Víznerovy manželky se daly dohromady! Proboha proč?!

Lenko, jak jste to dokázala?
„Známe se dlouho. A jsme přátelé i v soukromí…“
Kolikrát jste s Janou Šulcovou a Vendulou Křížovou spolupracovala?
„Rodina Jany je mi blízká, takže spolu průběžně fotíme už roky. Nemám to spočítané, ale bylo to mockrát na to, abych znala jejich nejlepší úhly, a také potřeby, prostě aby nás to všechny bavilo.“
Z fotek vyzařuje pohoda. Bylo to opravdu takové, nebo se vyskytly nějaké potíže?
„Právě díky tomu že se dobře známe i v soukromí pro nás společné focení myslím pohoda je. Možná jen Janu asi lehce rozladilo, když jí stylista nepovolil použití prstýnků na rukou. Nehodilo se mu to do koncepce.“
Byla nějaká situace, která vás všechny rozesmála?
„S Janou se člověk směje často, je totiž bezedná studnice nejrůznějších »historek z natáčení«. Pro mne je to žena s neobyčejnou bystrostí a inteligencí, má svůj specifický ostrovtip, je svým způsobem jedinečná.“

Potřebovaly před objektivem »vyhecovat«, nebo se před ním pohybují spontánně?
„Herečky a herci obecně focení moc v lásce nemají, jsou zvyklí nebýt před kamerou nebo na jevišti sami za sebe, ale stávají se postavami. Proto vždy fotím rychle a bezbolestně, jak říkám, abych jejich utrpení co nejvíc zkrátila. Jsou si toho myslím vědomi, takže před objektiv předstupují celkem uvolnění, protože víceméně ví, co je se mnou čeká.“
Jak dlouho celé focení trvalo a kolik jste vyzkoušely záběrů?
„Myslím, že celé focení zabralo tak hodinku, před tím ale předcházela dvouhodinová příprava.“
Jak spolu obě dámy komunikují – dělají si ze sebe legraci, hecují jedna druhou apod.?
„V komunikaci je patrný věkový rozdíl – třeba tak, že se Vendulka vůči Janě chová jako k mámě, i když v přátelském slova smyslu? Emoce a postoje jsou z těch fotek znát.“