Maroš Kramár exkluzivně: O těch, co nám rozkradli zemi! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 3. března 2024

Svátek slaví Kamil, zítra Stela

Maroš Kramár exkluzivně: O těch, co nám rozkradli zemi!

Maroš Kramár
Maroš Kramár (Profimedia)

Každou sobotu ho můžete vidět v televizi jako moderátora pořadu Zázraky přírody. Maroš Kramár (57) je však mnohem víc doma v divadle a ve filmu. A ty v poslední době natočil hned dva. Komedie Muzzikanti zamířila do domácích kin a dramatický Únos se promítá na Slovensku. Kolem druhého z nich, kde si Maroš Kramár zahrál Předsedu, postavu inspirovanou Vladimírem Mečiarem, bylo pořádně rušno. Nejen díky tématu, kterým je únos syna prezidenta Kováče, ale i kvůli otevřenému projevu populárního herce ve sněmovně, který rázem zaplavil internet...

Film se odehrává v polovině 90. let, za vlády Vladimíra Mečiara. Jak vy sám jste ta léta prožíval?
„Byla to hrozná doba. Když různě vybuchují granáty lidem na dvoře, když vybuchují auta a vy nevíte, co můžete čekat. Jsem rád, že to pominulo, ta drsná doba vypalovačů a vymahačů. Ale nejsme od ní daleko. My jsme se jen posunuli do takové možná lepší formy. Přejmenovalo se to, je to taky mafie, ale v rukavičkách. Krade se dál. A právě ve filmu se o tom mluví. Že se někde na začátku stala hrozná chyba, že se to všechno dovolilo, že se nic nevyšetřuje a všem, co něco velikýho ukradli, se to promíjí a žijí dál bez problémů. Oni se chytají sem tam takový malinký rybičky, ale ty velký ryby ty klidně plavou dál a mají majetky různě po světě. A podle mě tomu daly Mečiarovy amnestie základ.“

Čemu?
„Prominulo se všechno a ono to pokračuje do obludných rozměrů doteď. Když začnete krást a nikdo vás nepotrestá, tak kradete stále víc a víc. Víte, že se netrestá a je to normální. Dneska se krade neskutečným způsobem. Poukazuje se na to, všichni to vědí, mluví se o tom, ale nic se neděje. A to je hrozný, že normální člověk ztrácí víru v dobro, spravedlnost a malý děti vyrůstají v tom, že krást je v pořádku, protože budeš bohatý a nic se ti nestane. To je podle mě špatně. A to se nastartovalo právě v té době. A mělo by se to zastavit, to si myslím já!“ (směje se)



Ve filmu hrajete postavu předsedy inspirovanou Mečiarem, jak moc jste ho musel studovat?
„Vůbec jsem ho nestudoval! Nehráli jsme si na dokument. Jde o film, který vychází z té doby, ale nikdo z nás, kdo tam hrajeme, se nepodobá žádné skutečné postavě. Nešlo o to, abych se mu podobal, mluvil jeho hrubým hlasem, anebo dělal jeho gesta. Šlo spíše o to pochopit charakter člověka, kterému chutná moc, má radost, že ji má a dovede být zlý, když mu ji někdo bere nebo kazí. Nebo když ho přestanou poslouchat.“

Znal jste se s ním?
„Setkal jsem se s ním osobně, ale nemůžu říct, že jsme se znali. Potkali jsme se a prohodili pár vět, to je vše“

Před promítnutím filmu ve sněmovně jste měl otevřený projev, velmi kritický. Co je podle vás největší problém v politické situaci na Slovensku?
„To, že se o všem jen mluví, ale nic se nevyšetří. A když nejvyšší mocnář udělí sám sobě amnestii, tak to pak ve společnosti pokračuje. A tam, kde jsme dnes, jsme díky tomu, že jsme to dovolili už tenkrát. Nemělo se vůbec dovolit, aby ta amnestie prošla. Ne, že se teď po dvaceti letech bavíme, zda Mečiarovy amnestie zrušit, nebo ne. Rušíme něco, co nemělo nikdy existovat. A díky tomu, že to existuje, jsme tam, kde jsme.“

V médiích se ihned objevilo, že jste si podal politiky, a hlavně premiéra Andreja Danka…
„A to mě právě štve. Že se z celého projevu se vytahuje něco, co jsem řekl jenom jako dodatek. Já jsem neútočil přímo na něj, použil jsem ho jen jako vzor politika. A oni jsou všichni stejní a tváří se: My jsme tady teď bohové. Nezdraví, nepředstaví se. Já jsem neútočil na pana Danka, to bylo řečeno mimochodem. Nemám zapotřebí ukazovat, jaký je. On to dělá sám. Podstata mýho projevu byla úplně někde jinde. A vůbec nebyla připravovaná. Byl jsem oslovený a mluvil jsem, to, co mě napadlo. Nejsem placený nikým. Za honorář za Předsedu si koupím možná lepší kolo nebo malinkou motorku. (směje se) Nevydělal jsem na tom žádné peníze, nedělám to proto, abych se měl líp. A víte, co je nejhorší?“



