PŘEŽILI VLASTNÍ SMRT

6 lidských příběhů plných naděje. Psali jsme o jejich hrdinech a nespustili je z očí. Jak žijí dnes?

Svému okolí dokazují, že na to mají. Nedělník Aha! zjišťoval, jak v průběhu času svůj úděl snášeli, a jak jsou na tom dnes. Nezbývá než před nimi smeknout!

Radka Veverková (31) - Přemohla rakovinu! Už dvakrát!
Nejprve to vypadalo jako »banální« urologické potíže, jenže nakonec ji lékaři poslali na operaci v domnění, že jde o cystu. O zhoubném nálezu neměla v té době ani tušení. „Že nešlo jen o cystu jsem se dozvěděla později. Lékař, který mě operoval, si pro mě přišel na pokoj a požádal mě, abych s ním šla do kanceláře,“ vzpomíná Radka. Tam jí sdělil krutou diagnózu. Zhoubný nádor na obou vaječnících v pokročilém stadiu a další, naštěstí malý nález na střevě. Po těch slovech mladá pacientka z ordinace utekla. „Nevnímala jsem pořádně, co mi všechno říkal, vím jen, že jsem se vrátila na pokoj a požádala jsem mámu o cigaretu. Potom jsem odešla na balkon, kde jsem si zapálila a několik minut koukala do větví stromů. Vykouřila jsem půlku cigarety, a pak jsem se rozhodla. Ne, mě nedostanou! Ani nahoru (do nebe), ani dolu! Od toho okamžiku jsem přestala kouřit a rozhodla se s nemocí bojovat,“ líčí své bezprostřední dojmy po verdiktu Radka. Nezbytná chemoterapie se ukázala jako účinná a po čase se Radka vrátila zpátky ke své práci ve vinárně. Jenže…

Rakovina udeřila podruhé
Téměř po roce odhalilo vyšetření zhoubný nález na střevě, ve stejném místě jako před rokem. Chemoterapie tak začala pro Radku nanovo. Opět jí slezly vlasy, bylo jí špatně a trpěla bolestmi kloubů a křečemi. Častokrát usínala v noci s pocity strachu, ale v duchu si říkala, že má život ráda a chce žít. To samé si denně opakovala i cestou v tramvaji nebo v autobusu. „Jiná varianta neexistuje. Člověk musí věřit, jinak vás ta nemoc sežere,“ říká Radka, která i tentokrát nad nemocí zvítězila!

Jak žije teď?
V současné době se cítí skvěle a ráda pomáhá druhým. Přátelé o ní říkají, že je živel, a mají pravdu. Sportuje a i v době chemoterapie chodila hrát tenis a navštěvovala posilovnu. A jaká je její rada pro život? Každý den si od srdce zazpívat!

Stanislav Duben (26) - Přišel o ruku, ale je skvělý brankář!
V květnu tomu budou tři roky, co vyučený elektrikář a fotbalový brankář Slovanu Havlíčkův Brod Stanislav Duben (26) přišel při úpravách na stožáru vysokého napětí o třetinu levé ruky. Nezlomilo ho to. Nejen, že se v plné síle vrátil zpět do normálního života, stará se o osmiměsíčního syna Stanislava, ale úspěšně hájí i fotbalovou branku. Jak vlastně o ruku přišel? Kvůli chybě druhých! Stanislav s kolegou vylezli na poslední stožár kvůli opravě, jenže v té chvíli se elektrické vedení, které mělo být odpojené, náhle ocitlo pod napětím. „Držel jsem se zrovna drátu, když to se mnou začalo šíleně mlátit. Nemohl jsem se pustit, byl jsem v křeči a chvíli i v bezvědomí. Jak jsem se později dozvěděl, trvalo to nekonečných 37 vteřin, než to konečně někdo vypnul,“ vzpomíná Stanislav, který tak přišel o třetinu levé ruky. Za svůj návrat do života je vděčný hlavně přístupu lékařů a sestřiček specializovaném popáleninovém centru v pražské vinohradské nemocnici.

Jak žije teď?
V současné době je Standa v invalidním důchodu a volný čas věnuje synovi, fotbalu a dálkovému studiu. Chce si udělat maturitu a co nejdříve si najít vhodné zaměstnání. Stále hájí fotbalovou branku a na podzim dokonce vychytal osm nul! Také si udělal potřebnou trenérskou licenci a věnuje se především mládeži a také speciálně brankářům.

Zdeněk Krupička (28) - Nemá nohy, ale je špičkovým hokejistou
Zdeněk se narodil bez vyvinutých dolních končetin a podle jeho rodičů mají na jeho postižení velký podíl lékaři. „Mámě před porodem tvrdili, že má malou pánev a musela podstoupit rentgenové vyšetření. Byl to nesmysl, protože mám mladšího i staršího bráchu a oba porody byly bezproblémové. Jen v mém případě ji rentgenovali, což mělo zřejmě vliv i na mé postižení,“ vzpomíná na vyprávění rodičů dnes soběstačný muž, který většinu života strávil v ústavech. Krutý osud ho však vůbec nezlomil. Před pěti lety shlédl Zdeněk na stadionu v pražských Letňanech ukázku sledge hokeje (hokej pro tělesně postižené – pozn. redakce) a sám si mohl hru vyzkoušet. Jako aktivního hráče florbalu ho sledge hokej okamžitě uchvátil, stejně jako on zaujal svou rychlostí a technikou přítomného zlínského trenéra. Během týdne již dostal pozvánku k mezistátnímu zápasu a se zlínskými hokejisty odjel do Švédska. Zdeněk spoluzakládal sledge hokejový tým pražské Sparty a natrvalo se usídlil v české reprezentaci.

