Waldemar Matuška: Bojím se jara!

Legendární zpěvák a Zlatý slavík z let 1962 a 1967 nebyl doma dva roky, ale hodlá si to pořádně vynahradit! V Čechách se nejvíc těší na dceru svého kamaráda Karla Gotta, na Slovensku na halušky, ale nejvíc prý na své fanoušky, kterým bude na koncertech rozdávat svoje oblíbené texaské klobouky Walkers Western. V prvních dnech po návratu ho sice rozzlobil jeden bulvární deník, ale jinak si Walda vrásky nedělá. Jediné, čeho se bojí, je nadcházející jaro... Pro jeho astma to totiž může znamenat pěknou polízanici...

Jaké jsou vaše první dojmy z návratu do Čech po dvou letech?
„Zatím jsem to většinou proležel! (smích) Já mám teď v půl páté odpoledne, co spolu děláme tento rozhovor, teprve půl jedenácté ráno. Americký čas, takže se akorát probouzím. Ono to vezme týden, než se člověk, tedy jeho tělo, v těch časových pásmech zorientuje a přehodí. Takže jsem ještě ani nikde nebyl a jen ležím! Dojmy začnu vstřebávat až teď.“

Sledujete z Floridy dění u nás? Třeba politiku?
„Ne, nijak výrazně to nesleduji, jen tak co slyším od přátel nebo od krajanů. A když jsem se dozvěděl, že vyhrála ODS volby, měl jsem radost.“

Už jste se od příletu setkal s některým ze svých českých kamarádů?
„Samozřejmě jsme se už viděli s Helenkou Vondráčkovou a jejím manželem Martinem, ti nás přivítali hned na letišti, i když bylo teprve šest ráno. To víte, perfektní služby Agentury MM. Ale nebydlíme u ní, jak píší k mému úžasu některé noviny. Bydlíme u našeho kamaráda inženýra Kuty v Kuta Centru na Zeleném pruhu. Je to tam úžasný! A dobře se tam jí!“

Psalo se také, že svou pražskou vilku pronajímáte Vietnamcům...
„Mně se strašně líbí, že noviny vždycky po deseti letech »objeví« nějakou senzaci. Jako jsem si nedávno přečetl, že Matuška pronajímá vilu Vietnamcům. Ale že ji pronajímám už dvanáct let diplomatům a že naši noví nájemníci nejsou Vietnamci, to nevědí. To víte, co od těchhle konkrétních novin, co to psaly, můžete chtít! Dělají bulvár krumpáčem a lopatou.“

Budete to nějak řešit?
„Ještě nevím. Ale myslím, že Olinka určitě bude chtít vědět, jestli to nemá nějakou souvislost s tím, že někdo nedávno odcizil dva ze tří originálů nájemních smluv, které jsme posílali Fedexem z Floridy do Prahy. Zanedlouho potom se to objevilo v novinách. Takže podle mě má někdo někoho někde podplaceného. To, že o tom píší zajímavé není, zajímavé je to, že ty nájemní smlouvy někdo ukradl. Vykrádat poštu je v USA kriminální čin. Fedex USA už vyšetřování začal a všechny nitky vedou do Prahy. Velice bych jim přál, aby na to tentokrát dojeli.“

Zeptám se vás na dvě věci, které za dobu, co jste tu nebyl, asi nejvíce rozčeřily vody českého showbyznysu. Tou první je nedávná sebevražda skladatele Karla Svobody. Jak jste na tu zprávu reagoval?
„Byl jsem strašně překvapený, protože Karla jsem znal čtyřicet let. Nikdy bych nečekal, že takhle úspěšný skladatel podlehne nějakému tlaku či co, nebo kdo ho k tomu přiměl. Karel byl poměrně dost silná osobnost... Překvapilo mě to.“

Jaké na něj máte vzpomínky?
„Tak především to byl klavírista v Mefistu, se kterým jsem dělal léta letoucí, než odešel na vlastní nohu, a jezdili jsme spolu po zájezdech. Já jsem jako první slyšel jeho písničku Píšťala a hůl, tu složil přes noc na jednom zájezdu v Pardubicích. A ráno mi ji hrál a přemýšlel, jestli je dobrá, jestli ji nezvoral. A já ho přesvědčoval, že je to moc dobrý. Uklidnilo ho to. Byl to moc krásný námět.“

Na druhou stranu pozitivní událostí a překvapením bylo narození dcery Karla Gotta...
„Proč, vždyť už je to třetí?! (bujarý smích) Ještě jsem ji neviděl, ale moc se na ni těším. Miluju miminka, hlavně cizí!“ (smích)

Vy sám jste nepomýšlel, že byste měl v pozdějším věku ještě dalšího potomka?
„Děti jsou radost v každém věku a vůbec není důležité, jestli jsou rodiče starší nebo mladší. Ale už na to nebyl čas.“ (smích)

Co vlastně dělá váš syn Walda junior, jak se má?
„Waldovi bude letos třicet a za pár dní sem přijede za námi. Takže když budete chtít, domluvím vám s ním rozhovor. Já za něj mluvit nemůžu. Mám z něj radost.“

A jak se vám vlastně žije na Floridě? Nebojíte se tam přírodních katastrof?
„Žije se nám výborně. No a to, jak pořád ty jedny noviny psaly pohádky, že nám tornádo pobouralo dům, také není pravda. Okolo nás to sice lítalo, pár mil na jihu a další na severu, ale nás se to vůbec netklo. My jsme jen potřebovali přestavět dům a někdo si vymyslel, že nám hurikán odnesl střechu. A hned přitom vyjmenoval všechny hurikány. My s nimi ani nemluvili.“

