Robert N. zpovídá Lenertovou:

PRAHA – Nicol Lenertovou (30) jsem znal z Televizních novin a z časopisů, kde se psalo o jejím útěku z Novy do Ameriky. Když se vrátila, náhodně jsme se potkali v nahrávacím studiu a k mému překvapení jsem zjistil, že si rozumíme. Nakonec slovo dalo slovo a natočili jsme spolu duet My to zvládnem. Po čase vzniklo NewTrio, které skončilo až Nikčiným těhotenstvím. Natočili jsme album, DVD a prožili se zpíváním hezký rok...

Nikčo, tak kdy si spolu zase zazpíváme?
„Tak to si budeš muset nějakou tu chvíli počkat. V televizi jsem tě ale viděla s Nancy. Sluší vám to spolu. Takže jsem ráda, že máš náhradu a nezahálíš.“

Jak na naše vystupování a zpívání vůbec vzpomínáš?
„Byla to pro mne nová životní zkušenost. Jiný svět než ten zpravodajský. Hudbu a tanec jsem vždy milovala. Proto jsme si také tenkrát vybrali taneční hudbu a pokračovali s tímto žánrem i v NewTriu spolu s Leošem Petrů. Vzpomínáš: Ó ó ó, lásku nehledej...“

Jak bych mohl zapomenout na náš největší hit? Nechybí ti diváci, jeviště, potlesk publika, žádosti o autogram a celé to pozlátko, které k naší práci patří?
„Jeviště je magické místo. Propadla jsem mu už v dospívání, kdy jsem studovala taneční školu při Divadle F. X. Šaldy v Liberci a připravovala se na dráhu herečky. Osud tomu chtěl jinak, a tak jsem se na jevištích začala pohybovat v soutěžích Miss a pak jako manekýna. Poté jako moderátorka a nakonec i jako zpěvačka. Takže se dá říct, že jsem si tuto etapu života náležitě užila.“

Je malý Jaroušek plánované miminko?
„Víš, myslím si, že vše má svůj důvod a svůj čas. A teď přišel ten Jarouškův.“

Jak teď vůbec žiješ?
„Snažím se žít, jak nejlépe to jde. K tomu mám dva výborné pomocníky, mé Jaroušky.“

Jak často kojíš a přebaluješ?
„Chystáš se snad na roli otce?“

Časem určitě, jen zatím ještě čekám na tu pravou. Vyspíte se s Jardou v noci, nebo vás Jaroušek nenechá zamhouřit oči?
„Spí až moc.“

Tak to je super. Co se u tebe vůbec mateřstvím změnilo?
„Už samotným porodem se asi pro každou ženu změní vše. Musím tímto vzpomenout na všechny z gynekologickoporodního oddělení Fakultní nemocnice Motol, zvláště pak na pana doktora Charváta, a moc poděkovat.“

Co je pro tebe teď v životě nejdůležitější?
„Tak schválně, zkus si tipnout…“

Že by Jaroušek?
„Správně! Jsou dva a jsou si hodně podobní.“

Jaký je vůbec rozdíl mezi Nicol Lenertovou, moderátorskou hvězdou Televizních novin, a nynější mámou na mateřské dovolené?
„Obrovský. Dřív jsem měla úplně jiné zájmy a pohled na svět. Dnes je vidím jinak, a i ty Televizní noviny by dnes, v mém podání, vyzněly jinak než jak vyzněly z úst šestadvacetiletého, lehce naivního děvčete z Liberce.“

Jak se pereš s kily navíc, které jsi v těhotenství nabrala?
„Nad kily navíc jsem vůbec nepřemýšlela. Miminko si bralo, co potřebovalo. Při porodu jsem měla osmdesát kilo a týden po něm bylo dvanáct kilo dole.“

Chtěla bys ještě další děti, nebo ti jedno miminko stačí?
„Teď si s Járou vychutnáváme to prvorozené. V životě se ale držím hesla: Nikdy neříkej nikdy.“

Stýkáš se nyní, když jsi na mateřské dovolené, s lidmi ze šoubyznysu?
„Momentálně jsem v šestinedělí a to patří jenom nám.“

Gratuloval ti tvůj bývalý přítel Jaromír Jágr k narození syna?
„Těch, co na sebe touží upoutat pozornost Jaromíra Jágra, je dost. Těch, co touží po pozornosti médií tím, že vyprávějí o sobě nebo o někom jiném a nejlepším hokejistovi světa, je ještě víc. Nemusím to být ale já. Stačí, že to mnoho let a bez mého vědomí dělali za mne jiní.“

Nedávno se nechal slyšet, že moc touží po miminku. Myslíš, že to má souvislost s tvým Jarouškem a že nyní lituje, že jste se rozešli?
„Ani na tuto otázku ti neodpovím.“

Jak vůbec na Jardu vzpomínáš?
„A vzpomínat také nebudu. Co bylo v roce 1999 je dávno pryč.“

Nikčo, nedělej princeznu... Proč jste se vlastně rozešli? (smích)
„Ne, ne, ne.“ (smích)

Jak si myslíš, že bude vypadat tvůj život třeba za deset let?
„Doufám, že bude alespoň takový, jaký žiju dnes. To je mé přání.“

Jaké máš umělecké plány do budoucna?
„Plány? Vždyť víš, že já nikdy neplánuji. Člověk plánuje, osud mění...“

Myslíš si, že spolu ještě někdy natočíme písničku?
„Proč ne? Konečně, zpívat by měl každý. Hudba je lék!“

21.4.2006