Jak žije teď?
Minulý týden se Zdeněk zúčastnil mistrovství světa ve sledge hokeji v USA a jeho tým získal ve skupině B pro ČR stříbrné medaile. Postup do prestižní skupiny A je nemine!

Blažej Láncoš (56) - Vyhrál nad rakovinou žaludku
Rakovina! To znělo v uších bývalému boxerovi v těžké váze a mezinárodnímu rozhodčímu Blažeji Láncošovi, když odcházel z vyšetření, které mělo ukázat, že má problémy s žaludečním vředem. V tu chvíli uvažoval: „Co bude dál? Jak dlouho tady ještě budu? Co firma? Přítelkyně…?“ Naplno před těmi dvěma lety pochopil, jak vzácný a křehký je život. „Náhle jsem si uvědomil, že jsme na tomto světě pouze na chvíli, a také to, jak se k sobě jako lidé navzájem chováme. I když jsem chlap jako hora, byl jsem naměkko. Protože jsem takovou ránu ve svých 55 letech nečekal, psychicky jsem se zhroutil. Proč zrovna já, říkal jsem si v duchu, a v tu chvíli jsem se také rozhodl s nemocí bojovat,“ vzpomíná na těžké chvíle bývalý boxer. Po pětihodinovém náročném zákroku se Blažej Láncoš vrátil mezi zdravé, ale přišel o půlku žaludku.

Jak žije teď?
I když nad záludnou rakovinou zatím vítězí, překvapily ho nečekaně jiné problémy. Vytrénované břišní svaly bývalého boxera byly náročnou operací narušeny a na břiše se mu tvoří kýly. „Mám asi čtyři a přes den se musím stahovat korzetem. V pražské vinohradské nemocnici mě čeká další asi pětihodinová operace, kde mi břišní stěnu vyztuží,“ Do nemocnice nastupuje již pozítří.

Tomáš Beránek (25) - Přišel o obě ruce
Před necelými šesti lety slavil tehdy devatenáctiletý Tomáš svátek čarodějnic. Jako obvykle s kamarády, jen možná trochu více pil. Trápil se kvůli své dívce a cítil se nešťastný. V alkoholickém opojení vylezl na stožár vysokého napětí, v domnění, že svým dramatickým a demonstrativním činem na dívku zapůsobí. Při tom se oběma rukama dotkl drátů…Že přišel o obě ruce se dozvěděl až po několika dnech po probuzení z umělého spánku v nemocnici. „Ruce jsem paradoxně cítil pořád, vůbec mě nenapadlo, že je nemám. Dokonce jsem měl nutkavý pocit, že mám už dlouhé nehty na prstech a požádal jsem sestřičku, zda by mi je neostříhala. Teprve od ní jsem se dozvěděl pravdu,“ líčí své bezprostřední dojmy po probuzení v nemocnici Tomáš. Vše mu se zpožděním došlo naplno až doma. „Představil jsem si, jaký život mě čeká a několikrát jsem pomýšlel na sebevraždu. Detaily jsem však nepromýšlel, uvědomil jsem si, že bez rukou je i sebevražda problém,“ říká s nádechem velmi černého humoru mladý muž. Pak se v něm náhle vše zlomilo a řekl si ne! Jednou už přežil, nebude pokoušet osud znovu.

Jak žije teď?
Několik měsíců má novou, stejně starou přítelkyni Inku, kterou zná již od šesti let. Stará se o něj a denně ho navštěvuje. „Jsem šťastný, jsme spolu skoro pořád,“ říká Tomáš, který se již se svým handicapem psychicky téměř vyrovnal. Nové protézy sehnal loni v Německu. Jsou na elektrický pohon, dá se s nimi jíst příborem i pít ze sklenice. Stály 50 tisíc euro a uhradila je VZP. Problémy má bohužel s bydlením, z bytu jej chce majitelka vystěhovat.

Jaroslav Šurý (42) - Přežil těžkou autonehodu
Před dvanácti lety, ve čtvrtek 31. května 1996, se tehdy třicetiletý Jaroslav Šurý vydal s kamarády autem na třešně. On a jeho kamarád seděli na zadní sedačce, řídil barman z nedalekého podniku. Mladý barman se cestou za volantem předváděl a fakt, že se před jízdou posilnil alkoholem, si nechal pro sebe. V místech, kde se jezdí Barum Rally, to rozpálil na maximum. Vůz však ve vysoké rychlosti nezvládl a jeho zadní částí narazil do stromu. Řidič a jeho spolujezdkyně vyvázli bez následků, zato oba mladíci na zadních sedadlech to odnesli těžkými zraněními páteře. Z Jaroslava, u kterého došlo k přerušení míchy a zlomení tří krčních obratlů, se stal kvadroplegik (postižení všech končetin). „Vím jen, že jsem se probral po šestnácti dnech umělého spánku na brněnské klinice a kolem sebe viděl spoustu přístrojů, budíků a různých hadiček. V první chvíli jsem si myslel, že jsem v kabině nějakého letadla,“ líčí hrůzný zážitek Jarda. Překvapení ale nebyl konec!

Jak žije teď?
V rehabilitačním centru v Hrabáni se Jarda zamiloval do tamní sestřičky Dáši (30). „Začalo to pozvolna a asi po čtyřech měsících pobytu v Rabyni mě Dášenka klofla,“ směje se Jarda. Dnes už jsou spolu 11 let.