To opravdu nemáte strach?
„Musím zaklepat, za dvacet let se nás netklo vůbec nic. Od května do listopadu se sice u Afriky hurikány tvoří, ale už tři neděle dopředu víme, kam jdou a jakou asi budou mít trasu. Meteorologové to mají zmáknuté, takže by nás dopředu varovali, kdyby se muselo evakuovat. Když to potom někam opravdu přijde, to je jiná. V této sezóně se ale poslední tři hurikány, co byly, ještě nad Atlantikem stočily na západní Evropu, dřív než se dotkly pobřeží Ameriky. Západ Ameriky to má horší, tam bývají zemětřesení – a ta přicházejí ve vteřině. Na to se člověk nepřipraví.“

V Čechách jste naposledy zpíval před dvěma lety, zpíváte i v Americe?
„Nedávno jsme vystupovali pro krajany v Miami, přišlo tam strašně moc lidí. Byla tam děsná legrace, lidé se bavili a my samozřejmě s nimi. Pořád je zájem, ale mě už to trošku unavuje. Ne hlas, ale ty cesty. On si málokdo dovede představit, že když vás pozvou třeba do Seattlu, což je severo-západní cíp Spojených států, jak dlouho tam jedete. Letadlo mi nevyhovuje, nemůžete si s sebou vzít spousty věcí, a tak děláme vždycky celé šňůry. Kvůli mé nemoci jsme odložili loňské turné po Kanadě, tak to nás čeká.“

Jezdí za vámi návštěvy?
„Ano, čas od času se u nás někdo objeví. Vloni Ivan Mládek a spol., teď těsně před odjezdem Pavel Zedníček s Hankou Kousalovou.“

Většina vás má z poslední doby zafixovaného jako podsaditého pána, teď jste ale poloviční...
„Zhubl jsem jedenáct kilo! Letos jsem si dal k pětasedmdesátinám pětasedmdesát kilo!“

Čím to?
„Trochu se podepsaly nemoci, ale hlavně životospráva. Jím skoro všechno, ale nesmím jíst po páté hodině. Teď v tom mám právě trochu bordel, protože jak se mi hodiny v těch časových pásmech přetočily, musím si v tom udělat zase pořádek.“

A zdravotní problémy, zápal plic kvůli kterému jste současné turné odkládal od podzimu, už jsou pryč?
„Už to přešlo a je to v pořádku. Jen to astma.“

Teď vás čeká během třech měsíců šňůra koncertů v Čechách a na Slovensku. Jak zvládáte trému?
„Myslím, že to není ani tréma, spíš určitá zodpovědnost. Letos slavím padesát let na jevišti. Mám velkou radost, že je všude vyprodáno. Děkuji moc svým fanynkám a fanouškům, že na mě nezapomněli. Už jsem tu nebyl více než dva roky. Ale trémou jsem nikdy netrpěl, až mi za to kolegové nadávali.“ (smích)

Na co se teď nejvíc těšíte?
„Nejvíc právě na ty koncerty. A až přijedeme na Slovensko, dám si halušky! Jako tady U Čiriny, nevím jestli je někdo tak dobré umí. Čirinka nás trochu rozmazlila.“

A jaké máte plány na nejbližší dobu?
„Já neplánuji, ale protentokrát si to dovolím. Koncerty a nějaká vystoupení pro televizi. Trochu se obávám až to začne všechno kvést, co tomu řekne moje astma. Ale věřím, že to bude dobré. Sejdeme se s kamarády, oslavíme moje třičtvrtěstoletiny. (smích) A pak frr na Floridu a dostavíme barák.“

Waldemar Matuška

se narodil 2. července 1932 v Košicích. Je jedním z nejpopulárnějších českých zpěváků 60. a 70. let, a velice oblíbený je dodnes. V létě roku 1986 se nevrátil z vystupování v USA. Žije v St. Petersburgu na Floridě. S manželkou Olinou Blechovou mají syna Waldemara juniora (29), z předchozího manželství má dvě děti. O Matuškově oblibě svědčí i fakt, že se na jeho slávě uživí i skupina Waldemar Matuška Revival Band, která svůj úspěch založila na podobně vypadajícím zpěvákovi a interpretaci Matuškových hitů.

Hity: Tuhle rundu platím já, Mám malý stan, Tereza, Slavíci z Madridu, Růže z Texasu, Zuzano, Sbohem lásko, Jó, třešně zrály, Už koníček pádí,...
Filmy: Limonádový Joe (1964), Kdyby tisíc klarinetů (1964), Noc na Karlštejně (1973), Trhák (1980),...
Písně k seriálům: Chalupáři (Když máš v chalupě orchestrion), Doktor z vejminku (Když jdou na mužskýho léta), Rozpaky kuchaře Svatopluka (Kuchař je umělec)

Z turné Waldemara Matušky

22. dubna Prešov - Divadlo Jonáše Záborského
23. dubna Košice - Dom umenia
24. dubna Banská Bystrica
25. dubna Trenčín - Dom armády
26. dubna Bratislava - Istropolis
3. května Žilina
4. května Prievidza
5. května Bánovce nad Bebravou
8. června Havlíčkův Brod
14. června České Budějovice
21. června Praha - Žofín, koncert k životnímu jubileu
29. června Bratislava - Kamenný mlýn, festival

Autor: Petr Macek
Foto Aha!: Marek Pátek