Smrt herce Třísky: PLÁČE I HAVLOVÁ, HRUŠÍNSKÝ SE S TÍM NEMŮŽE SMÍŘIT...
I bývalá první dáma roní slzy! Jan Tříska (†80) byl totiž v lednu 1997 svědkem na svatbě prezidenta Václava Havla (†75) a herečky Dagmar Veškrnové (64). Zpráva o podivném skonu legendárního herce zasáhla celý český a také slovenský showbyznys.
Dagmar Havlová (64), bývalá první dáma
„Je to tragédie, která mě silně zasáhla. Boží cesty jsou zkrátka nevyzpytatelné... Jen těžko se mi formulují myšlenky, vždyť jsem se dodnes pořádně nevyjádřila ani k odchodu manžela... Vzpomínám na něj jako na skvělého herce a Vaškova jednoho z nejlepších kamarádů. Nemyslím, že život ukončil sám. Zpočátku to tak sice vypadalo, ale myslím, že tato teorie už je vyvrácená odborníky. Nechci spekulovat...“
Jan Hrušínský (62), herec a principál
„Znali jsme se celý život. Jako kluk jsem s ním hrál v představení Měsíc na vsi v Národním divadle, později jsme spolu vystupovali přes šest let v Divadle Na Jezerce ve hře Kumšt. Byl to vynikající herec a skvělý kamarád, s jehož odchodem se neumím smířit.“
„Je mi to moc líto, protože pokud vím, tak Honza vůbec neplánoval, že někdy umře. Držel diety, byl vegetarián, cvičil, jezdil na kole, plaval, běhal a myslím si, že i ve svých osmdesáti letech byl velice připraven fyzicky i mentálně dál pracovat. Byl stále schopen naučit se i dlouhé texty.“
Vlasta Chramostová (90), herečka
„Myslím, že světoběžník přišel domů umřít. Napadly mě dvě citace: ruská básnířka Cvětajevová, která říká, že vlast není území, ale nezměnitelnost krve, a Jiří Voskovec, který říkal, že domov není tam, kde si pověsíš klobouk, ale kde se pověsíš... Spatřuji jistou podobnost se smrtí Vlastimila Brodského. Myslím, že to jsou podobné motivy, protože stáří není žádná radost. Vím, o čem mluvím. Budu na něj vzpomínat v nejlepším.“
„Shakespearovy Sonety jsou velmi často o pomíjivosti lidského bytí. Mluvili jsme s Honzou i o těchto posledních věcech. Velmi krásně. Vím jedinou věc, že to těžce prožíval a řekl mi – Martine, po osmdesátce je to všechno jinak. Věř mi! To mám od něj. Ale připadá mi jako šílená shoda okolností, že už není.“
Jitka Zelenohorská (70), herečka
„Hrála jsem s ním kdysi dávno v Divadle za branou ve hře Intermezzo. Ty zkoušky, které byly vedené Otomarem Krejčou, byly velice tvrdé a i ten Honza Tříska byl na sebe tvrdý i na nás, ale jinak hrozně příjemný. Byla jsem z toho, co se stalo, úplně paf. Dozvěděla jsem se to v neděli a byla jsem s kamarádkami, tak jsme řešily, jak je to vůbec možné. Je to hrozné a smutné. V tomhle věku, kdy se ještě těšil, že udělá nějaký film, a měl na to, je to nepředstavitelné. Byl to asi osud.“
„Hrála jsem s ním v televizi, kde jsme dělali pohádky. Měla jsem možnost se mu přiblížit jako kolegyně. Táta (herec František Filipovský, pozn. red.) s ním byl kamarád, vždycky kamarádil s nejmladšími členkami v činohře Národního divadla a s Třískou si dělali vzájemně lumpárny. Honzík patří k mému životu, mládí, dospívání a dospělému věku. Těžko se s tím budu smiřovat, že už na něj budu jenom vzpomínat.“
Jan Kanyza (69), herec a malíř
„Byl to velký shakespearovský herec. Uměl všechno – drama, komedii, konverzační hru. Velice jsem si ho vážil a obdivoval ho. Točili jsme spolu v roce 1973 na Slovensku ve Vysokých Tatrách film Horolezci.“