Marta Kubišová: BYL TO BOŽÍ PRST!
22 fotografií
Je jedním ze symbolů odporu proti sovětské okupaci. Její Modlitba pro Martu se stala hymnou, která v roce 1989 zněla po náměstích. Marta Kubišová (74) s nezaměnitelným hlasem za nepodvolení se minulému režimu nesměla dvacet let zpívat. Proto po listopadu 1989 začala, jak sama říká, svou druhou kariéru. Teď se loučí se zpíváním nadobro. Na turné Marta naposledy, které vyvrcholí na podzim v pražské Lucerně, vystoupí Marta skutečně naposledy.
Proč jste se rozhodla, že zrovna v den 75. narozenin, které vás čekají 1. listopadu, ukončíte pěveckou kariéru?
„Nebylo to ráz naráz. Krátce po mých sedmdesátých narozeninách jsem zjistila, že zpívání je vlastně sportovní výkon, který vyžaduje perfektní zdravotní stav. Tehdy jsem se ale ještě s různými zdravotními peripetiemi vyrovnávala celkem dobře. Když jsem ale přesně v den svých třiasedmdesátých narozenin dostala infarkt, přestože jsem do té doby měla srdce naprosto zdravé, a ocitla se na koronární jednotce v Nemocnici Na Homolce, řekla jsem si – tak a dost! Byl to pro mě takový zdvižený boží prst. Navíc, vždycky jsem věděla, že chci zpívat, jen dokud na to budu stačit. Opravdu se nechci dostat do fáze, kdy bych na pódiu vzbuzovala soucit.“
Je to vaše skutečně definitivní rozhodnutí? Nebudete jako Barbra Streisand (75), která končí a začíná neustále? Anebo Marie Rottrová (75), která si to po roce rozmyslela?
„Je to definitivní, protože mi každým dnem přibývá důvodů, které pro to mluví. Stáří není pro zbabělce a člověk se musí umět rozhodnout!“
Zpívání vám ale určitě bude chybět.
„Nebude. Vyzkoušela jsem si to už během těch dvaceti let, kdy jsem měla nucený hlasový klid. Ani tehdy se mi po zpívání nezastesklo.“
Svůj život máte rozdělený na první a druhou kariéru. Jak hodnotíte tu delší, druhou?
„Ale nic moc. Šla jsem do toho proto, že po roce 1989 se odehrála delimitace podniku Výstavba sídlišť, kde jsem pracovala jako referentka zásobování. Jezdila jsem s kapelou, ale zpívala jsem za tři tisíce a potom zjistila, že moje kolegyně mají i dvacet tisíc. Říkala jsem si – holka, tos dopadla! No a před dvaceti lety jsem se usadila v Divadle Ungelt, kde jsem teď skončila. První kariéra byla sice rychlejší, zato dynamičtější. Proto ráda vzpomínám na období první kariéry, kdy jsme pronikali do Evropy. Asi nejvíc na období, které trvalo sice jen patnáct měsíců, mám tím na mysli samozřejmě Golden Kids. Koncertovali jsme obden a byla to velká legrace.“
K pěvecké dráze jste se po roce 1989 vrátila určitě také kvůli financím.
„Ano. Dcera Káťa toužila po videu, které stálo mnoho tisíc korun československých. Se svým platem úřednice bych na něj neměla. Dala jsem jí na vybranou – buď budu zpívat a to video si možná koupíme, nebo budu úředničit a nebude nikdy ani náhodou. A Káťa řekla – zpívej!“
Jaké to je začít znovu zpívat po dvaceti letech?
„Trémou naštěstí netrpím. Po těch dvaceti letech mě nejvíc potěšilo, že na mne lidi nezapomněli.“
Co budete dělat druhého listopadu?
„Začnu odpočívat a připravovat Vánoce. A po Novém roce dám dohromady všechny svoje poznámky a budu psát knihu. Bude to takový můj pohled na všechno. Je načase, abych se k tomu konečně vyjádřila i já.“
A co takhle role babičky?
„Nevzdávám se naděje, že bych byla babičkou. Ale času už moc nezbývá. Dcera na toto téma argumentovala vždycky tím, že já jsem ji měla až v sedmatřiceti. To jí už ale bylo.“
JAK VZNIKAL ROZHOVOR:
S Martou Kubišovou si na pár hodin sednout a pořádně si popovídat nejde. Zpěvačka je v jednom kole. A protože si i stanovila přesný termín, kdy skoncuje s kariérou, zájem o ni vzrostl tak, že nemá až do listopadu snad jediný den volný. A tak rozhovor vznikal na pokračování. Marta si přitom postěžovala, že střídání teplých a studených dnů jí vůbec nedělá dobře. „Pár dnů u moře s dcerou? To bych moc ráda. To by mi pomohlo. Nemám na to ale opravdu čas,“ komentovala a zdůraznila, že se těší, až ten hektický život bude mít za sebou.
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním Aha!
Na video s Kubišovou se můžete podívat zde:
22 fotografií
