Přítelkyně vzpomíná na Čáslavskou (†74): Co posledního mi řekla...
34 fotografií
Smutnou zprávu o smrti Věry Čáslavské (†74) se dozvěděla ráno z rozhlasu. Že se stav slavné sportovkyně zhoršil, však tušila již před čtrnácti dny, kdy s ní naposledy mluvila po telefonu. Bývala reprezentantka v gymnastice Bohumila Řešátková-Řimnáčová zavzpomínala na zesnulou kamarádku v den její smrti a Nedělnímu Aha! potvrdila, že humor a naděje Věru Čáslavskou neopouštěly ani ve chvílích nejtěžších.
Společně s Věrou Čáslavskou jste se zúčastnila pro ni tak úspěšných olympijských her v Mexiku v roce 1968. Tehdy získala čtyři zlaté medaile. Jak na ni vzpomínáte?
„Pro Věru, pro československou gymnastiku a pro samotné Československo to byla vůbec nejlepší olympiáda, umocněná souvislostmi, které všichni známe. Okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Takže jsme byli velmi stateční a Věra, která se díky podpisu pod dokumentem Dva tisíce slov musela část přípravy připravovat individuálně, ze všech nejstatečnější. Při tréninku jsme poslouchali rádio a do poslední chvíle nevěděli, jestli na olympiádu vůbec pojedeme. A Věra dokázala i za těchto těžkých podmínek dosáhnout úplného maxima.“
Známé je i její gesto při sovětské hymně na stupních vítězů. Tenkrát se odklonila od sovětské gymnastky a hleděla do země. Věděly jste dopředu, že tento okamžik přijde?
„Vůbec nic jsme nevěděly, ani to nebylo předem připravené. Právě o to byl ten okamžik cennější, že takto rychle dokázala zareagovat.“
Na olympiádě v Mexiku se Věra Čáslavská také vdala za běžce Josefa Odložila. Náměstí před katedrálou prý zaplnily desetitisíce lidí. O tomto záměru jste věděly?
„O tom jsme také nevěděly, ale svatby jsme se zúčastnily. Musím říct, že jsme se v tom velkém množství lidí a spontánnosti Mexičanů chvílemi obávaly i o život.“
Jaká byla Věra Čáslavská jako kolegyně v týmu?
„Věrku znám od svých jedenácti let. Trénovaly jsme nejen ve stejné tělocvičně, ale měly jsme i stejné trenéry, Evu Bosákovou, Vladimíra Proroka a Slávku Matlochovou, jedny z nejlepších, kteří u nás kdy byli. Potom jsme byly společně i v reprezentaci a vždy pro nás byla vzorem i motivací. Vždy trénovala o něco víc. Při závodech se Věra musela extrémně soustředit na svůj výkon a my jsme jí vždycky držely palce. Moc jsme si všechny fandily a Věra z nás byla vždycky nejlepší.“
Stýkala jste se s Věrou Čáslavskou i v poslední době?
„Stýkáme se i se všemi olympioniky, třikrát do roka máme společné srazy. Před čtrnácti dny jsem Věrce volala a bavily jsme se o gymnastice a jejím vývoji.“
Sledovala jste zřejmě i její zdravotní stav a vývoj její nemoci?
„Velice těžce, protože stejnou diagnózu měla i moje sestra, která zemřela dva měsíce před Věrou. Ani jsem jí to raději neřekla. Věra byla plná naděje, aktivity a veřejně se angažovala. Věřila jsem, že to může výjimečně dobře dopadnout. Je pravda, že když jsem s ní před čtrnácti dny mluvila, byla právě po návratu z nemocnice a říkala, že jí bylo opravdu špatně, ale byla šťastná, protože byla obklopená svojí rodinou a těšila se z vnoučat. “
Věřila ona sama, že se z toho dostane?
„Nemohu říct, že věřila v době, kdy jsem s ní mluvila. Ale měla jsem s ní například jeden krásný zážitek. Všechny své známé včetně svého operatéra pozvala na divadelní představení »Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská«. Hlavní roli hrál Tomáš Matonoha a mladý Polívka. Byla to komedie a zároveň pocta Věře. Všichni ji vytleskali, musela na pódium, kde promluvila a poděkovala přítomnému doktorovi, že mu vděčí za život. Pak jsme se spolu ještě viděli, když dostala speciální výživu a měla radost, že konečně tloustne. Takže si myslím, že věřila tomu, že to bude dobré.“
Kdy jste viděla Věru Čáslavskou naposledy?
„Bylo to na plese, myslím, že 1. dubna.“
Kdybyste se měla okamžitě vyjádřit, čeho jste si na Věře Čáslavské nejvíce cenila?
„Opravdovosti, člověčenství, statečnosti. Statečná byla nejen při gymnastice, ale i v době, kdy byla zavržena z politických důvodů. Podpis pod Dva tisíce slov přesto neodvolala. A když dělala poradkyni prezidenta Havla, měla agendu styku s veřejností a dělala od rána do večera. Při své opravdovosti to musela zvládat na úkor sebe sama. Největší statečnost projevila v době, když zjistila, že je nemocná. Tenkrát mi o tom poslala SMS. Přesto jí nikdy nescházel humor.“
34 fotografií
