojď se představit! No a tak jsem se poprvé seznámil s Janou Brejchovou, která v Olověném chlebu hrála Píďalku. Byl to její úplně první film, a protože před kamerou už zůstala, stala se z ní, jak kameraman Novotný předvídal, skutečná velká česká filmová hvězda.“

Kdy jste s ní poprvé spolupracoval?
„Byl jsem čerstvým absolventem FAMU, můj profesor Miroslav Hubáček připravoval na Barrandově film Roztržka a prý by byl moc rád, abych s ním na tom filmu spolupracoval. No ale ta Roztržka byla pěkná pitomost. V té době jméno Jana Brejchová už bylo známé a Hubáček si umanul, že ji stůj co stůj musí mít v malé epizodě. A tak mě poprosil, abych Janu oslovil.Nechtěl jsem ho urazit, tak mu povídám – no já nevím, Jana Brejchová je už ale zvyklá na větší role...“

A co Hubáček?
„Trval si na svém. Tehdy už Brejchová žila s Milošem Formanem, mým spolužákem z FAMU, v pronajatém pokoji v rozděleném bytě. Bylo to hrozné, ale snažili se dělat si z toho srandu. Usilovně a statečně sháněli důstojný byt. Ten jejich krcálek byl v ulici u Tyršáku, za mostem Legií, no a tam jsem je potkal, zrovna někam šli...“

A přemluvil jste Janu k Roztržce?
„Samozřejmě že jsem příležitost vzal za pačesy. A protože byl Miloš můj spolužák, udělal na ni okamžitě očko a ona souhlasila. Ta Janina epizodka spočívala v tom, že by točila dvě, maximálně tři hodiny. Já to ale vymyslel tak, že jsem pro ni dohodl smlouvu na tři natáčecí dny. Nevím jak. Myslím, že jsem tvrdil něco takového, jako že z tý epizodky se vyklube velká role nebo něco podobnýho.“

Druhý váš film s Brejchovou byla Touha režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1958.
„Byl jsem pomocný režisér a Jana hrála s Jirkou Valou ve druhé povídce Lidé na zemi, hvězdy na nebi. Natáčeli jsme asi čtrnáct dnů v parném létě v Písku. Miloš byl tehdy v Bruselu, pracoval tam v rámci Světové výstavy na československém programu.“

Takže Jana byla ráda, že nemusí být v tom parném létě v Praze a sama, ale s filmařskou partou v Písku u Otavy?
„Ano. A právě proto, že byla plná letní sezona a všechny hotely byly narvaný, ubytovali nás v penzionu za městem, který byl mimo provoz, včetně kuchyně. Pořídili jsme si tedy takový bezvadný benzinový vařič z NDR, neuvěřitelně výkonný, to byste koukali! Ale ty nákupy... Do města to byly tři kilometry! A když jsme se tam dokodrcali, většinou po svých pěšky, a nakoupili, už jsme neměli po celém dni natáčení sílu použít ten enderácký vařič. Tak to šlo zastudena. Jana ten vařič ale jednou skutečně zapálila. Musela se předtím ale málem utopit.“

Utopit?
„Jo! Ve scénáři měla, že skočí do vody. A nikomu neřekla, že neumí plavat. Vojtěch tedy spustil na břehu kameru a křikl na Janu v plavkách – skoč! A ona bez rozmyslu skáče. A potom najednou vidím, že jí z vody koukají jen oči a ruka, šla pod vodu. Tak za ní skáču, dělám pár temp a vytahuju ji na břeh. Potom ještě dlouho plivala vodu. A když jí konečně došlo, že žije, měla obrovskou radost a prohlásila – dneska dělám pro všechny večeři, mám takovej skvělej recept... A odjela na nákup. No tak jsme se na ty hody všichni těšili. Housky z pytlíku už nám lezly krkem. Když se ale Jana z nákupu vrátila, nestačili jsme se divit.“

Jak vznikal rozhovor
Venku byla zima, doma měl ale teplo. Přesto v křesle seděl zabalený do deky. „Tak to mám rád. Od rána tvořím. Jde ale o tvůrčí proces, tak vám neprozradím, co tvořím. Snad jen to, že půjde o šedesátá léta,“ oznámil Václav Vorlíček tajuplně. Potom posmutněl „Jana Brejchová? Stačí jediné slovo: Chybí! Chybí nám všem k životu! Kdekoli se objevila, byla to obohacující radost a velký zážitek,“ konstatoval s tím, že si rád o Janě popovídá, o narozeninách by se prý ale mělo mlčet. „K tak vysokému věku se už nepřeje, a hlavně – tahle číslice se už ani nepřipomíná – a zvlášť dámě!“

Václav Vorlíček o své biografii: Vzpomíná, jak ho zlobil Menšík!

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.