Finální soud s Kramným: Vše o nepřímých důkazech!

Jde vlastně o jedinou naději po zpackané obhajobě Petra K., kdy mu byla vyvrácena celá jeho výpověď a soudními znalci zároveň i příčina smrti jeho blízkých. „Chci upozornit, že soud je povinen jednat v duchu zásady »In dubio pro reo«, neboli v případě pochybností ve prospěch obviněného,“ zakončila před Vánocemi svou závěrečnou řeč obhájkyně Jana Rejžková. S absencí přímého důkazu se však snažil popasovat státní zástupce Vít Legerský ve více než tříhodinové závěrečné řeči. Podle něho znalost Petra K. ohledně elektřiny, přítomnost pouze jeho u Moniky a Klárky v době smrti, kompletně vyvrácená výpověď o zvracení a průjmech rodiny nasvědčují tomu, že je Petr K. pachatelem.  Podle Legerského Petru K. nepřidal ani klidný telefonát po vraždě rodiny na pojišťovnu, neustále měnící se obhajoba, snaha vydělat na smrti rodiny a chování odpovídající roli zločince a ne oběti. Motivem pak mělo být, že mu v nefunkčním manželství Monika přestala být ženou, mělo jít o vztah bez lásky a sexu. Lze však na základě podobných důkazů udělit trest 30 let ve věznici se zostřenou ostrahou, jak žádá Legerský?

Co jsou přímé a nepřímé důkazy?
Přímý důkaz je podle expertů ten, který přímo prokazuje trestný čin. Nepřímý důkaz pouze na něco odkazuje. „Svědecká výpověď může být přímý důkaz, pokud svědek trestný čin na vlastní oči viděl. Naopak pokud o něm pouze od někoho slyšel, jde o důkaz nepřímý,“ vysvětlil bývalý elitní kriminalista Josef Doucha. Podobně je to i s otisky prstů. „Ty mohou být jedněmi z nejcennějších přímých důkazů, pokud jsou nalezeny například na vražedné zbrani. Otisky v bytě zavražděného jsou naproti tomu nepřímý důkaz, podezřelý mohl být na místě i kdykoliv jindy, než v době činu,“ popsal Doucha.

I toto jsou nepřímé důkazy:
1. Objekty trestného činu (mrtvola, část těla) – dokazují, že se čin stal, ale ne to, kdo ho spáchal. V případu jako důkaz sloužila těla Moniky a Klárky. Z nich vyplynulo, že před nalezením těl s nimi kdosi pohyboval a že nejméně tři hodiny děvčata ležela s obličejem zabořeným proti pevné podložce, tedy v nepřirozené poloze. Navíc bylo zjištěno, že ani jedna z obětí netrpěla
průjmem a zvracením, naopak je zabil elektrický proud a nešlo o náhodu.

2. Předměty (smrtící zbraň, osobní předměty) – byly sice nalezeny na místě činu, ale není jasné, kdo je tam donesl, případně kdo je použil. Petr K. poslal například policii pozvracenou mikinu, podle vlastních slov svou. Nebyly však zjištěny žádné jedovaté látky. Oblečení po děvčatech se k české kriminálce nedostalo. Jako nepřímé důkazy o průběhu dovolené byly použity i smazané snímky z fotoaparátu.

3. Stopy (daktyloskopické, pachové atp.) – se používají jako nepřímé, pokud jsou na místě, kde se čin stal, ale prokazatelně s ním nesouvisí. Čeští vyšetřovatelé se však na místo činu nedostali, takže tyto poměrně zásadní stopy jim unikly.

4. Svědectví – pokud svědek čin neviděl přímo, ale pouze o něm slyšel, případně přišel na místo činu až později, jde opět o nepřímý důkaz. Svědci v této kauze rozkryli především lživou výpověď Petra K. o ideální rodině, o truchlení po Monice a Klárce či nezištném přístupu k pozůstalým po Monice. Navíc vlastní sestra potvrdila, že Petr K. se smál, že mu to nikdy nedokážou.

5. Náznaky a rysy (grafologické, psychologické a pod.) – mohou určit výši pravděpodobnosti toho, že dotyčný podezřelý čin mohl spáchat. Zřejmě nepovedená výpověď na detektoru lži přiměla policii zatknout Petra K., u soudu jde však o nepoužitelný důkaz. Psycholožka však po několika vyšetřeních označila Petra K. za člověka, který v případě ohrožení vztahu a tísně dokáže vraždit.

6. Rozpory ve výpovědi – faktické a časové nesrovnalosti, které naznačují, že obžalovaný lže. U soudu bylo potvrzeno jak znalci, tak výpověďmi svědků, že Petr K. nejméně o 10 hodinách posledního soužití s rodinou lže. Proč by lhal milující otec rodiny o smrti svých nejbližších? To je nejzásadnější otázka, na které obžaloba staví.