Pravnuk Tomáše Bati Thomas (29): Nový život v Česku!
8 fotografií
Před pěti lety přijel pravnuk slavného Tomáš Bati, Thomas Archer Baťa (29), do České republiky, pak na čtyři roky odcestoval do Jižní Ameriky, aby se před pár měsíci zase vrátil a usídlil se v naší metropoli. Odtud řídí »rodinnou« firmu a cestuje po světě. Česky rozumí, avšak zatím plynně nemluví a pomáhá si v angličtině.
Narodil jste se v Torontu, studoval ve Velké Británii, žil ve Švýcarsku i Mexiku. Co vás vedlo k tomu přestěhovat se právě do České republiky?
„Mám ji rád. Moje rodina je českého původu a já o ní slyšel hodně příběhů. A tak mě láká, že mám nyní možnost se o zemi dozvědět víc, cestovat a poznávat nové věci. I když já do Česka jezdil už jako dítě, jen ne do hlavního města. Všechny naše cesty dřív totiž vedly do Zlína a na Moravu, odkud je můj dědeček.“
Vaším pradědečkem byl slavný obuvník Tomáš Baťa, mluvili jste doma o něm?
„Ano, hodně! Říkali mi, že byl optimista a rád zkoušel nové věci. A to jsem se od něj naučil – být plný optimismu a nikdy se nevzdávat. A doma mi o něm vyprávěli různé historky. Třeba jak když jeho společnost začínala, poslal dva kolegy do světa. Jednoho do Afriky, druhého do Asie. První se ozval z Afriky s tím, že v Africe lidi nemají boty, nepoužívají je. A druhý z Asie s tím, že tady je hodně možností, že bot je nedostatek. To je pro nás obuvníky hezký příběh, perspektivní, ne?“ (směje se)
Pradědeček byl obuvník, čím ale byli dědeček a tatínek?
„Taky obuvníci. Celá rodina máme boty v krvi. (směje se) Jen maminka ne, ta pochází ze Spojených států a pracuje úplně v jiném oboru. Já jsem sice vystudoval politologii na univerzitě v Edinburghu, ale v obuvnictví jsem měl možnost pracovat celý život. Jako kluk jsem trávil prázdniny tím, že jsem chodil do továren a zkoušel jsem vyrábět boty. To prostředí mám rád, zajímá mě.“
Máte doma schované něco po pradědečkovi?
„Mám! Jeho psací stroj a hodně knih. Byl ve své době velkým vizionářem, na všechno měl manuály. Pro výrobu, prodej, které byly stejné pro celý svět. Psal je spolu s Dominikem Čiperou, který byl jeho ředitelem. A tak mám doma jejich originální knihy, které jsou hodně zajímavé. Některé jsem už četl.“
Kde se dnes vyrábí boty, které se prodávají u nás, také v Asii?
„Máme továrnu v České republice, blízko Zlína. Ty původní už neexistují, bohužel v době komunismu do nich šlo málo investic a nebylo možné se k výrobě obuvi vrátit. Jsem ale hrdý na to, že ve Zlíně, který je poměrně malým městem, jsou teď noví výrobci bot, a taky že zdejší univerzita nese pradědečkovo jméno. Ale kromě Čech vyrábíme boty i v Holandsku a jinde v Evropě. Většina naší produkce je dnes v Asii.“
Jaké boty nosíte vy a kolik párů máte doma?
„Kolem sto padesáti. Většina z nich je samozřejmě od Bati, ale prodáváme i jiné značky. Přiznám se, že rád zkouším nové boty. A taky je navrhuju, dělám různé designy. Poslední dobou se víc zaměřujeme na sportovní styl, protože to je teď trend u mladých lidí. Zrovna mám jedny z nich na sobě. (směje se) Děláme i nové designy starších modelů, které se vyrábí třeba už šedesát let, ale my jim dáváme nový život i barvy. Spolupracujeme s designéry, kteří jim vdechnou něco nového.“
Nyní žijte v Praze, plánujete tu zůstat?
„Zatím ano, mám tady totiž náš marketingový tým pro celý svět! A co bude dál, ukáže čas.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Nedělním Aha.
8 fotografií