Co?
„Že když osmadvacet let po revoluci řeknu něco nahlas, tak koho potkám, ptá se mě: Ty se nebojíš? Nebo mi píšou na Facebook – Držíme ti palce, řekl jsi to za nás! Proč jsme tedy zvonili na tom náměstí? Je demokracie, proč já se mám bát něco říct? V lidech je pořád, po letech, strach. To je hrozný! Už jednou jsem něco nahlas řekl, v roce 1986, a rok jsem nesměl hrát!“

Zakázali vám to?
„Přestal mi zvonit telefon, najednou jsem nikde nedělal. Po roce mě zavolali do televize a řekli: No přišel přípis, že už tě můžeme pustit, ale ne do živých diskuzí! Nedělá se to nikdy písemně, ale telefonicky. To jsou ty komunistický praktiky, který jsou i dnes. A to byla podle mě největší chyba něžné revoluce – že jsme té komunistické chobotnici neusekali chapadla. Ona roste dál jak rakovina a je tady všude. Štve mě to, že když jsem zvonil na náměstí, bylo mi třicet a lidi, co tam dneska sedí, možná ještě studovali »VUML« a teďka rozhodují o mně! Další věc je, že díky aroganci moci se do vlády ve volbách dostali neofašisti. Z mých daní tam sedí ti, co hází kameny na nádraží? Pracuji čestně, poctivě, odvádím daně a z mých daní žijí neofašisté? To je hrozný.“

V Bratislavě pořádáte představení ve vlastním bytě, avšak nedávno proběhlo médii, že v něm nesmíte hrát kvůli udáním od sousedky. Jaká je aktuální situace?
„Je v tom závist, nenávist a nepřejícnost. Paní sousedka má v domě dlouhodobé soudní spory, takže proto se mi mstí tím způsobem, že píše všude, kam se dá, a udává mě. Teď je to tedy tak, že se tam oficiálně nehraje divadlo. Chodí tam lidi, které si já pozvu domů na sklenku vína. Na návštěvy, průměrně třikrát měsíčně. A co už dělám za dveřmi u mě doma, do toho snad nikomu nic není. Jsou to lidi, kteří přispějí na občanské sdružení Ateliér Maroša Kramára a za to je osobně zvu domů na sklenku vína. Lidé za mnou jezdí nejen ze Slovenska, ale i z Čech, Španělska či Ukrajiny!“ (směje se)

Celý rozhovor si přečtěte v Nedělní Aha!

Video: Patrik Děrgel se před premiérou Muzzikantů pořádně ošíval!

Video se připravuje ...



Přečtěte si
jity
18. 4. 2017 • 16:14

Herci mohou jít zase zazvonit klíčema. Vyšel článek v HN od bývalého politika Stráského, který přiznal, že potřebovali bohaté a chudé aby mohli rozjet kapitalismus.Bylo dovoleno dost, jak říkal Klaus nejsou špinavé peníze.

-bello-
16. 4. 2017 • 13:11

rockyshowman protože na Slovensku není práce, protože na Slovensku je úroveň zdravotnictví mizerná a protože na Slovensku jsou mizerné i školy , většina obyvatel Slovenska už je u nás , né že ne ! Nalezli sem potichoučku zadními vrátky a ne všichni jsou to " ti slovenští studenti " , na které ročně doplácí Česko 1mld Kč, ale obyčejné holky a kluci z východu Slovenska a z podtatranské oblasti a mají jen základní vzdělání.A jak přijdou , tak už neodejdou, jak mi říkají! Tohle vím velmi dobře ! Záměrně nezmiňuji jejich homelesáky a věčné ožralé " levné pracovní síly", ti si u nás fest konkurují s úkáčkama, což je strašný! ( A své o tom ví zejména ministr Chovanec! )

-bello-
16. 4. 2017 • 13:03

Slovák a herec Kramář se setsakra mýlí. Není jedno, co si dělá za dveřmi svého bytu, pokud to ruší okolí to ad 1) a ad 2) pokud chce provozovat v bytě divadlo, musí požádat o změnu užívání jednotky a musí mu to schváílit SVJ, nebo majitel a on ji k tomu musí stavebně upravit a platit daně atd atd.. Pan Maroš parří mezi ty, které vůůůbec nemusím a jeho představa "demokracie " jen potvrzuje, proč ho nemusím .

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.